Tak tohle je mi opravdu zajímavá kombinace. Jádro kapely (nebo projektu, to se asi ještě uvidí v budoucnu) tvoří dva ex členové Pretty Maids – kytarista Ricky Marx a basák Kenn Jackson a mikrofonu se ujal Jo Amore z francouzských Nightmare, jehož hlas nezaměníte s nikým jiným, i kdybyste se hodně snažili. Když dojde na takovouhle kaši, kde jsou hlavními přísadami rovnou dva členové kapely s výrazným stylem a tak výrazný zpěvák, mohl by se výsledek zdát velmi předvídatelným. O to víc jsem překvapená, že Now or Never nakonec přišli s něčím trochu mimo předchozí záběr členů.
Samozřejmě úplné divočiny se také nekonají. V podstatě jsem čekala měkčí Nightmare a přiznám se, že při úvodní skladbě „Reach Out for the Sky“ mi to tak vlastně připadalo. A vzhledek k tomu, že je to otvírák, jak má být, předpokládala jsem, že budu s albem v téhle podobě nadmíru spokojená. Jenže ejhle, s dalším poslechem vylezly na povrch experimenty. Hudba Now or Never by se asi dala popsat jako pokus o moderní metal, ovšem v rámci mezí, což dává smysl, když zúčastněným už dávno není dvacet, a jsou zvyklí dělat hudbu v poněkud zajetějších kolejích. Základ stále tvoří ostré riffy a skladby, které oscilují mezi metalem a rockem, ovšem do výsledného mixu ostře zasahují poněkud zdivočelé syntezátory.
Je několik věcí, které jsou na téhle desce stoprocentně správně. Například již zmíněná úvodní skladba, srdcervoucí balada „An Angel by My Side“ nebo třeba „Wind of Freedom“, které industriální rytmika a moderní klávesy rozhodně sedí. Když se podíváme na celek, je potřeba vyzdvihnout především vynikající bicí a brilantní vokální výkon. Jo Amore patří díky své osobitosti k mým favoritům už dlouho, ale tady se opravdu vyšvihl, nešetří expresivitou a jeho zpěv válcuje naprosto všechno. Už jenom díky těmhle věcem deska stojí za poslech.
Problém ale je, že jí rychle dochází dech. Několik skladeb se propadá do těžkého průměru a taková „Who's in the Mirror?“ je vyloženě zbytečná vycpávka. Celá snaha o moderní vyznění mi přijde trochu křečovitá, některým skladbám ubližuje a nepůsobí na mě přirozeně. Rozhodně nejde o špatnou nahrávku, pozitiva pořád mírně převažují negativa, ale kdyby byla deska bývala tvořena s větší uvolněností a menší opatrností, nebo jednoduše ve stylu toho, co pánové umí nejlépe, mohl být výsledek někde úplně jinde. Každopádně pokud patří Jo Amore mezi vaše oblíbené zpěváky, neměli by vás Now or Never minout, protože jeho výkon na desce je opravdovou lahůdkou.
|
