Přesně ten samý dojem, jakým na mě působila hudba kapely Shezoo, tedy určitou lehkostí, bezstarostností a radostí, vyvolala komunikace s Natachou, frontmwoman této party, kterou před dvanácti lety založila s pěticí kolegyň, aby dnes, již ve společnosti tří mužů prezentovala album „Agony Of Doubt“ své kapely. A i když v „oficiálních“ odpovědích Natacha trošku zvážněla, to potěšení z toho, že se může realizovat prostřednictvím svojí hudby je z následujících řádků patrné.
Na úvod tě poprosím o představení kapely Shezoo, vaše historie i současnost je svým způsobem jedinečná v tom, že jste začínaly jako výhradně ženská kapela a dnes jsi v kapele jediná žena, obklopená třemi muži. Které okamžiky z vaší historie tedy považuješ za významné?
Nejdůležitějším momentem byl můj první koncert se Shezoo, tam jsem poznala, že Shezoo bude v mém životě něco zvláštního. Je to pravda, začínaly jsme před dvanácti lety a bylo nás šest žen, ale ta cesta, kterou se Shezoo vydali, nás přivedla až tam, ke jsme nyní. Na to jakou hudbu tvoříš, nemá vliv, jestli ji děláš s klukama nebo s holkama. To samé ti řekne náš kytarista Micha, který byl v kapele dlouho jediný chlap. Dokud jsi kreativní, máš inspiraci a děláš to, co ti přináší radost, je to to nejlepší, co můžeš mít. Samozřejmě, v očích diváků je to velká změna (smích), ale nakonec je to naše hudba a naše živá show, která se počítá.
Vaším specifikem je i skutečnost, že ačkoliv jste označováni jako švýcarská kapela, ty pocházíš z Holandska a kytarista Micha z Německa. Je pro vás tenhle fakt výhodou třeba v tom, že je pro vás snazší získat kontakty ve všech těchto zemích nebo naopak je to složitější z hlediska logistiky, společného zkoušení a podobně.
Mě se osobně nelíbí zůstávat v jedné zemi, ale když se zdržuješ ve Švýcarsku, jsi označován jako švýcarská skupina. Máme tuhle planetu, celosvětovou síť, která nám dává možnost domluvit se s někým, který je od tebe 8376 km. Čím více jazyky mluvíš, tím snadněji se spojíš s lidmi po celém světě. Shezoo využívá label a promotérskou společnost „FastBall“, která nám pomáhá se spoustou práce, koncerty si většinou pořádáme sami a je jedno, jestli hrajeme v blízkosti našich domovů nebo po osmistech kilometrech jízdy, to není žádný problém, Jestli nás chcete, tak nás dostanete.
Aktuálně jste vydali své třetí album Agony Of Doubt“. Můžeš jej blíže představit a provést mne procesem vzniku alba?
Micha přišel do Shezoo před sedmi lety. Od té doby jsme daleko víc pracovali nejen na kytarových riffech, ale poté, co jsme nahráli každou píseň, jsme jednotlivé skladby doslova roztrhali a to jsme dělali zas a znova. Je to rostoucí proces se všemi vzestupy a pády, který tě přivádí stále blíž k tomu, čeho chceš dosáhnout. Od chvíle, kdy se Ralf a Jerry stali součástí Shezoo, stali jsme se ještě různorodější. Víme, co chceme dosáhnout technicky, ale také, jaký bychom chtěli mít zvuk na dalším albu. Když je album hotové, jsi na něj hrdý a potom začneš připravovat nové skladby a zase objevuješ věci, které chceš udělat jinak. Je velice důležité mít ve studiu lidi, jako je Christoph Brandis ze studia Iguano a Axle Friedrich, kteří dělají všechny procesy daleko rychleji. Složitou součástí je dostat zvuk na disk tak, jak chceš, aby album znělo. Největší věcí je pak představení alba těm, kteří jsou jako my a těší se na to, až budou album držet ve svých rukách.
Na kterou ze skladeb jsi nejvíc hrdá, kterou bys doporučila jako ideálního reprezentanta Shezoo?
Řekla bych, že tím je píseň „Realize“ z alba „Change“, je to píseň, ve které můžete slyšet spousty toho, co se objevuje i v dalších skladbách Shezoo, jako melodická sólová kytara a nelze zapomenout ani na text. Hrdá jsem na to, že se písně Shezoo hrají v barech, autech a obývácích, kde nikdo nemusí platit za to, že nás poslouchá.
V autobiografické skladbě „“To You“ se obracíš přímo ke svým fanouškům, rodině i přátelům, kterým děkuješ za přízeň. Zajímalo by mě, jak vznikl tenhle text, přece jen nebývá až tak obvyklé poděkovat těm, kteří vás podporují, podobným způsobem.
Ooooh, „To You“… ppffuuhhh… napsala jsem tuto skladbu pro mého bratra a jeho ženu, když se brali a chtěli, aby jim Shezoo zahráli na jejich svatební oslavě. Myslela jsem si, že by byla škoda tuhle píseň nevyužít jako „skutečnou“ píseň Shezoo. O mnoho let později, když se nad Shezoo stáhly „temné mraky“ a řešili jsme jak najít správné lidi, udělat nové písně, zaplatit za zkušebnu, udělat video a netušili jsme, co budoucnost přinese, vytáhli jsme tuhle píseň ze skříně, změnili riff a trochu poupravili text a znovuzrozené „To You“ bylo na světě. Během práce na téhle skladbě jeden z mých výborných přátel vážně onemocněl, takže tahle píseň má pro mě zvláštní význam a vychází přímo z mého srdce.
Na druhé straně text titulní skladby působí hodně alarmujícím způsobem a je vidět, že se pouštíte i do závažnějších témat. Co vás ovlivňuje při tvorbě textů?
Co mi paměť sahá, tak vždy nejdůležitější věcí v mém životě je celá moje rodina a ta je pěkně velká. Jak teenager jsem začala pracovat v domě pro staré a nemocné lidi. Líbilo se mi poslouchat jejich příběhy. Můj život dostal další rozměr, když jsem vstoupila na rockovou a metalovou scénu se všemi těmi lidmi, kteří nosili kožené bundy, dlouhé vlasy, pili pivo a mluvili bez nějakých tabu. Byli jako moje rodina, která se stále rozrůstala a já se dnes potkávám rok co rok s těmi stejnými starými přáteli. Bolí mě, když vidím, kolik lidí žije v mainstreamu a vždycky přemýšlím o tom, proč se spousta z nich tváří tak smutně. Život je krátký, buďte spokojeni s každou minutou, kterou máte k dispozici.
Obal vašeho alba působí velmi sugestivně. Považuješ obálky alb za důležité a co pro tebe symbolizuje ta aktuální?
Je to srandovní - dnes je téměř společenským pravidlem, že pokud jste starší než 35 let, musíte být ženatý, mít vlastní dům, dvě děti, nejlépe páreček, pracovat v dobré práci, paradoxně většina lidí, která žije tímto způsobem, není příliš radostná. Nakonec, když jste starší a sedíte ve velkém domě, který je váš, držíte se té doby, kdy jste byli ještě mladí a šťastní.
Jaké akce chystáte na podporu nového alba? Co letní festivalová sezóna, už se rýsují nějaké plány? A uvažujete i o nějaké koncertní zastávka v České republice?
Jsou to lidé jako Jörg Tochtenhagen „Fastball Music" a Theo Samson „The Rock“, kteří dělají spoustu propagačních prací. Pak je tu Facebook, YouTube a normální e-mailové kontakty, o které se staráme už dvanáct let. Samozřejmě že chceme hrát na malých i velkých festivalech, klubech a barech, kdo by nechtěl. Nikdy jsem nebyla v České republice, ale slyšela jsem spoustu dobrých historek od jiných muzikantů. Krásná země a vstřícní lidé, kteří umí udělat dobrou rockovou atmosféru, to se nám velmi líbí.
Z vašeho alba na mě dýchá radost z toho, co děláte, vaše muzika na mě dělá dojem, že děláte hudbu pro vlastní radost bez nějaké cílené snahy se prosadit za každou cenu. Jaké vlastně máte s SheZoo ambice?
Ano, po dvanácti letech se zdá, že jsem vdaná za Shezoo, smějeme se spolu, pláčeme, bojujeme a máme spoustu bláznivých a zábavných historek. Do dnešního dne se pravidelně setkáváme s bývalými členy. Tvorba hudby je jedna věc, ale jako člověk musíte vědět, kdo jste, speciálně na rockové scéně. O mých ambicích se Shezoo – tvorba nového alba znamená méně spánku a já sama si chci užít každou chvíli svého života. Plánujeme nové skladby, videoklipy a hraní tolika koncertů, kolika jsme jen schopni. Doufám, že ta cesta se Shezoo bude pokračovat dál a dál…, naše cesta je napsaná někde ve hvězdách.
Na videoklip jste vybrali titulní skladbu, ve kterém poměrně jednoduše a přitom velice sugestivně znázorňuješ právě ta „muka pochybností“ Máš ráda videoklipy, jak si užíváš jejich natáčení a předpokládáš, že k nové desce budete ještě nějaký klip připravovat?
Před lety jsem našla deník, který jsem si vedla, když mi bylo dvanáct let a v něm bylo napsáno: "Když zestárnu, chci být bohatá, šťastně vdaná, mít spoustu dětí jako ve fotbalovém teamu a chci být slavná filmová hvězda“. Nic z toho se mi nesplnilo, ale je to jen malý hlas uvnitř mě, který mi říká, jo, tohle je skvělá legrace. A kdybych měla tu spoustu peněz, pozvala bych si Alice Coopera, aby se mnou natočil videoklip. Je to těžká práce, někdy špinavá a nepříjemná, ale miluju ji. Naše další video už je venku, stačí si ho pustit.
Prozraď mi něco o sobě. Které kapely byly podstatné pro Tvůj hudební vývoj, pro Tvoje rozhodnutí věnovat se muzice? Co posloucháš v současné době?
Co si pamatuji, tak kolem mne vždycky byla hudba. V mé rodině je několik jazzových muzikantů, kteří hrají v big bandech, můj otec hrál na saxofon také v několika kapelách. Oba moji rodiče poslouchali veškerou hudbu, dnes poslouchají i Shezoo. V sedmnácti jsem šla na svůj první festival, kde jsem viděla Iron Maiden. Bruce se dotkl mojí duše, stále v sobě cítím ten pocit. Stát se muzikantem nebylo nějaké moje vlastní rozhodnutí, prostě se mě jednou někdo zeptal, jestli bych si nechtěla zazpívat nějaké back vokály. Bez přemýšlení jsem odpověděla, že ano. To byl začátek toho, že mě uspokojuje mluvit o svých pocitech a toho, že je můžu hlasitě sdělovat celému světu. V soukromí poslouchám hromadu hudby. Její výběr záleží na tom, jak se zrovna cítím, aktuálně poslouchám holandské Navarone. A pak i Maiden, Stonesour, System of a down, Vengeance, Slayer, Sepultura, Foo Fighters, Slipknot, Johnny Cash, Platters, Kingdom Come, Mötorhead, Ozzy Osbourne, Baroness, Led Zeppelin, Royal Guitar Club, Tremonti, Adrenaline Mob, Metallica, Anthrax, Pantera, Janis Joplin, Muse, the Ocean, Elvis, Trivium, Sick of it all a všechno s nimi spojené.
Kolik času a energie investuješ do Shezoo, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující?
Shezoo pro mě znamená strašně moc, když jsem se Shezoo, čas je irelevantní. Můžu se projevit a to mi dodává spoustu energie. Ráda trávím volný čas s mými přáteli, chodím se dívat na jiné kapely a speciálně Graspop (pozn. festival v Belgii) a můj „friendsweekend“ je každoroční nutnost. Několikrát za rok jezdím do Holandska navštívit rodinu a přátele nebo oni jezdí za mnou. Dáme si kafe nebo pivo a můžeme mluvit o životě až do ranního ptačího zpěvu.
A teď už máš závěrečný prostor pro to, co bys ještě chtěla říct.
Nic není samozřejmé a vše je dočasné, takže buďte rázní a díky všem, kteří věnovali svůj čas tomu, aby si to přečetli. Na zdraví a velké objetí všem.
|
