„Mluvil jsem s Ozzym a ptal jsem mě, co si myslím o Mikeovi Inezovi,“ zavzpomínal bubeník Fred Coury, v té době užívající si úspěch své domovské Cinderelly, „a já mu řekl, že nevím, kdo to je. Pak se ptal na Boba Daisleyho. Tak jsem mu řekl pravdu, že je to nejlepší basista na světě, se kterým jsem hrál.“ Ozzy totiž musel znovu řešit personální rošádu uvnitř souboru, když byl vyhozen kytarista Jake E. Lee a nakonec odešel i basista Phil Soussan. V tu dobu ale zasáhl osud, který svedl Madmanovy cesty spolu s mladičkým kytaristou Zakkem Wyldem, přestože o prestižní post se ucházeli takový hráči jako Vinnie Moore, Joe Holmes (jeho příležitost po Ozzyho boku měla teprve přijít) nebo Chris Impelliterri. Wylde Ozzyho přesvědčil tím, že byl přístupem hodně podobný Randymu Rhoadsovi, přestože neopakoval styl, jakým hrál jak Rhoads, tak Jake E. Lee. „Zakk byl prostě svůj, osobitý,“ komentoval nového kytaristu Phil Soussan, který s ním absolvoval pár prvních zkoušek před svým odchodem.
Při tvrobě nového alba měla i Wlydova žhavá riffová hra vliv na to, že nahrávka „No Rest For The Wicked“ odhazuje všechno pozlátko, které měla „The Ultimate Sin“ a nastoluje čistě heavymetalový kurz. Na Ozzyho samotného rovněž zapůsobilo předchozí turné, které v jeho předprogramu absolvovala Metallica, která byl na strmém vzestupu. „Bylo těžké vylézt po tom, co hráli a spustit „Shot In The Dark,“ zmínil tenkrát Ozzy. Možná i proto byl tuze rád, že Wylde byl razantnějším typem kytaristy než Jake E. Lee, který se přesně hodil do hairmetalového období, ale na další přitvrzování už by asi nebyl tím pravým. Každopádně tehdy osmnáctiletý Wylde se překonával. Na pódiu i ve studiu.
Na celkový výsledek se sice muselo čekat na do konce září 1988, ale už předtím byl do éteru vypuštěn klip ke skladbě „Miracle Man“, který se odehrává ve starém anglickém kostele, do kterého tvůrci videa nechali vypustit stádo prasat. Už tento singl ukázal trend, kterým se Ozzy na nové desce chce vydat, protože dominantní Wyldeův úvodní riff a Ozzyho démonické zašklebení daly jasně na srozuměnou, že pryč už jsou fintivé flitry a třpytivé melodie předchozího alba. A nejen „Miracle Man“, ale celé desce vládnou hromové kytarové riffy, kterými jako kdyby se Wylde hlásil o své právo na výsluní. V množství na sebe vrstvených tónů předčil nejen Jakea E. Lee, ale dokonce i Randyho Rhoadse a právě díky tomu je „No Rest For The Wicked“ nejtvrdším Ozzyho albem z osmdesátých let.
Vždyť si vezměte takové věci jako „Crazy Babies“, „Bloodbath In Paradise“ nebo výtečnou „Demon Alcohol“ (tady přesně Ozzy věděl, o čem píše, protože jeho propad do bahna chlastu zdárně pokračoval), které trend postupného přitvrzování demonstrují nejlépe. Objevují se zde i skladby typu „Devil`s Daughter“ či „Hero“, které ještě jakoby stály na půli cesty mezi „The Ultimate Sin“ a nastartovaným novým směrem, ovšem ani u nich si nelze nevšimnout toho, že celková nálada se už stahuje od stadionového popmetalu směrem k tvrdšímu výrazu. Stranou pak stojí balada „Fire In The Sky“, která se rovněž posouvá trochu jinam oproti předchozím skladbám podobného ražení a ukazuje spíše, jak budou vypadat Ozzyho balady na dalších deskách. Nemá sice takové hitové ambice, jako pozdější trhák „No More Tears“, ale právě této slavné skladbě se částečně mohla stát předlohou.
Sám Ozzy dodnes „No Rest For The Wicked“ vyvyšuje nad „Bark At The Moon“ a zejména „The Ultimate Sin“, ovšem ve skutečnosti se o žádný výrazný kvalitativní rozdíl nejedná. Prodejnost byla mírným zklamáním, když album zůstalo za čísly předchozích desek, což ale Ozzy napravil na začátku příštího roku, kdy do hitparád vlétl jeho duet s Litou Ford „Close My Eyes Forever“. Rok 1989 tak pro Ozzyho startoval vcelku příznivě, navíc pro turné se mu podařilo získat někdejšího parťáka z Black Sabbath, basistu Geezera Bultera. Brzy se ale všechno mělo změnit, když jej z jeho domu odváděla policie v poutech.
„Vzbudil jsem se ve vězení a měl jsem velmi nepříjemné pocity,“ vzpomínal Osbourne na tehdejší událost, „nevěděl jsem jak a proč jsem se tam dostal. Nepamatoval jsem si, co se stalo. Třásl jsem se a bylo mi zle. Zeptal jsem se strážce, jestli ví, z čeho jsem obviněn… Přečetl mi stránku ze záznamů: Johne Micheali Osbourne, jste obviněn z pokusu o vraždu své manželky Sharon Rachel Osbourneové. Nemohl jsem tomu uvěřit...“ V tu chvíli se začalo všechno přehodnocovat...
|
