Není nad to vytvořit si natolik specifický styl, aby, zazní-li název pomyslné škatulky, bylo každému zřejmé, o co se jedná. Takhle nějak to mají i bratislavští Catastrofy, hlásící se ke zbojnickému thrash metalu. Že nejde o označení samoúčelné, je jasné každému, kdo slyšel jejich letošní album „Zbojnícky tanec“. A stejně tak stačí chvilku naslouchat klukům z téhle party, aby nebylo pochyb o tom, že nadhled a svérázný smysl pro humor jsou dalším poznávacím znamením kapely, za které se ujal slova zpěvák Hrdlorez Boris a kytarista Hrajruka Jano.
Byť se o Catastrofy v různých médiích už nějaké zvěsti objevují, takže neznámým pojmem rozhodně nebudete, pojďme nejprve představit vaší kapelu. Takže jak to s Catastrofy bylo a jak to s Catastrofy je, jaké historické milníky vašich dějin bys zmínil?
Boris: Catastrofy fungujú 10 rokov, prešli rôznymi personálnymi rošádami (menami vás zaťažovať nebudem, lebo to nikdy nikoho nezaujímalo), vydali dve EP a jedno full-length album (na cd aj na vinyle) a koncertovali viac menej po celom ČS. Nič neobvyklé na kapelu podobného razenia. Pre mňa osobne je však najpodstatnejšie to, že sme na koncertoch spoznali nových kamošov a tak máme známych po oboch republikách. To je najviac, čo ti môže táto scéna ponúknuť.
Asi nejaktuálnější zprávou o vašich aktivitách bylo červnové předskakování pro Testament. Jak jste si tenhle koncert užili a byla nějaká příležitost Chuckovi a spol. předvést pravou slovenskou pohostinnost?
Jano: Keď ti mám pravdu povedať, s členmi Testament sme sa moc nebavili, resp. vôbec. Nebol v tom zhone čas a nejak sa nám nechcelo ich otravovať, ale samozrejme nám bolo cťou, hrať pred takouto legendou. Okrem iného mi táto udalosť priniesla aj nové poznanie, keď som videl Chucka Billyho fajčiť zelené jablko. Kedže som z dediny a drogy sa u nás podávali menej rafinovanejším spôsobom, ticho som povedal Mifovi: ,,Aha, ten indián fajčí jablko! To by mal skúsiť aj Boris, možno je to dobré na hlasivky.“ Mifo ma ale vyviedol z omylu a vysvetlil mi, že ide len o konzumáciu marihuany. To jablko bolo totiž deravé - jak fajka.
Nemůžu se zbavit dojmu, že Catastrofy málo co berou dvakrát vážně. Je to vaše filozofie i v životě nebo je kapela vyloženě ventil na to, jak se uvolnit? A jak tenhle váš přístup fungoval třeba při koncertě s Testament? Brali jste tenhle koncert jako běžnou záležitost, u které netřeba se strestovat nebo v tom bylo i pro tebe něco víc?
Jano: Pravdou je, že máme dosť osobitý záchodový humor, ktorý sa snúbil s tažkou demenciou a neúctou ku všetkým a všetkému. Pretavili sme to do muziky a čuduj sa svete, ľuďom sa to páči.
Určite to nebol úplne obyčajný koncert, ale ani nikto z nás nemal veľké nervy, kedže sme zožralili to jablko, cez ktoré Chuck fajčil trávu.
Co tě nejvíc oslovuje na thrash metalu, jak a kudy ses k němu dostal? A co fúze s folkovými prvky, neuvažovali jste o tom propojit tyhle dvě složky ještě víc?
Jano: Energia, tvrdosť rýchlosť. Kudy? Ešte ako malý sopliak som hral PC hru GTA3 a tam bolo rockové rádio. Zavolal som otca a vravím mu: ,,Odlož tú slivovicu a dones mi takúto muziku!“. Tak mi doniesol Metaliku a Motorhead na kazetách!!! Potom prišla vlna internetu a vypočul som si Slayer...Pičo! Boris hrá na fujaru a pôvodne sme ju chceli pretlačiť do muziky viac, ale potom sme si uvedomili, že v garážach a zapľutých šenkoch, kde hrávame najčastejšie, je problém nazvučiť dve gitary, nie to ešte fujaru. Tak sme sa na to vysrali a ostali len pri intre. Ale čo nebolo, môže byť.
Nedávno vyšlo vaše debutové album „Zbojnícky tanec“, na které jsem registroval poměrně rozporuplné reakce. Můžeš tuhle desku představit, co pro tebe na její tvorbě bylo nejsložitější, čím ses při její tvorbě nejvíc bavil?
Jano: Rozporuplné? Nám to vychádza 8 kladných na 2 nepochopené, takže radosť prevláda. Ale nehádam sa. No, textovo sa tu stretnete s nadsázkou ale aj vážnejšími témami. Snažíme sa robiť to 50 na 50. Tak sme to chceli a chceme aj do budúcna. Mierne náročné bolo zohrávanie materiálu v skúšobni, tvorba aranžov, proste robiť z jednotlivých riffov hotové songy. Najviac som sa ale bavil pri samotnej tvorbe riffov, lebo vačšinu nosím do skúšobne ja. Je to činnost, pri ktorej nemusím na nič myslieť, nie že by som inokedy na niečo myslel, v každom prípade ma táto činnosť napĺňa.
Ještě k těm rozporuplným reakcím. Je pro tebe v něčem přínosné číst různé kritiky, když tě za jedno téma, třeba za váš humor, v jednom periodiku setřou a v jiném tě vychválí málem do nebes?
Boris: Pozitívne názory nás tešia, lebo nás to utvrdzuje v tom, že náš primitívny zmysel pre humor nemáme sami. Negatívne s nami nerobia nič. Prečítame si to, zdieľame tak jak vždy a tam to končí. Berieme to tak, že dotyčný je na inej vlne srandy jak my a s tým sa nedá urobiť nič. 100 ľudí 100 chutí. Intelektuáli verzus dementi... Texty ale stále píšem tak jak chcem, čiže keď ich niekto pomenuje infantilnými kokotinami dnes, môže to napísať aj nabudúce. No, a na hudbu sa názory líšia asi viac jak na texty. Jeden napíše, že bez slovenčiny by sme zneli jak priemerná zahraničná kapela, že sme retro oldschool 80. rokov. Ďalší nesúhlasí a tvrdí, že aj muzika je originálna... atď. Je nám to jedno. Vypočuj, zhodnotíš!
Prakticky celá nahrávka se točí kolem zbojnického tématu. Čím tě právě zbojníci tak oslovují?
Jano: Lebo Mastiflinta Beňo je priamy potomok Benediktínskeho Mnícha, ktorý žil pred viac ako 200 rokmi v okolí Kremnice a pridal sa k miestnej družine zbojníkov. Bol to strelec, ktorý bol oporou nejednej lúpežnej akcie! Dá sa povedať, že on bol takým prvým slovenským snajprom. Nikto nikdy nevedel odkiaľ strieľa. Odtiaľ tá prezývka – Mastiflinta. Legenda vraví, že sa na jednej akcii zamaskoval tak dobre, že ho nikto z jeho družiny nemohol nájsť a nenašiel sa roky rokúce potom. Mysleli si, že zahynul, ale pravda bola taká, že zablúdil do neďalekej dediny, kde sa zamiloval, usadil a spolodil potomkov. Dobrovoľne tak odstúpil od zboja, ale krv zbojníka predal ďalším pokoleniam.
Je nějaké téma, které by tě oslovovalo podobně jako zbojníci, něco, čemu bys chtěl věnovat další desku nebo jsou zbojníci natolik vděčné a nevyčerpatelné téma, že se ho budete držet i nadále? A naopak, je nějaké tabu, které Catastrofy mají?
Boris: Zatiaľ sme v rozpoložení, kedy chceme ďalší album urobiť v podobnom duchu jak Zbojnícky tanec. Je ešte dosť zbojníckych príbehov, ktoré nám víria v hlavách a bola by škoda nechať si to pre seba. Uvidíme jak dlho nás to bude baviť, ale nerobíme to monotematicky a prepletáme to s inými témami. Veľa kapiel má celé albumy venované jednej téme, respektíve celá kapela je postavená na jednej téme a väčšinou je pre nich tretí album kritický, lebo všetko čo mohli si už vyplieskali. Nám by sa to týmto spôsobom nemalo stať, ale čert vie!? Možno nás to samých prestane baviť spievať kokociny o hôrnych chlapcoch. Tabu nemáme, ale spievať fašisticko-homofóbno-xenofóbne propagandistické drísty nás čuť nebudeš nikdy.
Éterem létá i váš poslední videoklip „Bastardi společnosti“. Máš rád vizuální zpracování písní? Konkrétně ve vašem případě si dovedu představit, že těch songů, říkajících si o svérázné filmové zpracování by bylo daleko víc, chystáte nějaké pokračování?
Boris: Práve sme dotočili všetko potrebné na ďalší klip, tentokrát nefalšovaný zbojnícky, a čaká nás postprodukcia. Mal by byť vonku v polke listopadu, tak to hádam stíhneme. Viem si predstaviť klip na všetky naše zbojnícke odzemky, ale bohužiaľ, je to mimo náš rozpočet a možnosti. Klipy milujem. Často ma zamrzí, keď moja obľúbená kapela s dokonalým priestorom a rozpočtom úplne odflákne svoje klipy. Väčšinou sa to deje u starších kapiel, čo kedysi točili klipy len preto, aby ich hrali v telke.
Dnes to je skôr o tom pritiahnuť pozornosť a zaujať na internete, ale kopec z týchto veteránov to má asi v piči.
Jestli se nepletu, letos byste měli slavit svojí desetiletku, chystáte k tomuhle výročí nějakou zbojnickou rebelii nebo jinou formu oslavy? Dojde na avizované přejmenování na světáčtější „The Catastrofy“?
Jano: No, názov si ešte asi ponecháme. Ale chystáme split album s našimi super kamošmi Kaar a Exorcizphobia + nejaké promo minitour k tomu. Split vyjde na vinyle u Support Underground, tak sa tešíme. Inak nič špeciálne nechystáme. Nejaké oslavy a kokociny nebudú.
Jak jsou na tom Catastrofy s koncertováním, kde je vás možné vidět a jaká je spokojenost s návštěvností vašich koncertů? Čím bys někoho, koho zatím tvoje dosavadní slova ještě nedokopala k tomu, aby zvedl pozadí a šel se na váš koncert podívat, přesvědčil, aby zašel?
Čím jsou koncerty Catastrofy specifické, jedinečné, zvláštní?
Jano: Nekoncertujeme nejak extrémne často, ale tento rok bol zatiaľ najúrodnejším na živé hranie. Čo sa týka návštevností koncertov, ja osobne som spokojný. Nie sú to samozrejme vypredané sály ale mám pocit, že návštevnosť na koncertoch má stúpajúcu tendenciu. Ako ľudí presvedčiť? To tažko, snáď len tým, že nebuďte hnilí, podporujte underground. Na takýchto akciách je sranda, stretávajú sa tu správni ľudia. A konkrétne naše koncerty sú jedinečné tým, že sme všetci hrozne šerední a špecifické zasa tým, že sa snažíme hrať vždy naplno. Aspoň tak nám to ľudia hovoria, že sme zajebali energickú show. Asi na tom niečo bude, lebo ja som po každom koncerte vyšťavený.
A moje tradiční otázka na závěr – je něco, na co se tě dosud nikdo z novinářů nikdy nezeptal a ty by sis přitom na to přál odpovědět?
Jano: Tak týmto si ma dostal, to fakt neviem. Možno by to mohla byť nejaká super originálna otázka a tú si mi teraz položil. Splnil sa mi sen!
|
