Srovnáte-li debutové album “When Worlds Collide” s loňským následovníkem “Shadows” musíte dát Flo Laurinovi za pravdu (a to i přes to, že “Kolize světů” vůbec nebyla špatné album), že kompoziční příspěvek ostatních členů kapelu nakopl a “Shadows” se tak pro mě stalo jedním z největších překvapení loňského roku. A vůbec není podstatné, z jak velkých kapel ti Floovi kumpáni přišli, podstatné je, že Sinbreed mají potenciál vybudovat si stejně silné postavení na scéně. A co je tedy u Sinbreed nového? Prozradí vám to kytarista a zakladatel kapely Flo Laurin.
Myslím, že Sinbreed jsou na metalové scéně již nepřehlédnutelný pojem, přesto tě poprosím, abys svojí kapelu představil. Který okamžik vaší historie považuješ za nejdůležitější?
Sinbreed je německá powermetalová kapela. Zatímco já nebo basák Alex jsme nové tváře na hudební scéně, díky Frederikovi Ehmkemu a Marcusi Siepenovi z Blind Guardian a Herbiemu Langhansovi, bývalému zpěvákovi Seventh Avenue máme v kapele trojici velice známých muzikantů. Je těžké popsat naše nejsilnější okamžiky, ale já se cítím skvěle po vydání každého alba, skvělé vzpomínky mám na naše účinkování na ProgPowerUSA, na koncertování ve Španělsku a na podobné zážitky.
V Sinbreed se sešla velice silná muzikantská sestava. Myslíš, že je pro tvoji kapelu výhodou, že se v ní sešli muzikanti z Blind Guardian či Seventh Avenue nebo to může být v určitém smyslu i nevýhodou, například ve vytíženosti členů kapely?
Máš pravdu, že jejich vytížení je něco, co musíš neustále brát v potaz, ale to je otázka pro management, takže to jde sladit celkem dobře. Jasně, že máme profit z toho, že v kapele jsou známá jména, ale rozhodně to není o tom, že by Sinbreed stavěli jen na jménech, je to hlavně o tvrdé práci, takže pro úspěch toho musíme udělat daleko víc, než jen mít v kapele slavné kolegy.
Sinbreed (původně jako Neoshine) fungují již patnáct let. Co se za tuhle dobu v kapele změnilo, jaké jsi měl s kapelou ambice na vašem začátku a co se ti z nich podařilo naplnit? Jaké ambice máš s kapelou nyní? A jak ty vlastně vnímáš historická výročí u Sinbreed, existuje pro tebe tahle kapela až se současným jménem nebo bereš Neoshine jako součást historie Sinbreed?
Určitě největší změnou bylo to, že jsme se stali skutečnou kapelou, ve které se zapojili všichni její členové. Při tvorbě „When Worlds Collide“ to všechno byla moje práce, kdežto na psaní „Shadows“ už se podílela celá kapela. Já to mám takhle radši, protože pět lidí vždycky může být kreativnější, než jeden. Takže nyní jsme na nejlepší cestě ke splnění našich cílů. Stojí za námi silný label, přijdou další nahrávky a doufám, že jsme i schopní více koncertovat.
Sinbreed jsou pro mě Sinbreed až od doby, kdy začali působit pod svým jménem, a pokud jde o výročí, tak možná bychom mohli slavit až desáté výročí od vydání první desky. To je dobrý nápad, budu to muset promyslet. Klíčovým bodem pro kapelu byl i příchod Herbieho v roce 2005.
Vloni jste vydali album svoje druhé album „Shadows“. Můžeš jej představit, jeho příběh a hudbu?
Album není koncepční, dotýká se témat, jako je boj s vnitřními démony, o temné době, či reflektuje romány takových lidí, jako byl Oscar Wilde. Jak vidíš, je to docela široký rozsah. Hudebně se jedná o přímočarý power metal, s trochou heavy metalu, žádný „happy metal“, haha.
Které ze skladeb na albu nejvíc věříš, která je tvůj největší favorit?
To je vždycky strašně těžké říci, ale můžu vyzdvihnout skladbu „Far Too Long“, kterou jsem napsal už docela dávno. Její části jsem v průběhu doby mnohokrát změnil. Miluju její prostřední pasáž, je fakt skvělá a při jejím komponování to byla vážně dřina. Zmíním i „Shadows“, jsem hrdý na riff v refrénu a Herbieho hladký nástup s tímhle riffem a „Black Death“, který napsal Marcus Siepen, Tam je další skvělý riff a těším se na to, až budeme hrát tuhle píseň živě.
V čem je dle Tebe největší rozdíl mezi debutovým albem „When Worlds Collide“ a „Shadows“?
Na „Shadows“nejsou klávesy. Když jsme v kapele přivítali Marcuse, měli jsme dva kytaristy i pro živá vystoupení, takže už nebyly potřeba žádné klávesy. To, že jsme se jich zbavili nám pomohlo k agresivnějším vibracím. Další rozdíl, jak už jsem zmínil, je ten, že zatímco na „When Worlds Collide“ jsem napsal všech deset skladeb, na „Shadows“ má každý člen nejméně jeden svůj song. Takže deska „Shadows“ je týmová práce, což se mi líbí. A pro zachování stylu Sinbreed to takhle bude pokračovat.
Co myslíš, že je nejsilnější stránkou vaší hudby a jak jste spokojeni s tím, jak kritika hodnotí „Shadow“ a jak jste s deskou spokojeni vy sami?
Vzhledem k tomu, že desku jsme nahrávali a produkovali sami, jsme na ní velice hrdí. Nepodílel se na ní nikdo mimo kapelu, na desce tedy nejsou žádné externí vlivy, všechno je to pouze naše vlastní práce. Je pravda, že mix dělal Markus Teske a odvedl pekelně dobrou práci, ale jinak je to celkově dílo kapely. Proto jsme šťastní nejen za výsledek, ale i za to, jaké ohlasy přicházejí od fanoušků i od kritiky.
Věřím tomu, že naším nejsilnějším bodem je síla naší hudby, to, že nemáme na desce jedinou vycpávku. Neděláme tříminutová klávesová sóla nebo dlouhá kytarová sóla bezúčelně, jen tak, i když to nemá pro skladbu žádný význam. Děláme agresivní heavy metal a tak by to tak podle nás mělo být.
Jaké jsou nejbližší plány kapely, co od vás můžeme čekat v dohledné době? Je reálné, že se Sinbreed někdy představí živě v České republice?
Určitě! Pracujeme na nové desce, a jak bude venku, doufáme, že budeme hrát i v České republice!
Často je užíváno klišé, že třetí album je pro kapelu velice důležité, ne-li rozhodující. Souhlasíš s tímhle tvrzením, a jakou máš tedy představu o dalším albu Sinbreed, máš už k němu nějaké nápady?
To je jen stereotyp, který občas platí a občas ne. Jak už jsem řekl, Sinbreed nebudou na desku dávat žádné vycpávky a rozhodně nevydáme slabé album. Průběžně na nové desce pracujeme, nemůžu tedy zatím mluvit o nějakých detailech, ale může tě ujistit, že se nemůžeme dočkat vydání nového materiálu!
Sinbreed nejsou příliš aktivní koncertní kapelou. Čím to je, nechtěl bys být se Sinbreed aktivnější v koncertování? A máš radši práci ve studiu nebo živé koncertování?
Máš pravdu a slibujeme, že to bude lepší. Už jsme to nakousli, všechno je to otázka času a vytíženosti Frederika a Marcuse u Blind Guardian. Ale jak bude nové album venku a kluci budou mít volno, na nic nebudeme čekat a předvedeme Sinbreed davu!
Hrát naživo je pekelná zábava, kolem toho se to všechno točí. Práce ve studiu je také zábava, ale hlavně proto, že tím skončí ta dřina při psaní hudby, haha. Opravdu nenávidím psaní hudby, protože to je pro mě vážně težký úkol, na který padne spousta spánku i zdraví. Ale i to je metal!
Prozraď mi něco o sobě. Které kapely byly podstatné pro Tvůj hudební vývoj, pro Tvoje rozhodnutí věnovat se muzice? Co posloucháš v současné době?
Jsem opravdu veliký fanoušek Judas Priest, Vicious Rumors a Riot. Vidíš, že tohle všechno jsou kapely, které mají dva kytaristy a které píšou hudbu tak, aby oba kytaristé byli důležití. A jak můžeš vidět, i Sinbreed mají stejný přístup, aspoň si myslím (smích). A určitě musím zmínit i Yngwieho, který mě ovlivňuje už od mých třinácti let.
Poslouchám i spoustu jiné muziky, jako Black Dahlia Murder, Testament nebo Necrophagist. Možná že by právě odsud přicházely ty temnější nápady Sinbreed? Nevím (smích).
Jaký máš nejsilnější zážitek s hudbou?
Hm, to je těžký oříšek. Jak jsem řekl, není nic, co by mě stálo tolik utrpení, jako skládání písní a není nic, z čeho bych měl větší zadostiučinění, než právě, to, že píseň dokončím. Tohle bych asi nazval tím nejsilnějším zážitkem s hudbou.
Kolik času a energie investuješ do Sinbreed, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující? Je v současné době možné se prostřednictvím hudby, potažmo prostřednictvím úspěšné kapely v Německu uživit nebo musíš chodit do klasické práce?
Věřím, že je nemožné v dnešní době se uživit jen fungováním v metalové kapele. Jo, člověk musí jet na tour a stráví tím dva roky, ale je to asi tak, jak řekl Greg Christian z Testament. Je to , sakra, Testament, a stejně to nestačí na to, aby všichni členové dostali stejně. Kromě Sinbreed chodím pravidelně do práce a navíc je pro mě každodenní úkol zůstat ve formě pro hraní na kytaru. Takže pro mě neexistuje žádný volný čas, ale nestěžuju si. S kapelou máme úspěch a důvodem toho, proč to dělám, jsou skvělé metalové songy.
A tradiční závěr – je nějaká otázka, na kterou se Tě dosud nikdo z novinářů nezeptal a Ty by sis na ní přál odpovědět? ;-)
Nikdy se mě nikdo nezeptal, jaký nemetalový song pro mě hodně znamená. Takže ti prozradím, že to je „Great King Rat“ od Queen.
|
