Historie brněnských Arch Of Hell se začala psát již před osmi lety. O životaschopnosti téhle bandy vypovídá fakt, že i přes to, že v jejích řadách už dneska nepůsobí ani jeden ze zakládajících členů, Arch Of Hell fungují dál. A dokonce se v letošním roce schyluje k realizaci následovníka debutového alba “One Day”. Jak můžete kapele s tímhle albem pomoci, vám prozradí zpěvačka Tereza Nesvatbová.
Ptát se Tě na historii kapely je trochu zavádějící, protože ze zakládajících členů Arch Of Hell už v kapele nikdo nepůsobí. Takže jako jedné z těch, kteří naskočili do rozjetého vlaku a dneska jej řídí, bych se tě spíš zeptal na to, který okamžik z historie AOH považuješ pro sebe za skutečný start kapely, co jsi věděla v době nástupu do kapely o AOH?
Za skutečný start kapely považuji nahrání debutového alba ONE DAY, které mělo poměrně dobré ohlasy a tím se nám naskytlo vícero možností živého hraní. Před vydáním alba to bylo spíš takové nejisté oťukávání, jak už to u začínajících kapel bývá.
V čem vidíš největší rozdíl ve fungování a prezentaci kapely mezi začátkem jejího fungování a současností? Můžeš nějak porovnat starou sestavu a atmosféru v kapele v době Tvého příchodu se sestavou aktuální?
Ze začátku byla kapela prakticky celá pod vedením Swarma, jak hudebně tak i manažersky. Atmosféra byla fajn, přátelská ale trošku více pracovní. Dnes už se ke všemu stavíme víc racionálně, rozhodně nemáme tak veliké oči jako „za mlada“ :-). Po těch letech se celá sestava naprosto přeměnila, ale musím s radostí říct, že nyní jsme parta skvělých kamarádů, co si rádi vyrazí ven i mimo kapelní akce. Opravdu jsme si sedli jak lidsky tak i po hudební stránce.
Jak vlastně vaši příznivci přijali po odchodu Swarma v roce 2009 fakt, že (minimálně personálně) je AOH prakticky jiná kapela?
Nemyslím si, že by odchod Swarma nějak výrazně ovlivnil naše fanoušky a jejich názor na kapelu jako takovou. Je pravdou, že období po jeho odchodu bylo z hlediska existence kapely vnímáno jako jakési ohrožení samotné existence AOH. Ale to jsme myslím úspěšně zažehnali :-).
Když jsi do kapely přicházela, jaké jsi měl představy a ambice, podařilo se Ti je naplnit?
Musím říct, že moje ambice nebyly až tak vysoké. Byla jsem moc ráda za tu možnost si zahrát na koncertech a podílet se na nahrávání alba. V té době mě ani nenapadlo, že to bude mít vše až tak dlouhodobý charakter. Je ještě hodně věcí, které máme v plánu a rádi bychom je naplnili. Doufám, že se nám to podaří po nahrání dalšího alba.
Jak bys charakterizovala styl, kterým se Arch Of Hell prezentují?
Tak to byl vždycky tak trošku oříšek. Nebylo jednoduché nás stylově zařadit. My sami jsme si dali přízvisko symfo-melodic metal with death metal edge. Dneska to s naší novou tvorbou není až tak aktuální označení. Myslíme, že se naše muzika přibližuje více modernějšímu metalu a snažíme se vyhýbat žánrovým klišé.
Od vydání debutové desky „One Day“ uplynulo již šest let, od vydání posledního dema dva roky. Jak to vypadá s případnou změnou ve vaší diskografii, líhne se vám v hlavě myšlenka na nějaké album, a pokud ano, máte už nějaké konkrétní představy, kdy a jak?
Dobrá otázka! (smích)
S myšlenkou na nahrání nového alba koketujeme už delší dobu :-). V podstatě nás brzdí pracovní vytížení členů kapely. Náš aktuální plán je nahrání alba do konce tohoto roku, velmi neradi bychom to více prodlužovali, tak držte pěsti :-).
Jak u vás probíhá tvorba muziky, kdo je dneska tou hlavní tvůrčí hlavou kapely? Jak velký význam přikládáte textům, jaká témata vás zajímají?
Hudebním mozkem kapely je kytarista Childy, nicméně se na tvorbě podílí vždy celá kapela. O texty se starají vesměs zpěváci. Významy textů jsou pro nás velmi důležité, určitě se jim věnujeme víc než na albu „One Day“. Tématicky se zaměřujeme na životní a sociální problémy, lidskou společnost a její nedostatky.
Dle oznamů na vašich stránkách se zdá, že koncertně jste hodně aktivní. Vedete si nějakou statistiku ohledně koncertů, kolik jich máte za sebou a který považuješ za nejvydařenější? Kde je vás možné v nejbližší době vidět?
Ano, to máš pravdu! Snažíme se co nejvíc koncertovat, živé hraní je pro nás priorita a moc si to užíváme. Statistiku si zatím nevedeme, ale víme které koncerty jsou nejlepší :-).
Nejradši hrajeme samozřejmě v Brně, kde máme největší základnu fanoušků. Jinak ale rádi jezdíme po celé ČR. Mezi naše srdcové akce patří náš vlastní fest Waiting for the Winter, dál bych ještě uvedla Dark Valentine parties pořádané kapelou Misty Ways. V nejbližší době máme před sebou jen pár fesťáků, protože se chceme plně věnovat práci na nové tvorbě, ale z těch nejzajímavějších akcí bych určitě uvedla červnový Masters of Sulikoff a srpnový Made of Metal.
Jak se chystáš na festivalovou sezónu? Dáváš jako muzikant přednost festivalům nebo radši klubům a co si slibuješ od vašeho vystoupení na Made of Metal v Hodoníně?
Na festivalovou sezónu se chystáme svědomitě, festy máme moc rádi hlavně pro jejich uvolněnou atmosféru. Prakticky celá kapela se sejdeme na našem oblíbeném festivalu Brutal Assault, který bereme jako pravidelnou dovolenou.
Na MOM se velice těšíme, je to zatím největší festival, na kterém si máme možnost zahrát a to rovnou po boku světových metalových špiček.
Tradičně pořádáte v Brně festival Waiting For The Winter. Máte už v hlavě představu o tom, jak by mohl vypadat jeho sedmý ročník, které kapely máte v plánu pozvat?
Jsem moc ráda, že tuto akci zmiňuješ! Waiting je pro nás každoroční událost, na které si dáváme záležet. Letošní ročník se momentálně řeší v plném proudu. Už teď můžu prozradit pár jmen. Největší radost máme z účasti kapel Six Degrees of Separation a znovu obnovené kapely Translunaria. Slibované vystoupení kapely Atari Terror se zatím z organizačních důvodů přesouvá na jaro. O tomto koncertu budeme fanoušky informovat, až to bude více aktuální.
Které kapely patří mezi vaše největší inspirace?
Další zajímavá otázka :-)
Myslím, že každý člen naší kapely (a že nás není zrovna málo) má trochu jiné oblíbence, kteří ho inspirují. Pokud bych však měla vypíchnout pár jmen, tak by to byly kapely Born of Osiris, Killswitch engage, Epica, Behemoth a Tesseract.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys ráda řekl, aniž bych se Tě na to zeptal :-)
Na konec bych chtěla poděkovat za možnost rozhovoru. Doufáme, že bude zajímavý jak pro naše fanoušky, tak pro osoby naší muzikou nepolíbené! :-)
|
