Brněnští Arch Of Hell nejsou žádní alboví úderníci. Po deseti letech existence se jejich příznivci letos dočkali druhého alba, poeticky nazvaného “Freakshow”. To by mělo Arch Of Hell představit v trochu jiném, modernějším světle, než tomu bylo na debutovém počinu “One Day”. Nejen o posunech v muzice a vývoji kapely se rozpovídala zpěvačka Tereza Nesvatbová.
Před dvěma lety jsi v rozhovoru pro náš zin uvedla, že s myšlenkou na nové album koketujete už delší dobu. A i když se nepodařilo splnit ten původně naznačený termín do konce roku 2014, tak album „Freakshow“ je přece jen na světě. Můžeš tohle album představit?
Ano, to máš pravdu (smích). Ono popravdě nové CD bylo plánované mnohem déle – ovšem se stalo to, co hodně kapel dobře zná – personální změny, pracovní a studijní vytíženost a plno dalších věcí kolem. Nakonec jsme si stanovili deadline, přes který nejel vlak. A tak je CD na světě a my jsme za to strašně moc rádi. Kdybych měla naší novou placku představit nějak výstižně, asi bych řekla, že „Freakshow“ je žánrově zase trochu jinde. Snažili jsme se kombinovat více stylů, upustit od tak trochu klišé vod symfo melodic metalu a jít více do moderny. Na albu posluchač najde devět skladeb – z toho dvě instrumentálky. Album se pohybuje ve více rovinách různých nálad, některé skladby jsou více energické až agresivní, jiné zase spíše melancholické. Doufáme, že si prostě každý najde něco, co ho na našem albu zaujme a osloví.
Cesta k novému albu trvala celých sedm let, je tedy album odrazem toho, co se u Arch Of Hell dělo celou tu dobu, nebo obsahuje jen skladby vznikající aktuálně před vydáním desky?
V podstatě ano – na albu se objevují i skladby („The Game“ a „Because of you“), které jsme nahráli jako demo už v roce 2012 a také skladby, které se nedokončily a daly se na nějaký čas k ledu. Samozřejmě pár songů vzniklo i bezprostředně před nahráváním.
Jak jste řešili zvuk desky, ať už s ohledem na výběr studia, na to, co ve zvuku upřednostnit, co upozadit, na čem si dát záležet? Existuje nějaká nahrávka, kterou jste brali jako vzor?
Zvuk desky byl pro nás naprosto zásadní a podle toho jsme taky vybrali studio. Stáli jsme před rozhodnutím, zda si booknout klasické studio, odjet, zavřít se tam na týden či více a prostě to jednorázově nahrát. Jako druhá varianta byla možnost nahrávat album průběžně a během delší doby ještě dolaďovat a zdokonalovat a my jsme zvolili variantu č. 2. Jasnou volbou tedy bylo studio Neuro Impulse pod vedením Jakuba Maggiho Maláška, který nám zároveň dělal i celou produkci desky. Věřím tomu, že to celou desku velice pozvedlo.
Nemůžu říct, že bychom se vyloženě řídili podle nějaké konkrétní nahrávky ale zvukově nás inspirují třeba kapely Born of Osiris, TesseracT a nebo Architects.
Pokud správně počítám, tak oproti minulé desce je složení Arch Of Hell víc než z poloviny jiné. Jak se tenhle stav projevil ve vaší hudbě, zapojili se „noví“ členové do skládání? Můžeš porovnat nahrávání minulé a současné desky v čem bylo podobné a v čem se naopak lišilo?
To máš pravdu. Z původní sestavy, která nahrávala první CD, jsme nyní už jen dva. I když album ještě nahrával náš původní bubeník Paťa, ale ten nás po křestu také opustil. Takže stará garda – já a kytarista Childy jedeme dál (smích). Tím bych navázala i na Tvou další otázku – hudebním mozkem kapely je právě kytarista Childy. Ten tvoří prakticky muziku sám, kdy přinese na zkoušku víceméně hotovou kostru skladby, do které se komponují nápady a připomínky ostatních (když to schválí (smích) ). Další osoba, která se pak zapojuje do skládání je naše klávesačka Jana. My jako zpěváci si pak děláme zpěvové linky a texty. Nahrávání prvního alba bylo naprosto jiné, tehdy byl mozkem kapely zakladatel a kytarista Swarm, který vytvořil 99% celého cd „One day“. Nyní jako kapela více tvoříme dohromady, i přímo na zkouškách a bavíme se o tom, co by se dalo udělat jinak či vylepšit. Řekla bych, že naše nová hudba je více kolektivním dílem.
Jaké máte zatím na novou desku ohlasy - od fanoušků a třeba i od hudební kritiky?
Ohlasy na novou desku jsou velice uspokojivé. Hned v první vlně jsme obdrželi objednávky nejen z ČR, ale i z nejrůznějších zemí světa a nejdál putovala deska až do Hong Kongu (smích).Díky stylovému posunu v hudbě jsme si našli i úplně nové fans. Občas slyšíme i názory, že je naše nová muzika málo v symfonickém duchu a možná i více tvrdší (oproti debutu „One Day“). Ale my to nebereme jako výčitku, právě naopak. Jak již bylo řečeno, chtěli jsme se vyvarovat žánrovým klišé.
Jaké akce na podporu alba chystáte? Je v plánu nějaké souvislejší tour?
Na podporu alba nechystáme vyloženě tour, ale máme před sebou mnoho koncertů po republice, kde budeme nové album propagovat. Na podzim chystáme opět festival Waiting for the Winter, který se stal jednou z nejpopulárnějších metalových akcí v Brně (proto jsme fest rozšířili i o jarní verzi). Mohla bych také prozradit, že další formou propagace desky bude klip. Ten se chystáme natáčet ještě tento rok v září – takže se fans můžou těšit na hotový produkt na podzim.
Sedm let od vydání minulé desky je poměrně dlouhá doba a přece jen je dneska trend dát o sobě studiově vědět častěji, aby posluchači a pořadatelé na kapelu nezapomněli. Pocítili jste nějak na zájmu o Arch Of Hell, že jste studiově nebyli takhle dlouho aktivní?
Popravdě my jsme to nepocítili prakticky vůbec. Pořadatelé nás zvou na koncerty velice hojně. My samozřejmě doufáme, že nám nová deska otevře dveře zase dál, na nové větší akce a festivaly. Tímto bych ráda řekla všem pořadatelům, kteří by měli zájem o naše vystoupení – pište a volejte (smích).
Co prozradíš ke grafickému ztvárnění alba? Co jste chtěli vyjádřit tím poměrně sugestivním coverem? CD vychází v digipackové podobě, máš ty osobně ráda, když můžeš vzít desku do ruky nebo už ti stačí ke spokojenosti muzika ve formátu mp3 někde v mobilu?
Cover alba – poměrně diskutovaná záležitost. V první řadě nám bylo vyčítáno, že na coveru je název desky výraznější než název kapely. K tomu bych řekla jen jedno – v dnešní době je podle mě tohle spíše nepodstatné. Pokud si někdo koupí cd kapely, o které neví, jak se jmenuje, tak už tady je něco špatně (smích). Já si osobně ráda vezmu desku do ruky a prolistuju si digipack, je to skvělá záležitost například pro sběratele a skalní fans, ale ruku na srdce – hudba není hlavně o obalech. Sebeblbější muziku obal nikdy nezachrání a já zastávám názor, že obsah je důležitejší než forma (smích). Tím bych ovšem nerada postavila do pozadí motivy na našem CD – hlavní návrh nakreslil náš kamarád a vynikající umělec Acid. Obal jde ruku v ruce s obsahem alba – „Freakshow“, tedy obludárium pod vedením pána na obalu. Náš „pan freak“ – alias sloní muž, je uvaděčem celého tohoto panoptika a můžu prozradit, že tyto motivy se objeví i v našem chystaném klipu.
Velice mě těší, že obal označuješ za sugestivní – to bylo cílem.
Jak sis užila křest alba, byl pro Tebe tenhle koncert v něčem specifický, výjimečnější než ty ostatní?
Pro mě osobně byl křest velice emotivní zážitek. V první řadě se jednalo o první ročník našeho festu Waiting for the Summer, který považuju za svoje dítě – jak myšlenkou, tak i realizací. Neuvěřitelně mě potěšilo, jaký byl zájem o tuhle akci a myslím, že žádná kapela si nemůže přát nic víc než natřískaný klub, lidi co mají zájem o novou placku a dokonce si jí kupují (smích). Opravdu klobouk dolů a ráda bych řekla, že právě za tohle milujeme naše rodné město – Brno, kde lidi chodí na metalové akce a podporují tento styl.
A teď už jen závěrečný prostor pro Tebe, abys řekla, co máš případně na srdci a já se na to nezeptal.
Děkuji – já bych chtěla především poděkovat za možnost rozhovoru. Dále bych chtěla pozvat všechny fans i nefans k poslechu našeho nového alba. Naše kapela ušla hodně dlouhou cestu a po těch letech jsem teď schopná říct, že tvoříme stabilní a produktivní kapelu, která má velikou chuť koncertovat a tvrdě na sobě makat. Jsme parta lidí, která tohle všechno dělá s chutí a je pro nás důležité předávat v naší hudbě lidem radost a ten skvělý pocit, když si můžete zařádit na živém koncertu.
|
