Elektronické prvky v metalu nejsou nic nového, různí autoři s nimi koketovali již v devadesátých letech, vždy se ale jednalo o víceméně okrajovou záležitost. Nyní jakoby tato kompoziční strategie nabírala na obrátkách, což je samozřejmě dané charakterem moderní doby, nicméně nikdy v minulosti nebyla tendence hrát si s elektronickými motivy natolik silná. Konzervativní žánry jako thrash či death prozatím zůstávají stranou tohoto dění a je otázka, zdali je tato stylová fúze vůbec možná, jemnější odnože jako heavy, power a samozřejmě prog metal jsou ale naplno ve hře. V současnosti již existují spolky, které staví různorodé syntetické reje včetně elektroniky na roveň metalovým nástrojům, mnohdy navíc za doprovodu čistě tanečních temp (např. Metalite, Strokkur, Cry Venom, Sunwalter), z čehož velké skupině fanoušků bělají hrůzou vlasy a z úst se jim linou hlášky o zaprodanosti a prznění metalu, osobně si však myslím, že se s tím nedá nic moc dělat. V době, kdy téměř vše řídí počítače a stále více lidí nachází zálibu v domácím programování, je nutné předpokládat nárůst kapel, jejichž autoři si v menší či větší míře zaflirtují s elektronikou. Může přitom jít o vítané osvěžení a vlití nové energie do dnes už přece jenom zdřevnatělých metalových žánrů, přičemž to zásadní a hlavní zůstane vždy stejné. Pokud nebude z písní sálat nápaditost, řemeslná zručnost a dobré melodie, budou jakékoli technické vymoženosti k ničemu. Srdce a duši totiž žádný počítač nenahradí.

Pagan, 15.10.2017