Není nad to, když kapela dokáže zaujmout něčím neobvyklým. U plzeňských Middledark na mě dokonale zabralo konstatování, že nahrávky zveřejněné na netu jsou pracovní verze, podle kterých kapela zkouší pro živé hraní, což většinou dopadne tak, že je při zkoušení následně zrychlují a zrychlují. Že by návod, jak udělat z doom metalu speed? O tom, že je to trochu jinak a třeba i o tom, že se vás chystají zaujmout i svojí muzikou na chystaném debutovém albu, se vás pokusí přesvědčit kytarista a zpěvák Tomáš Javorský a kytarista Roman Štěpnička.
Na úvod našeho povídání tě chci požádat, abys kapelu Middledark blíže představil, kdo kapelu tvoří? Byť vaše historie nesahá příliš hluboko, který moment z toho, co jste spolu dosud prožili, považuješ za nejdůležitější?
Tomáš: Dali jsem se dohromady na jaře 2013, ale kapelu jsem se pokoušel sestavit už delší dobu. Na Michala Polatu (bicí) jsem narazil už v roce 2010 v kapele, kam jsem přišel na zkoušku, ale nechtěl jsem ho tehdy lanařit, abych tu kapelu nezbořil. Měl jsem to udělat! Romana Štěpničku (kytara) jsem už znal taky z dřívějška. No a v tom roce 2013 jsem měl takový složitější období, a došlo mi, že je fakt nejvyšší čas něco v tomhle směru dělat, že už mladší nebudu. Zavolal jsem oběma pánům a začali jsme zkoušet ve třech. Milan Balon (basa) pak přišel na inzerát někdy v říjnu, udělal basu do dvou nahrávek a bylo jasný, že je to ten, koho jsme hledali. Problém byl v tom, že Milan dokončoval vejšku, Michal by pořád v práci, zkušebna stála za prd, pak měl Michal problémy se zády a podobně. Takže pořádně zkoušet jsme začali až na podzim 2014 a hrát koncerty jsme začali začátkem roku 2015.
Roman: Nejdůležitější moment – když jsme začali hrát naživo, páč ve zkušebně je to sice fajn, ale s publikem to má o dost větší šťávu.
Middledark hrají od svého založení prakticky ve stejném složení, kdy jedinou změnou byl pozdější příchod basáka Milana Balona. Jak se vám daří udržet sestavu bez klasických personálních změn, co je tím hlavním „lepidlem“, které spojuje vaši kapelu?
Tomáš: Hmm, asi je to trochu věc kompromisů. Uvědomit si, co vlastně od spoluhráčů chcete. Ale asi jsem podvědomě hledal lidi, kteří na mě působili, že si s nimi mám trochu co říct a jsou v pohodě – takže se časem ty vzájemné vztahy někam posunuly, nějaké hrany se obrousily, takže dneska snad můžu říct, že ze spoluhráčů jsou kamarádi. Já nejsem asi úplně přívětivý člověk, ale kluci jsou fajn lidi, takže se to nějak vyrovnává.
Michala považuju za výborného bubeníka překypujícího energií, který se za tu dobu, co ho znám, úžasně vyhrál (což jsem tušil už v tom roce 2010) a Milan má stejné kvality při hře na basu, takže spolu tvoří rytmiku, která to celé žene dopředu. Roman je zase flegmatik a pohodář a na rozdíl od spousty kytaristů netouží mít čtyři sóla v každé minutě – když vymyslí nějaký part, tak má jiný charakter než to, co bych hrál já, takže se to doplňuje. Michal a Milan hrajou ještě v dalších kapelách, takže jde taky o to nechat si nějakou svobodu a zbytečně se neomezovat. Je sice někdy trochu problém vyladit termíny, ale myslím, že za to, aby byli v Middledark právě tihle muzikanti, to stojí.
Roman: Máme se rádi (smích). Zajímavej mix osobností, která je každá jiná a zároveň se nedovedou navzájem nasrat natolik, aby spolu nemohly fungovat.
Tomáš: Já doufám, že nás spojuje mimo jiné i ta muzika, že si v ní každej něco najde. Jo a s Michalem mě spojuje ještě nezřízená konzumace Pikaa – to je takový to zahuštěný slazený mlíko s kakaem (smích).
Jaké máš s Middledark ambice? Co si z nich dosud naplnil, jaké představy tě opustily a jaké naopak přibyly?
Tomáš: Ve věku kolem 40 už bych se nějakým ambicím asi i vyhnul, protože kdykoliv člověk něco velkolepě plánuje, tak se to skoro vždycky pos… Asi nejdůležitější je se při hraní bavit a užít si koncert – čím víc si ho užívá publikum, tím víc samozřejmě i my. Samozřejmě se snažíme nějak vejít ve známost – to znamená něco investovat do propagace zejména koncertů, což i v té základní míře něco stojí, ať už peněz nebo úsilí. A protože perspektivní jedinec příležitosti nevyhledává, ale vytváří, tak akce i pořádáme – ale rádi se necháme pozvat (smích).
Chtěli bychom se dostat na festivaly, ať už menší nebo větší, co se povede. Asi bych se rád dopracoval ke stavu, že budeme moct vyjet někam na koncert a přijde tolik lidí, aby nám to bez problémů zaplatilo náklady na cestu, propagaci, útratu v klubu – to snad není tak moc. A pak, kdo ví…
Roman: Vyprodat Wembley… Tu jsme dosud nenaplnili, nicméně z těch reálnějších - pravidelně naživo hrát, bavit početné publikum a zároveň sebe a sem tam něco zaznamenat do drážek hudebního nosiče.
Jak bys charakterizoval hudbu, kterou s Middledark tvoříte, co bys doporučil jako váš zatím nejpovedenější kus?
Tomáš: Je to samozřejmě metal, možná místy trochu old school střihu, s docela členitou strukturou skladeb a změnami temp – Roman o jedné písničce kdysi poznamenal, že by někomu stačila na celou desku (smích). Za nejpovedenější song považuju „Obsession“.
Roman: Heavy, thrash, power… prostě metal. Nejpovedenější kus – „Obsession“, ta mi přijde instrumentálně nejpestřejší a nejzajímavější.
Jak hodnotíš domácí scénu, co tě z ní zajímá a baví a s kým by sis rád zahrál na jednom pódiu? Které kapely jsou tvému hudebnímu cítění blízké?
Tomáš: Na české scéně je spousta výborně hrajících kapel, hráčská technika šla hodně nahoru, zrovna tak jako kvalita nahrávek, česká metalová muzika je dneska srovnatelná s tou zahraniční. Z domácí scény mě asi vždycky zajímaly spíš ty menší kapely, za kterými člověk musel do klubu - v Plzni hrávala v devadesátých letech kapela Escape From The Disco, byl to takový art rock s metalem, to bylo hodně dobrý. Z těch dnešních třeba No Disorder. Ze zahraničních klasika: Iron Maiden, Annihilator, Savatage, Chris Caffery, Rage, Grave Digger – mám rád, když jsou v muzice výrazné melodie, ať už zpěv nebo instrumenty.
Roman: Oldschool thrashovky, Laid To Waste, Exorcizphobia..., všechny ty death/gridový zvěrstva – Heaving Earth, Ingrowing, Despise, Feeble Minded... a taky crossover – The Switch, Atari Terror, Satisfucktion...
Jak vnímáš v hudbě texty, jaký význam jim v Middledark přikládáte a jaká témata vás zajímají?
Roman: Tak tohle zajímá i mě (smích).
Tomáš: Pro mě jsou texty důležitá věc, ale docela se s nimi peru, trvají mi dost dlouho. Angličtinu považuju vzhledem k její zvukomalebnosti a rytmičnosti za vhodnější než češtinu, a to i přes to, že můžou být v textu chyby. Čeština je krásný jazyk, ale prostě pro metal je lepší angličtina. Jsem fanda hororů a sci-fi, takže témata textů se většinou pohybují kolem toho. Sem tam taky něco o životě nebo historii.
Máte za sebou společné více než tři roky a jelikož není v dnešní době až tak nedostupné nahrát nějakou desku, nemáte už chuť na to nějakou nahrát? Pokud ano, máš už nějakou bližší představu, jak by měla vypadat, máte na ní dostatek materiálu?
Tomáš: Ptáš se právě včas. Na nahrávkách jsme začali pracovat začátkem ledna, Milan je k nezaplacení i jako studiový inženýr, hlavně díky jemu jsme mohli nahrávat bicí ve zkušebně. Z časových důvodů plánujeme nahrávat postupně, takže zatím jsou nahrané bicí do třech skladeb, které nejdřív dokončíme, abychom měli nějaký aktuální materiál pro prezentaci kapely, a pak se pustíme do dalších. Je to možná trochu nezvyklý postup, ale zase třeba nabereme nějaké zkušenosti, které přijdou vhod při dalším nahrávání. Materiál na celou desku v podstatě je – odhadem 40 až 50 minut.
Jak jste na tom s živým koncertováním? Kde vás je možné vidět, čím bys příznivce metalu nalákal na vaši show a který koncert považuješ v historii Middledark za nejvydařenější?
Tomáš: Pro koncerty máme set deseti věcí zhruba na hodinu hraní. Poslechnout naživo si nás lidi můžou v nejbližší době 1. 4. v Plzni v Divadle pod lampou, ještě spolu s kapelami Zubathaa a Toxic Area, pak 15. 4. v klubu Poldofka na Kladně a 28. 4. v Příbrami. Myslím, že ta muzika je trochu odlišná a je v ní energie, která se projeví právě při hraní naživo, takže přijďte na koncert!
Roman: Za sebe bych jako (emocionálně, nikoli hudebním výkonem) nejpovedenější vybral Strange Easter Night 2015 – už dlouho jsem nezažil něco, co by mě naplnilo dojmama natolik, že bych nemohl dva dny usnout (smích).
Tomáš: Jsem stejného názoru. Byl to náš druhý koncert, skvělá atmosféra.
Na vašich stránkách mě rozesmálo konstatování „Ukázky muziky berte jako ochutnávku. Jsou to pracovní nahrávky z domácího studia, podle kterých zkoušíme verze pro živé hraní. Což většinou dopadne tak, že je při zkoušení zrychlujeme a zrychlujeme.“ Znamená to, že pomalu směřujete ke speed metalu? A myslíš, že tenhle proces bude pokračovat i při případném definitivním zaznamenání vašich skladeb na desku?
Tomáš: Naštěstí ne, už takhle míváme někdy problém se Michala na koncertech držet (smích), zejména já mám co dělat, abych to udejchal. Někdy mám při hraní tak trochu pocit, jako bych jel z prudkýho kopce v bedně od banánů s přidělanýma kolečkama a nevěděl, jestli se dole rozplácnu, anebo jestli to vyberu (smích). Ale před nahráváním jsme se sešli a stanovili si tempa jednotlivých částí skladeb tak, abychom byli schopni zahrát je s energií, ale zároveň čitelně. Většině těch věcí zrychlení od původní verze prospělo.
Roman: Speed metal neeee… A znamená to, že pracovní nahrávky jsou pomalé (smích)
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se tě na to zeptal
Tomáš: Asi už jsem toho nakecal dost a dost, ale rádi bychom poděkovali všem, kdo chodí na naše koncerty, nebo nám projeví přízeň třeba na webu, to nám hodně pomáhá udržet se v chodu. A samozřejmě chceme poděkovat vašemu webzinu za příležitost trochu se představit veřejnosti i jinak než na koncertech.
|
