Severní vítr je krutý,…, zpívá se ve známé písničce. K Abbathovi a jeho někdejším chlebodárcům Immortal byl spíše vždy velmi milý a přinášel jim tuze moc inspirace. Jenže v téhle kapele (která byla svého času tou největší mezi blackmetalovými formacemi, protože ji nezajímaly nějaké vypálené kostely a podobné blbosti, ale spíše vždy jen hudba a její atmosféra) Abbath už nějaký ten pátek není a mezi kdysi nerozlučnou partou z Bergenu se toho za poslední dobu stalo mnoho nechutného. Že něco není v pořádku, bylo zřejmé už od vydání desky „All Shall Fall“ z roku 2009, která vycházela v dusné atmosféře a po pravdě, nenabízela toho tolik, co minulá alba kapely, ať už ta blasfemická jako „Pure Holocaust“ nebo „Battles In The North“ nebo ta mnohem hudebnější typu „At The Heart Of Winter“ či „Sons Of Northern Darkness“.
Immortal pak v dalších letech byli spíše nečinní, což nahrávalo spekulacím o rozpadu. K tomu také došlo. Tedy ne úplně, pouze dvojice Demonaz (někdejší kytarista, teď už pouze textař) a Horgh (bubeník) vykopla svého frontmana Abbatha. Brzy došlo k mediální přestřelce, kdy Abbath své někdejší kolegy označil za lemply, se kterými ani nešlo dělat novou muziku a oni na oplátku jeho častovali jako těžkého alkoholika, který by místo studia měl trávit čas v léčebně. Ať už je to jak chce, fanoušci tvrdí, že na tom vydělají. Opravdu?
Říká se, že místo jednoho alba Immortal teď posluchač dostane hned dvě, protože i Demonaz a Horgh oznámili, že letos chtějí přijít s novou deskou. Abbath byl ale rychlejší a svou novinku vydal v nedávno uplynulých dnech, když už ji loni předznamenal skladbou „Fenrir Hunts“. Ta naznačovala, že v táboře někdejšího frontmana, který byl zároveň nejviditelnějším symbolem Immortal, panuje pohoda a že se u něho nic moc nemění. Jenže to bylo brzy vyvráceno, když od něho odešli hned dva muzikanti, což v případě bubeníka Creaturea je dost citelná ztráta. Ale co naplat, bubeníků je, ovšem skladatel a tvůrčí mozek je jen jeden.
Jenže ani on nemusí být vždy v té nejlepší kondici. Vydat za patnáct let jen dvě desky, to si člověk těžko udělá představu o tom, jestli se z druhdy nevyčerpatelné studnice nápadů ještě dá pít blahodárnými doušky, obzvláště po tom, co je zakalena výše zmíněnými mediálními přestřelkami. Ať už je to jak chce, sólový Abbathův debut je tu a fanoušek Immortal se s ním musí nějak popasovat. Tomu konzervativnímu to půjde snadno. Tomu, kdo Immortal kdysi obdivoval pro jeho inovativnost a mrazivě až odlidštěný chlad Blashyrkhu, půjde jeho strávení poněkud hůř. Ne proto snad, že by si Abbath odskočil do jiných hudebních vod a vyjel tak z pekelných blackmetalových kolejí, ale spíše proto, že tento debut postrádá jakýkoliv moment překvapení, což Immortal nebylo nikdy cizí.
Ano, „Abbath“ je konzervativní blackmetalové album s jeho veškerými klišé a nebýt moderního zvukového kabátku, mohla by klidně deska vyjít v první polovině devadesátých let. Jsou tu stejné blasfemické poryvy kytar, stejně kulometná salva bicích a absolutně žádný pokrok. I ta atmosféra už není tak chladná, tak sžíravě mrazivá, jako to bývalo. Čili, pokud by někdo chtěl další album Immortal, které je, stejně jako „All Shall Fall“, vydané do počtu, je „Abbath“ deska přímo pro něho. Pokud by ale někdo chtěl převratné blackmetalové dílo, s čímž se, možná trochu naivně, trochu počítalo, bude muset sáhnout někam jinam.
|
