Jedním z velkých překvapení loňského rokuse pro mě stali francouzští Supercscream, kapela, která dokázala skvělým způsobem ve své hudbě spojit zdánlivě nespojitelné. Na žádost o rozhovor reagoval frontman Eric Pariche velice pozitivně s poznámkou, jestli nevadí, že to může chvilku trvat. Že to trvalo opravdu dlouho, poznáte i podle toho, že Eric se vyjadřuje k otázce Vánoc. Nicméně buďte bez obav, ostatní informace, které Eric o Superscream prozradí, jsou plně aktuální.
Můžeš prosím krátce představit kapelu Superscream a její členy? Máte za sebou víc než sedm let činnosti, což je dost dlouhá doba, který okamžik z vaší historie tedy je pro tebe ten nejdůležitější?
Superscream se poprvé vylíhli v roce 2007, kdy jsem se setkal s Philem Vermontem, hlavním kytaristou a skladatelem projektu. Od jeho vytvoření v roce 2010 v Rouenu se skupina profilovala jako syntéza jejích legendárních inspirací, kterými byli Dream Theater, Guns N’ Roses, Megadeth, Led Zeppelin, Pain Of Salvation, Rammstein, Faith No More, Rage Against The Machine a další. V duchu tohoto alchymistického úsilí kapela pokračuje a tímto způsbem přišla i potřeba zařazení etnických prvků : jazz, perkuse všeho druhu... Koncept využívá heavy metal a hard rock s mnoha experimentálními pasážemi. První album "Some Strange Heavy Sound", vydané v roce 2011 u Brennus Music, chválili nejen specializované magazíny, ale i jiná média. Album jsme prezentovali na pódiích během festivalů a vystoupení, u kterých jsme stáli na pódiích s umělci jako Pretty Maids, The Answer, Napalm Death, Zuul Fx nebo Atlantis Chronicles. ná média. Pro tuto příležitost jsme natočili video k jedné z našich stěžejních skladeb – "Metal Sickness", která získala ocenění za nejlepší hudební video na Fantastic and Horror Movie Festival v Rouen v roce 2011. Nyní máme podepsáno s labelem Send The Wood Music (Season of Mist Distribution / The Orchard), pod kterými jsme vydali vloni 5. Května album "The Engine Cries", ke kterému jsme připravili klip na titulní skladbu. Superscream hrají ve složení zpěv – Eric Pariche, kytara a programování – Phil Vermont, kytara – Daniel Sminiac, baskytara – Stéphane Lescrabotte., bicí – Martin Mabire. Pro mě jsou nejlepšími vzpomínkami tyto : nahrávání alba "Some Strange Heavy Sound", při kterém jsme experimentovali s mnoha věcmi, hlavně s hlasem a Superscream byli opravdu malá laboratoř a my jsme byli šílení vědci…, potom nahrávání našeho prvního živého DVD, které zatím nebylo vydáno, buďte trpěliví. Bylo fascinující a velmi intenzivní všechno nastavit hned napoprvé (sety, pódium, speciální efekty…) během celého jednoho týdne před koncertem, na který všichni vzpomínáme jako na neuvěřitelný moment s publikem. A až do dnešních dní je velké potěšení vidět úspěch našeho druhého alba, které sklízí chválu po celém světě coby vynikající nahrávka. Stálo nás to kupu času, ale myslím, že to stálo za to.
Jako své vzory a inspirace uvádíte řadu stylově rozličných kapel, jejichž spojení může vypadat poměrně bláznivě. Jak vlastně vzniká vaše hudba? Jak bys tedy charakterizoval hudbu, kterou hrají Superscream?
Jsme dobrodružní a nechceme se zbavit míchání vlivů, i když vypadá dost odvážně... Často se cítíme jako chemici, kteří používají nebezpečné výroky, já osobně rád říkám, že děláme neomezený progresivní metal. Nebráníme se využít to, co nám může dovolit říci hudba, texty a nebo artwork. Pokud si potřebujeme půjčit si něco z jazzu nebo z tradiční hudby nějaké konkrétní země, tak aby to posloužilo našemu dílu, tak to uděláme a o tom to všechno je. Snažíme se zůstat otevření, i když to může vést ke ztrátě času, neboť některé mixy nebo zcestné nápady prostě fungovat nebudou a pak musíme najít jiný způsob – takhle podporujeme různorodost! To je důvod, proč jsme někdy velmi vážní, někdy humorní nebo ironičtí. Phil často píše s notovým papírem a tužkou bez kytary, protože preferuje to, aby nebyl příliš ovlivněn nástrojem během prvních fází komponování. Vytváří více svojí myslí, zatímco já dávám přednost instinktivnímu psaní textů. Já se nechávám při psaní vést emocemi, takže texty často předělávám a to je to, co mi bere nejvíc času. Je to jako terapie, píšu bez rozmýšlení, pak podrobně analyzuji, co jsem chtěl vyjádřit a dávám tomu tvar. Domnívám se, že člověk musí věřit svým instiinktům a silným emocím, protože ty se nám vždy snaží říct něco souvislého. Co žádá velkou trpělivost, je rozluštění tohoto posleství. Ostatní členové skupiny také přichází se svými nápady a instrumentálními dovednostmi. Je pravda, že naše vlivy jsou velmi rozmanité, což je v přímém vztahu s naší historií a filozofií kapely. Phil prošel celou řadou stylů během své kariéry (rock, metal, jazz, world music, pop) a já sám jsem jakýmsi hybridním druhem rocku a klasické hudby, jsem profesionální tenor, studoval jsem operní zpěv a pracoval jsem souběžně v hard-rockových a metalových kapelách téměř dvacet let. Daniel, Martina Stéphane také prošli různými kapelami a mají různorodý vkus, který se většinou pohybuje od hard rocku přes extrémní metal až po stoner.
Autory převážné většiny skladeb na letošním albu „The Engine Cries“ jsi ty a kytarista Phillippe Vermont, vy dva jste také jediní, kteří jsou v Superscream od samotného počátku. Bylo obtížné ve Francii najít hudebníky, kteří by chtěli hrát tak barevnou hudbu, jakou hrají Superscream? A je ta autorská licence vás dvou daná tím, že ostatní členové nemají touhu tvořit nebo jste s Phillipem natolik sehraný tandem, že nikoho jiného k tvorbě nepustíte?
Právě Phil je zodpovědný za tvorbu a aranžování devadesáti procent hudby Superscream a spolu s Charlotte Paris a Stéphanem Lescarbottem jsme napsali texty na první albu. Pro "The Engine Cries" jsem napsal osmdesát procent textů a někdy mě ovlivňují skladby s vokální improvizací.
Jistě, Superscream jsou hlavně duo, pokud jde o tvorbu, už jsem zmiňoval, jak Superscream vznikli…, ale i když mým setkáním s Philem se zrodili Superscream, dnes máme stabilní sestavu, který velmi dobře funguje a to je skutečně velice důležité. Víme, že se to může díky různým rozmarům života změnit, ale my skutečně upřednostňujeme stabilitu, takže je možné, že ostatní se budou časem na tvorbě naší hudby podílet více, uvidíme, co budoucnost řekne. Známe řadu velmi dobrých hudebníků, ale najít náhradu za členy Superscream i třeba jen pro pár koncertů je velmi komplikované, protože hudebně i technicky se jedná o hodně složitou záležitost a také proto, že nelze pominout lidské vztahy, které jsou pro nás velmi důležité. Dan, Martin a Stéphane jsou staří kamarádi a naše dobrodružství už s námi nějaký ten čas sdílejí, Stéphane dokonce s námi stál na pódiu už při prvním koncertu Superscream!
Vloni jste vydali album svoje druhé album „The Engine Cries“. Můžeš jej představit, jeho příběh a hudbu? Dosud jsem neměl možnost slyšet vaše debutové album „Some Strange Heavy Sound“,můžeš tedy srovnat tato dvě alba a prozradit, v čem jsou Superscream jiní po téměř osmi letech kariéry, v čem jste silnější a o jaké představy jste během téhle cesty přišli?
Nemyslím si, že že bychom mohli mluvit o druhém albu, aniž bychom zmínili to první. "Some Strange Heavy Sound" byl začátek. S Philem jsme spustili tento projekt, aniž bychom nějak mysleli na budoucnost, bylo to jen tak pro zábavu. Takhle se zrodili Superscream! Byla to fascinující fáze experimentování a já se vždycky snažím vzpomenout na tento absolutně kreativní čas, protože je snadné zapomenout důvod vzniku takových projektů progresivně metalových kapel, když se časy zhorší a vy musíte čelit těžkým problémům (většinou se jedná o čas, kterého dáváme mnohem víc, než kolik následně dostáváme zpět). "Some Strange Heavy Sound" bylo dobré album pro jeho šílenství, mladickou energii a jeho experimentální stránku. To stále zůstává, ale některé věci nebyly plně dotaženy, například pokud jde o produkci, hudba samotná byla taková neuspořádaná – což někdy vadit může a někdy nemusí. Snažili jsme se najít sami sebe. Pro druhé album Phil věděl daleko víc, na co se zaměřit, takže si dokážete představit, že jsme se při prvním albu hodně naučili. S "The Engine Cries" jsme chtěli dosáhnout stejného hodnocení. Strávili jsme více času na každém kroku nahrávky – nahrávání, editaci, mixu i masteringu. Line-up byl stabilizovaný, podařilo se nám nalézt náš charakteristický a osobitý zvuk. Vybrousil jsem si svůj styl v textech, také jsme se chtěli víc zaměřit na víc na melodie tak, abychom skládali „skutečné“ písně bez toho, abychom nějak zanedbávali naši progresivní stránku. Naším záměrem byla větší přímočarost. Pokud to zanalyzujete, nakonec je hudba stále bohatá a složitá v aranžích a vlivech, ale všechno se zdá být daleko víc homogenní a pro posluchače srozumitelnější. Měli jsme k dispozici ještě víc skladeb, ale rozhodli jsme se jich použít pouze deset, protože jsme chtěli, aby každá z nich měla své místo a aby na sebe vše přirozeně navazovalo. Na albu jsem se zcela soustředil na svou roli zpěváka a autora a Phil na jeho roli kytaristy, skladatele a aranžéra. Potom jsem přebral odpovědnost za finální podobu desky a její výrobu, propagaci a artwork. Naše zvuková i vizuální soudržnost se vyvinula a myslím si, že Superscream jsou díky definování pro každého zvlášť silnější. A s "The Engine Cries" jsme se jako skupina stali přirozeně zkušenější.
Obálka alba „The Engine Cries“je na první pohled velice přitažlivá a zajímavá, co jste chtěli tímto obalem vyjádřit?
V dnešní době lidé moc nekupují desky a pro mě je celý komplet velmi důležitý, proto jsem asi rok pracoval na koncepci a realizaci tohoto uměleckého díla společně s vypracováním obalů nejprve sám a potom i s naším vynikajícím grafikem Stanem W. Deckerem. Úplně všechno jsme důkladně promýšleli, od vzhledu až po materiál, jaký jsme použil na obal i jeho speciální řezání. Chtěl jsem, aby i obal zajistil kvalitní a luxusní image. Považuji za zásadní použité materiály, například jsem chtěl omezit používání plastů na minimum a tak jsem dospěl k dovozu elastmerových nábojů z USA, aby se CD dala opravovat! Žijeme ve světě zahlceném informacemi, kde je obraz stále důležitější. Potřebvali jsme něco, co by hned na první pohled charakterizovalo to, co je uvnitř alba. Surrealistická estetika je inspirována umělcem jménem Caras Inout , který dostává naší progresivní stránku do mysli. Chtěli jsme také zdůraznit fakt, že naše hudba je dynamická, nechtěli jsme zanedbat ani hard rockové aspekty Superscream a to je to, co představuje zvláštní divné moře. Pak je tu podivná růžová neonová substance ("Evil Cream"), která je ústředním tématem našeho alba a symbolizuje experimentální a vyvíjející se styl Superscream, a dále steampunková vana, kterou používáme jako loď pro toto velké dobrodružství. Vše je zabaleno do velmi humorného tvaru, který zdůrazňuje titul alba.
Jak jste spokojeni s tím, jak kritika hodnotí „The Engine Cries“ a jak jste s deskou spokojeni vy sami?
Recenze jsou úžasné a příznivější, než jsme si dokázali představit a to po celém světě. Jsme z toho velice šťastní! Víme, že jsme vynaložili čas na výrobu velmi dobrého alba, i když tam vždycky budou nějaké drobnosti, které nás trápí…, víš, když albu věnuješ tolik času a jsi perfekcionista, myslím, že nikdy nemůžeš být plně uspokojen, to je samozřejmě součást této hry. Jediné, čeho skutečně litujeme je to, že že tohle naše druhé album nemá dostatečný vliv na to, aby nás přivedla na opravdu pěkná pódia… jestli mě slyšíte…
Máš představu o tom, jaké bude vaše další album? Mezi „Some Strange Heavy Sound“ a „The Engine Cries bylo šest let rozdílu, jaký je podle tebe ideální v dnešní uspěchané době odstup mezi jednotlivými deskami?
Již máme pár dobrých tracků pro další album, pokud nedojde k nějakému významnému posunu (tak jak nás například žádá label o něco úplně jiného). Neexistuje skutečně ideální načasování mezi dvěa alby, rádi bychom postupovali rychleji, ale jsme rozhodnuti věnovat dostatečný čas všemu, co je potřeba udělat, protože máme i jiné aktivity a povinnosti a přesto stále chceme produkovat kvalitu.
Jaký máš vztah k videoklipům, považujete je za důležité pro prezentaci alba? Jak sis užil natáčení poměrně dramatického klipu k titulní písní vašeho alba?
Jsem ten, kdo je zodpovědný za většinu videí, opravdu se mě to těší a cením si toho, co to přináší naší tvorbě. Pro naše poslední hudební video k titulní skladbě jsem zval co-režiséra, kameramana i editora, ale o vše ostatní, ať už šlo o scénář, organizaci, rekvizity, nastavení, make-up i nápady, jsem se staral sám! Bylo to fascinující stejně jako vyčerpávající! Také rád pořizuji krátká promo videa, na která můžeš narazit různě po internetu. Ostatní členové kapely jsou velmi dobří herci a mají rádi natáčení nových videí. Opravdu si myslíme, že to je skvělá cesta, jak propagovat Superscream.
Jaké jsou nejbližší plány kapely, co od vás můžeme čekat v dohledné době? Myslíš, že by se Superscream někdy mohli představit v České republice?
Právě teď jsme zaměřeni na realizaci našeho budoucího živého DVD, videoklipu k „Your Necklace of Bites“, které je momentálně editováno a ještě jednoho dalšího bonusového videa, které by mohlo být už brzy venku. Rádi bychom hráli v České republice, bohužel Superscream mají velice málo živých vystoupení. Je to trochu slabý bod naší skupiny. Naše show je docela náročná a plánování našich profesionálních hudebníků zanechává dost malý prostor na tour Superscream. Navíc tenhle náročný projekt zpravidla nevydělá tolik peněz, které se do něj vloží. Pro lidi, kteří žijí z hudby, je to opravdu komplikované a doufáme, že najdeme nějakou pomoc v této věci, abychom se mohli pravidelně objevovat na pěkných scénách včetně zahraničí.
Jaká je situace ohledně tvrdší muziky ve Francii? Je obtížné se prosadit ve vaší zemi, potažmo ve světě?
Metal ve Francii není příliš oblíbený a alespoň pro francouzské kapely je nevýdělečný. Proto je velmi složité věnovat se metalu, když jsi profesionální hudebník. Mnoho kapel si dokonce platí za to, aby mohly hrát, ale to jsme doposud odmítali, vždyť to je zneužívání situace. Pokud vezmeš například Hellfest, což je největší metalový festival ve Francii, je zastoupení francouzských kapel v programu směšné. Výjimečné kapely, které si skutečně na živobytí skutečně dokáží vydělat, jako třeba Gojira, se stejně rozhodli zcela opustit Francii. Je to odvážná volba a ne každý to dokáže! V Superscream se tři z pěti muzikantů živíme naší vášní, kterou je hudba, ale samotná metalová hudba by na to nestačila, aspoň zatím.
Jaké máš se Superscream ambice?
V první řadě vím, že se opakuji, ale… hrát na pěkných scénách a mít úspěch s naším budoucím živým DVD. V absolutním vyjádření bych chtěl pokračovat v produkci kvality a také bych si chtěl zachovat tvůrčí svobodu. Superscream je skutečný umělecký projekt poháněný vášní. To je pro nás to zásadná a to by se nemělo změnit. Samozřejmě doufáme, že se staneme populárnější, protože to je to co nás žene dál a ž zažijeme pořádné dobrodružství, ale to není to nejdůležitější.
Kolik času a energie investuješ do Superscream, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující?
Když vezme š můj případ, tak mojí hlavní profesionální aktivitou je operní zpěv, ačkoliv jsem víc prostoru v minulosti dával rockovým kapelám (tributům). To, co jsem viděl činností skladatele pro Superscream a předchozích projektů, to je mizérie. Provozuji také na docela vysoké úrovni triatlon, což je časově náročné. Phil je součástí pěti nebo šesti různých kapel, aby si přivydělal ke svému platu učitele hry na kytaru a navíc je čerstvým otcem. Ostatní členové kapely mají také spoustu různých aktivit v životě. Superscream je projekt, který „živíme“ z našich dalších aktivit a tím pádem je to velmi komplikované, neboť vzhledem k našim náročný požadavkům vyžaduje Superscream spoustu energie a času! Nahrávání, editace, míchání, zvládnutí, propagace, vytváření uměleckých děl, natáčení videí, zpracování konceptů, psaní… to všechno vyžaduje bláznivé množství energie a času. Motorem projektu je vášeň, takže přes všechny vzestupy a pády stále pokračujeme.
Jak sis užil Vánoce, máš ráda tyhle svátky?
Osobně mám Vánoce velice rád, hrál jsem v naší rodině Santu patnáct let! Tenhle rozhovor trval docela dlouho a Vánoce už byly celkem dávno, že jo, haha. Ale jo, Superscream měli skvělé období a tak jsem ještě jednou na sebe navlékl kostým Santy, protože je v naší rodině nové dítě. A když už jsem v ně byl, využil jsem to a tak tady máte něco pro zasmání .
A tradiční závěr – je nějaká otázka, na kterou se Tě dosud nikdo z novnářů nezeptal a Ty by sis na ní přál odpovědět?
Jaký je rozdíl mezi leguánem a chameleonem?
Téměř stejný jako mezi slonem a hrochem.
|
