Je to jen pár dní, co tiskem proběhla zpráva, že v pražské O2 Aréně vystoupí Ritchie Blackmore se svými Rainbow a hned se strhla docela slušná polemika o tom, jestli parta, se kterou Blackmore do Čech přijede, jsou skutečně Rainbow nebo jen jakási varianta jeho Blackmore`s Night s jiným, ovšem velmi dobrým zpěvákem. „Ritchie je mimo rockovou mísu,“ nebo „Čekám od těchto muzikantů akorát tak pořádný průser“, to jsou komentáře, které se honí v diskuzích pod články o zmíněném koncertu. Z nich se navíc mračí sám kytarista v mundůru, ve kterém se natřásá vedle své ženušky za doprovodu rozjuchaných renesančních rytmů. Musíme si ovšem uvědomit dvě věci, přestože si o počínání tohoto legendárního hudebníka za posledních dvacet let nemyslíme moc dobrého. Do Prahy jedou opravdu Rainbow, už jen z to důvodu, že (asi kromě samotného Blackmorea) nikdo nedokáže říct, kdo jsou ti praví, ti skuteční Rainbow.

Vždycky to bylo dané jasně. Tahle kapela je Blackmore a jím vybraní muzikanti. Pochyboval snad někdo nad tím, když v roce 1993 kytarista opustil podruhé Deep Purple a postavil znovu Rainbow (tenkrát ještě s přídavkem Moon) s hudebníky, kteří do té doby s tímto jménem neměli co do činění? Ne, bralo se to automaticky. Když zabrousíme dál do minulosti... Jaký byl relevantní důvod brát do kapely Cozyho Powella, když přece původním bubeníkem Rainbow byl jistý Gary Driscoll? Proč na basu hrál Roger Glover, když kapelu nezakládal? Ale jděte, když u toho byl Blackmore, vždycky to byli Rainbow. A nejinak je tomu i teď. „Long Live Rock N`Roll“ stejně nikdo tak jako Mistr R.B. nezahraje, tak co řešit. Jen pořadatelé si asi zase jednou budou muset léčit pocuchané nervy. Blackmore se prý moc nezměnil...

Pepsi Stone, 29. 10. 2017