Tahle prozatím docela nenápadná kapela z hlavního města Švédska mě zaujala už při vydání jejich debutového alba „Mountain“. Existuje totiž sice docela dost kapel, které mají ve svém středu talentovanou a charismatickou krásku, ale nestává se každý den, aby člověk narazil na frontwoman afrického původu. Ačkoli bylo jejich první album poněkud nízkonákladové a na jeho kvalitě se to bohužel podepsalo, celkem úspěšně se mu podařilo rozšířit do zahraničí a získat slušné hodnocení v recenzích. Navíc, hard rock ze Švédska je asi stejně ověřená značka jako Volvo, takže se vyplatilo počkat, s čím Nubian Rose přijdou příště. Kýžené „příště“ na sebe nenechalo dlouho čekat, dostalo jméno „Mental Revolution“ a mimo jiné vznikalo pod rukama tak zkušených producentů, jako jsou Tobias Lindell (HEAT, Europe, Hardcore Superstar) a Mats Lindfors (Scorpions).
Nubian Rose jsou taková rodinná firma. Sestava se od prvního alba pozměnila, zůstalo ovšem pevné jádro, které tvoří zpěvačka Sofia Lilja a kytarista Christer Åkerlund, kteří jsou partnery nejen ve skladatelském procesu, ale i v životě. Sofia samozřejmě není zajímavá pouze svým exotickým původem. Ve zpěvu je nejen talentovaná, ale očividně taktéž profesionální, protože působila ve švédské verzi Idolu jako pěvecký couch. Občas se ten uhlazený „učitelský“ styl do jejího výkonu na albu promítá, tentokrát všAK dokázala, že se umí i pořádně odvázat a na svoje hlasivky rázně zatlačit.
Ačkoli intro zní jako by patřilo nějaké symfo-metalové bandě, nenechte se jím zmýlit. Kapela jde směrem, který je mi mnohem sympatičtější. Myslím, že je můžu s čistým svědomím doporučit třeba fanouškům Sister Sin, i když tady se hraje blíž k rockovější notě, než k té metalovější. Už na první poslech je jasné, proč se kapele začíná takhle brzo dostávat zvýšené pozornosti. Ono se to totiž neskutečně snadno poslouchá a šíří to pohodovou atmosféru i přesto, že hudba zároveň netrpí nedostatkem dravosti a tvrdosti. V popředí zájmu jsou určitě chytlavé kytary a charismatický a osobitý vokál. Hned úvodní skladba „War“ ukazuje tu 
tvrdší tvář kapely, stejně jako třeba skvělá šlapavá „(Taking This) Further“, koncertová „Break Out“ nebo „The Eye“, která je čistě old school metalovou skladbou. Barvitější a jemnější tvář pak přináší například uvolněná „Tough Guys Don’t Dance“, závěrečná „All Of Your Love“ nebo krásná rocková balada „You Will Never Walk Alone“. Jako největší hit bych pak viděla „Higher“, která je jako stvořená pro rocková rádia. Právě ta všehochuť skladeb dodává albu onen říz navíc a drží vaši pozornost, aniž by hudba byla vlastně jakkoli náročná na poslech.
Musím říct, že od prvního alba se zlepšilo snad všechno. Kapela vyzrála skladatelsky a Sofia (která je bez debat opravdový talent) se ve svém zpěvu mnohem víc odvázala. Album je také podpořeno produkcí, kterou si zasloužilo, a mnohem lépe drží pohromadě. A především: prostě to baví! Všechno zní uvolněně a nenuceně, energie skladeb je nakažlivá a ani po mnoha protočeních album posluchače neomrzí. Ačkoli už jsem kapelu předtím v hledáčku měla, „Mental Revolution“ mě i přesto velmi mile překvapilo. A ještě si neodpustím poznámku na závěr: druhý kytarista Torbjörn Weijnesjö má opravdu kouzelné jméno. Jak dělané do učebnice na procvičování švédské výslovnosti.
|
