Visací zámek vydal další desku. Je tedy třeba zase nasadit umělé číro a vyrazit na jejich koncert nebo jen tak do hospody, aby i ostatní viděli, že platí „jednou pankáč, navždy pankáč“. A to samozřejmě platí i v případě Haubertovy party. Ta na scéně působí už neuvěřitelných třiatřicet let a za tu dobu se samozřejmě vyprofilovala v nejznámější českou punkovou kapelu díky tomu, že nikdy neuhnula od svého typického zvuku a také díky velmi svérázným a obratným Haubertovým textům. Z tohoto pohledu je „Punkový království“ jen další deskou do řady.
Je jasné, že žádná nová deska už nikdy nedokáže dosáhnout kultovního statutu debutu z roku 1990 a asi ani té novodobější klasiky v podobě desky „Punk!“ s nesmrtelným hitem „Známka punku“, ale vždycky se bude jednat o typický Visací zámek, jehož jméno je vždycky zárukou určité kvality. Pochopitelně že Pixovy kytarové riffy jsou pořád skoro stejné jako v případě debutového singlu „Hymna šibeničních bratří“ vydaného v roce 1988 a že Haubertovy někdy ten zpěv nepěkně ujede, ale to je to, co dělá Visáče Visáčema. Prostě to, co k tomu už patří. Snad byste nechtěli, aby s nimi zpíval nějaký George Michael…?
Ale teď přímo k novince. Jak už tomu u letitých kapel bývá, je i na „Punkovým království“ několik skladeb, na kterých deska stojí a které budou koncertně jistě vyhledávanými kousky. Mezi ně nepochybně patří titulní „Punkový království“, které plně definuje filozofii kapely a celou desku s výborným refrénem „my máme svý punkový království“ otevírá. Mezi další velmi podařené kousky můžeme zařadit zejména ty údernější kousky „Protitetanové sérum“, „Sweeti“ nebo výbornou „Klíště“.
Dojde ale i na několik překvapení, které ovšem jsou pouze v rámci vymezených mantinelů Visacího zámku. Už v minulosti si kapela sem tam vypůjčila texty zejména od starých básníků a nejinak je tomu i v případě novinky, kde dojde na zajímavě zhudebněného „Žulového vola“ od Christiana Morgensteina a na o poznání hůř uchopenou „Hrál kdosi na hoboj“ od dekadentního básníka devatenáctého století Karla Hlaváčka.
Ovšem za skutečný přehmat považuji skoro až trapně hloupou „Veselej“, která by se mohla hodit do repertoáru takových Synů výčepu a pak také „Linku 155“, kde žena volající záchranářům chce odpověď, jak má vyndat svému partnerovi klíště z jeho libida. Kdyby tohle dal na desku třeba takový Záviš, bylo by to v pořádku, ale Visáči…
Jenže to jsou jen takové pihy na kráse. Na kráse další české punkové klasiky. Deska totiž nemůže zklamat ani jednoho z příznivců kapely. Visací zámek byl vždycky zvláštním úkazem na české punkové scéně. A fakt, že je tomu i nadále, potrhuje právě „Punkový království“. Vždyť přece "punk´s not dead, vy volové..."
|
