Corey Taylor ze Stone Sour (jo a ze Slipknot vlastně taky…) se obul do Axla Rose. Že prý nechává čekat lidi na koncertě. Ano, jistě, nechává… Zažil jsem to i na vlastní kůži a zase tak příjemné to taky nebylo. Ale tohle ten Axl dělá od roku 1985, takže k čemu jsou tyhle řeči? Je to jeho póza, manýr rockové hvězdy. Ono už to tak nějak ale k téhle generaci, která ještě zažila ty mýtické doby předinternetové, patří. Proto se dozvídáme, jak se hádá bubeník Ratt Bobby Blotzer s basákem Juanem Croucierem o logo kapely, dozvídáme se, jak se James Hetfield obul do svých kolegů, když řekl: „V dálce jsme viděli nějaké prostitutky, a když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že to jsou Mötley Crüe.“

K dobru pak můžeme pak dávat historku, která se opravdu stala, když slavný Ritchie Blackmore přijel se svou družinou na zámecký statek Býkov kousek od Plzně, kde měl ten večer hrát. Nejenže se kytarista s každým bavil tak maximálně tak na půl huby (pokud už vůbec), své poskoky umístil na nejrůznější místa v kuchyni, aby jak se lidově říká „čuměli kuchařům pod ruce“, ale svými požadavky zaskočil i ostřílené promotéry. O tom, jak chtěl koně, na kterého ani nenasedl, jak chtěl určitou značku bicyklu, kterého si ani nevšiml, o jím vybraném jídle, které ani neochutnal, o lepení černých fólií do oken, se pak ještě dlouho v okolí Plzně vykládaly legendy. Ale na druhou stranu, zaplaťpánbůh za ně… Koho by tak tyhle naše rockové hvězdy zajímaly, kdybychom zjistili, že to jsou jen obyčejní chlápci, kteří ráno snídají rohlík se sýrem a do sámošky za rohem si chodí pro mléko?

Pepsi Stone, 10. 8. 2015