Je to už skoro patnáct let, co se Papa Roach prodrali na špice hitparád s albem „Infest“, kterému k úspěchu značně pomohly hity „Broken Home“ a „Last Resort“. Nu-metal tehdy frčel a Papa Roach nasedli na jeho vlnu. Jak tahle vlna slábla a do módy se začal vracet špinavý pouliční rock n´roll, najednou si kapela nechala narůst vlasy, nadila se do kůže a tvrdila, že vždycky přece milovala Mötley Crüe. Jenže doba zmodernizovaného hair metalu už také pomalu odeznívá, takže co dál? Nejsnažší je vrátit se do dob, kdy kapela měla největší úspěch. Tedy právě ke zmíněnému nu-metalovému diktátu „Infest“.
Právě tuhle desku zmiňoval frontman Jacoby Shadixx jako tu, kam se bude cesta jeho kapely na novince „F.E.A.R.“ ubírat. O úplný návrat do roku 2000 se samozřejmě nejedná, ale krok zpátky tahle deska opravdu je. A dalo by se říct, že do jisté míry i zklamání. Zejména pro příznivce, kteří si Papa Roach oblíbili v jejich fázi „The Parramour Session“ nebo „Metamorphosis“. Jistě, tuhle dobu Shadixx a jeho parta úplně nezazdili, proto jsou tady docela dobré kousky jako „Skeletons“ nebo „Falling Apart“, ale i z nich je cítit určitý kalkul, určité hození rock n´rollu přes palubu a touha zkusit to zase se starými zbraněmi.
Jenže bojujte proti tankům klackem. Papa Roach tak na „F.E.A.R.“ působí jako parta tatíků, kteří si chtějí ještě zařádit jako zamlada, ale hned úvodní singl „Face Everything And Rise“ vyznívá naprázdno, protože ta energie, která byla na „Infest“ tady už dávno není. A když pak zkusí zaútočit na něžnější pohlaví jako v „Never Have To Say Goodbye“ nezní to ani tak jako jejich někdejší hit „Reckless“, ale spíše jako Nickelback. Právě ta paralela mezi Papa Roach a těmito kanadskými takyrockery člověka při poslechu „F.E.A.R.“ napadne víckrát. Ne, že by si tyhle kapely byly úplně stylově blízké. Je to formou a přístupem.
Odpustit pak nedokážete ani hip-hopovou „Gravity“ s hostující Marií Brink z In This Moment, což je naprosto hloupá a podbízivá záležitost, snaha zalíbit se okolí, jež vyznívá od Shadixxe, který měl ještě před pár lety plnou hubu rock n´rollu, jako facka příznivcům. Konec desky ještě trochu může zachránit vcelku slušná „Devil“, ale závěrečná kooperace kapely s raperem Roycem da 5´9, která zní jako když smícháte gangsta rap, Limp Bizkit a Enter Shikari, už působí vážně snad jako sranda.
Zbyla tedy jen velkohubá prohlášení o nejlepší desce kariéry a podobně. Ty se Shadixx od Nikkiho Sixxe naučil dokonale. Teď by se ho ještě měl zeptat, kam se ztrácí jeho schopnost složit opravdu pořádný hit. Maně si člověk vybaví citát dalšího z Mötley Crüe, Vince Neila. „Když letí hip-hop, tak je hip-hopper. Když letí punk, tak je punk-rocker. Kdyby měl kozy, tak je jednou ze Spice Girls.“ Tenhle výrok platil na adresu jeho kolegy Tommyho Lee. V přeneseném významu platí v současnosti i na Papa Roach, kteří přišli s nejhorším albem své kariéry.
|
