Loňský rok je pro mě rokem veteránů, na stupně vítězů se dostaly výhradně party, které už mají něco za sebou. Neznamená to však, že by se rok 2016 obešel bez nečekaných pozitivních překvapení a moc mě těší fakt, že to největší přišlo z domova. Celkově můžu říct, že se mi tahle bilance skládala daleko líp, než ta loňská, přišlo mi, že těch vážně dobrých alb se po světě potulovalo fakt hodně. Co se koncertů týká, jsem pozitivně mrtvej, letos mě vlastní lenora (především) i všechny možné další okolnosti nikam nepustily, takže letošní bilance je přehlídkou pouze toho, co dunělo u nás v obýváku.

1. PRETTY MAIDS – Kingmaker
Je to už třicet let, co Pretty Maids bořili svět svými prvními alby. Jasně, že už je to dneska trochu o něčem jiném, ale když do tehdejší energie ještě přimícháte zkušenost a nadhled, nemůže to dopadnout jinak, než skvěle.

2. HAMMERFALL – Built To Last
Heavík! Takhle to má vypadat, když chcete těžit z historie. Na letopočtu nezáleží, všechna klišé hrají ve váš prospěch a vy z toho máte evidentně radost.

3. XIII. STOLETÍ – Intacto
Nové album XIII. Století? No řekněte, kdo by ho čekal? A kdo by čekal, že bude znít tak staromilsky a přitom svěže? Kdo by čekal, že Petr Štěpán přijde s jedním z nejsilnějších alb, na kterých se podílel. Jednoduše řečeno – při prvním poslechu mi spadla čelist hodně hluboko a při těch dalších tomu nebylo jinak.

4. MAEGI – Tales From The Kings´s Court
Maegi tentokrát nevzal do party žádného pěveckého kolegu a stejně udělal tak košaté album, že to bere dech. Hlavně Oganalpe prosím Tě, nezapomeň, že kdyby se ti podařilo sehnat peníze a vydat tuhle desku i na fyzickém nosiči, že mám jeden kus zamluvený :-).

5. SERENITY – Codex Atlanticus
Vydat album hned na začátku ledna znamená, že se na něj při bilancích snadno zapomene. Já nezapomněl, Serenity jsou pro mě téměř legitimním nástupcem srdeční záležitosti Savatage. A když jsou navíc ve výborné formě, nemůžou tady chybět.

6. PUBLIC RELATIONS – Sirael
Tohle je to největší překvapení mého loňského roku. Skladba „Hora“ mě nekompromisně vystřelila z kecek a zbytek alba mi neumožnil se do nich zpátky dostat. Dokonalý mix výpravnosti a energie, konstatování „ten příběh tě skolí…“ má trvalou platnost.

7. MOB RULES – Tales From Beyond
Pracanti s jiskřivou rutinou i výbornými nápady už také vlastně potvrzují tu teorii o síle veteránů. Prakticky na žádném albu nesáhli vedle, což platí jak pro jejich ukvaltovaná raná léta, tak pro pozdější lehkou zašmodrchanost. V té jim to sluší ještě o něco víc a na svém osmém albu to plně potvrzují.

8. SINBREED – Master Creator
Může mě vzít čert, kdy se Herbiem Langhasovi píše jako o zpěvákovi, co se proslavil v Avantasii, protože to, co u nich předvádí, je nic proti tomu, jakou šťávu má u své domovské kapely. Ostatně, Sinbreed jsou v mém žebříku výš než Sammetova kumpánie a právě Herbie na tom má velmi podstatnou zásluhu.

9. SCARLET AURA – Falling Sky
Nějaká ženská v té bilanci být přece musí, ne? Ale ne, to není ten pravý důvod toho, že se (považte!)do bilance dostalo teprve druhé album kapely z Rumunska! Ale jasně, že chameleonské hrdlo zpěvandule Aury dělá z téhle melodické záležitosti strhující spektákl.

10. ACT OF GOD – Deception Of Freedom
Liberečáci se vykašlali na češtinu. Tím pádem ztratili půlku svého kouzla…, první myšlenka, která mě napadla, když jsem držel „Deception Of Freedom v ruce. Naštěstí jsem se spletl, Act Of God se od své podstaty nijak nevzdálili a změna jazyka jim vůbec neuškodila. A proto jsou tady.

Původní myšlenka letošní bilance byla udělat nejoblíbenější desítku zahraničních a nejoblíbenější desítku domácích alb. Nakonec se mi to nějak pomíchalo a tak tady je ještě přehled zahraničních kandidátů, kteří zůstali těsně za branami desítky:
AVANTASIA – Ghostlights
TURUNEN Tarja – The Shadow Self
LANFEAR – The Code Inherted.

U domácích kandidátů na tuzemskou desítku sice (až na jednu výjimku) nehrozilo, že by se do té celkové mohli prosadit, ale byla by škoda nezmínit to, co tvořilo tu největší domácí sílu:
SYMPHONITY – King Of Persia
MORAVIUS – Hope In Us
ARAKAIN – Arakadabra
KAPRIOLA – Na konci přijde začátek
RAMCHAT – Atrana
KERN – Hrnu to k tobě
WOLFARIAN – Far Away In the North
ANTHOLOGY – Angel´s Revenge
WANASTOWI VJECY – Alchymie.

A jedna opožděná, ale když s nimi můžou hrát Grammy, tak já taky. Bezkonkurenční skladbou roku, při které mě neskutečně mrazí, se pro mne stala letitá klasika pánů Simona a Garfunkela „The Sound Of Silence“ v podání Disturbed.