„Andělem se každý může stát…“ zpívají ve skladbě, podle níž je pojmenována samotná kapela, Padlí andělé. Byť se z následujících řádků dozvíte, že se Padlí andělé snaží jít pěkně krůček po krůčku, kapel, které svůj start vzaly tak svižně, jako tahle berounská parta zase tolik nepotkáte. Jak to bylo, jak to je a jak to třeba i bude s Padlými anděly, můžete zjistit ze slov jednoho ze zakladatelů kapely, bubeníka Martina Hrušky.
Pokud správně počítám, máte za sebou přibližně čtrnáct měsíců existence, přesto už máte na kontě jedno album, podle zpráv na vašich stránkách se už rodí materiál na album druhé. Jedná se o skladby, který jste napsali až po vzniku kapely nebo jsou to věci, které jste si do Padlých andělů přinesli z dřívějška? Kde berete inspiraci a chuť na takhle aktivní činnost?
Trošku bych to poopravil, dali jsme se dohromady jako kapela v únoru 2018, půl roku jsme tvořili a zkoušeli intenzivně, asi šestkrát měsíčně a pilovali jednu skladbu za druhou. Všechno to vznikalo velmi rychle, možná až překotně asi proto, že jsme moc chtěli a hlavně nás to bavilo. Vše jsme směřovali na premiéru na konci září, samozřejmě v domácím prostředí rockového klubu Prdel, kde zkoušíme a kde jsme i nahrávali první album. Pozvali jsme si kapelu Epidemy, která je tematicky nám asi nejbližší. A premiéra se velmi vydařila, klub byl skoro plný, což v dnešní době není samozřejmostí a to nám dalo množství energie pokračovat dál. Inspirace je věc velmi zajímavá, nevíš, kdy přijde a co s tebou udělá. Já třeba tři týdny nenapíšu ani řádku, a pak během jednoho dne třeba pět textů najednou. Někdy si zapíšu třeba jen věty, nápady a uložím na jindy a pak se k tomu vracím. Muziku většinou skládá kytarista Lukáš, za kterého jsem moc rád, protože se v mnoha věcech shodneme, ač je mezi námi rozdíl třicet let. Já pak k tomu vyberu textík ze svého šuplíku, zkonzultujeme to spolu …, dost často na baru v Prdeli (smích) a pak udělám návrh na melodii zpěvu a je to připraveno na zkoušení. Pak si samozřejmě ostatní k tomu přidávají a zkouší svoje nápady. A pak už se jen čeká (samozřejmě při zkouškách) až si skladba „sedne“ a třeba k ní vzniknou i další jak já říkám kudrlinky – intra, sola, vyhrávky apod.
Byť je vaše kariéra poměrně krátká, na který z momentů, jež jste společně prožili, vzpomínáš nejraději?
Zřejmě to byla ta premiéra na konci září a pak na další koncerty, kde naše skladby jsou přijímány ze začátku asi nechápajícími lidmi, kteří ale během koncertního setu zjistí, že ta témata jsou vlastně ze života.
Jak bys charakterizoval hudbu Padlých andělů někomu, kdo o vaší kapele dosud nic neslyšel? Co tebe na tomhle stylu nejvíc oslovuje, jsou nějaké kapely, které Tě nejsilněji ovlivňují?
Naší hudbu bych asi nedokázal zařadit do nějakého konkrétního stylu, na to určitě jsou jiní, kteří nás rádi někam šoupnou (smích). Nám stačí, když nás na koncertech budou lidi vnímat a třeba se někdy zamyslí nad texty a pointou našich skladeb. Jelikož mám rockový klub, kde se vystřídá každý rok asi sto kapel, tak jsem asi tím ovlivněn, ale o mě tak ani moc nejde, poslouchám rock a metal už čtyřicet let. V muzice jde spíš o Lukáše, který skládá a o ostatní, co oni poslouchají, každý z nich má svojí hudební minulost a přítomnost a určitě i budoucnost. Takže ať si nás každý poslechne a posoudí sám. My se snažíme dělat muziku tak, aby naše věci nebyly jednotvárné a podobné, aby v každém kousku bylo něco jiné a nové.
Vaše debutové album „Černá křídla“ vyšlo vloni na podzim. Jak na tvorbu téhle desky vzpomínáš, co bys chtěl, aby se při tvorbě dalšího alba podařilo zachovat a naopak, o čem víš, že bude nutné se tomu vyhnout? A máte už nějakou představu, jak bude vypadat vaše další nahrávka a kdy byste jí chtěli vydat?
Každopádně nahrávání byla strašná prdel v Prdeli, nahrávali jsme celou sobotu, pak byla večer grilovačka se vším všudy a kupodivu to nepoznamenalo druhý nahrávací den, i když jsem měl z toho obavy, když jsem viděl, jak jsou všichni „správně“veselí (smích). Samozřejmě druhé CD bude už dělané trošku zodpovědněji a jinak, to už jsme se všichni shodli. Nápady už jsou, i se zkouší nové věci, se kterými chceme vyrazit na podzimní sezónu. Každopádně si chceme našetřit na studio, aby naše další nahrávky byly co nejkvalitnější, a to není jen tak.
Jak důležité jsou pro tebe texty, považuješ je za nezbytnou součást skladby? Z vašeho názvu i z názvů některých skladeb je zřejmé, že andělská, resp. pekelná tématika je vám velmi blízká, čím Tě tohle téma tak silně oslovuje?
Pro mě je text padesát procent písničky, aspoň pokud je rozumět zpěvu, a o to se snažíme. Naše věci děláme tak, aby měly melodickou linku a možná aby si posluchači i část zapamatovali, případně se nad tím zamysleli. Už z názvu kapely plyne jedna velká věc, že každý v životě někdy padnul možná i na samé dno, ale že to není konec světa. Já dokonce věřím, že něco je i po životě, který skončí. Věřím, že ta životní energie se nemůže jen tak někam ztratit, že pokračuje někam jinam, někam dál. Asi jsem dost velký blázen a snílek, že v něco takového věřím (smích).
Je zjevné, že v jazykové otázce u vás zvítězila čeština, bylo od začátku zřejmé, že budete zpívat v češtině nebo jste uvažovali i o angličtině?
Naprosto jasná věc – čeština. Taky hned od začátku mi bylo jasné (na popud jedné mé kamarádky) že název kapely musí být v češtině. Možná to zní patriotsky, ale žijeme a hrajeme v Česku, kde se mluví česky a když chceme, aby lidé měli možnost porozumět naší muzice, tak jim to musíme usnadnit.
Jak nahlížíš na velmi moderní a oblíbenou formu prezentace kapely - videoklipy, jsi jejich příznivcem? A dočkáme se v dohledné době i nějakého klipu od Padlých andělů?
Všechno kolem kapely si hradíme sami ze svého, z koncertů, kde hrajeme, určitě nezbohatneme. Jsme velmi vděční za to, když nás někdo podpoří koupí CD a merchandise, ale to jsou stejně jenom drobečky toho, co bychom potřebovali k rozletu. Samozřejmě bychom moc rádi udělali nějaký profiklip, ale zatím na to není…a dělat něco amatérsky a nekvalitního jde možná ze začátku, ale později už ne.
Jak jsou na tom Padlí andělé s koncertní aktivitou, kde vás je v nejbližší době možné vidět, chystáte nějakou zajímavou akci?
Koncertní aktivita si myslím, že je dostatečná, máme za půl roku odehráno deset koncertů a dalších deset už je domluveno. Zatím (smích). Je jasné, že já mám díky svému klubu možnosti a kontakty, ale už vím, že není potřeba něco uspěchat a hrát za každou cenu někde. Chce to plánovat trošku z rozmyslem. Přes léto si zřejmě dáme asi koncertní pauzu, fesťáky nám zatím moc nehrozí. Co si budeme povídat, moc lidí a pořadatelů nás ještě nezná a nemám ve zvyku se někam cpát za každou cenu. Vše špatné je pro něco dobré, aspoň budeme mít víc času na tvorbu nových věcí a kdo ví, třeba i na nahrání dalšího alba. A koncem září budeme mít na domácí půdě v Berouně první výroční koncert a tím odstartujeme podzimní koncerty, pravděpodobně už s novým materiálem. Samozřejmě kdyby někdo chtěl naší pekelnou bandu vidět a slyšet na živo, bránit se nebudeme, naopak (smích).
S jakými ambicemi jste Padlé anděly zakládali, co z nich se vám již podařilo splnit a čeho by si s kapelou rád dosáhnul? Jaké mají Padlí andělé nejbližší plány?
Původně jsem jenom blbnul s Lukášem půl roku před vznikem kapely, abych potrénoval dvojšlapku na bicích, kterou jsem chtěl hrát a v mé sesterské kapele Bulldog pro ní tolik prostoru zatím není a Lukáš chtěl víc hrát, a ne jenom punk ve své kapele, kde se necítil moc dobře jako doprovodný kytarista. Hlavně když zjistil, že dokáže i skládat vlastní muziku a že to taky někdo ocení. Pak jsme se spolu rozhodli a šlo to ráz naráz. V lednu jsem slyšel zpěvačku Monču v punkový kapele a uviděl a uslyšel jsem její hlasové možnosti (možná jen ve své hlavě) a jedna kamarádka přes facebook mě seznámila s baskytarisou Rosťou,
který se mnou moc chtěl hrát. No a pak už zbývalo sehnat druhou kytaru, po pár pokusech tomu náhoda chtěla opět přes facebook, že mi byl jeden kytarista doporučen a že je z Berouna a tím bylo rozhodnuto. Získali jsme prvotřídního kamaráda a srandistu Jirku Švihadláka (smích). Ambice?? Chceme hrát, chceme tvořit, chceme, aby to lidem něco řeklo, aby se jim to líbilo. A co přijde? Co nás nezabije, to nás posílí. Samozřejmě neočekáváme nějaký raketový vzestup. Já osobně budu radši, když si vším projdeme krůček po krůčku, tak jako do schodů jdeš většinou po jednom schodu, kdo to bere po více schodech, riskuje pád nebo rozbitý xicht (smích).
A teď už máš obligátní prostor říct to, co bys rád a na co jsem se nezeptal.
Rád bych objasnil, co to vlastně padlí andělé jsou. I když ono stačí si poslechnout naši nejoblíbenější skladbu „Padlý anděl“ a většině lidí to dojde a těm přemýšlivějším dojde i podobnost na životní osudy každého z nás. Já osobně si myslím, že ta skladba bude doceněna až někdy později. Bohužel, je taková blbá doba velkých zvratů ve světě a s tím bude spojeno i hodně pádů a následného vstání ze dna. Takže každý se může stát Padlým Andělem ať úmyslně nebo shodou životních osudů, a pak zjistí, o čem jeho život je. A jaké pak budou jeho priority.
|
