"An evening with Devin Townsend" se odehrál šestý dubnový den v Pražském divadle La Fabrika. Šlo o akustický koncert, také stand up comedy, ale hlavně setkání s Devinem Townsendem. Ve dnech, kdy kanadskému hudebnímu inovátorovi vyšla nová deska „Empath“ nejede klasické turné k této desce, ale vyrazil na sérii akcí, kde vystupuje skromně, sám, jen za doprovodu akustické kytary a ambientu. Rovněž odpovídá na dotazy fanoušků a celkově více povídá, než hraje.

Vstupenky byly vyprodány za jediný den, ale i tak jsem byl upřímně překvapen, kolik lidí na tuto speciální akci přišlo - odhaduji návštěvu na tři stovky diváků, očekával jsem o něco komornější akci. Devin přišel v osm hodin a nejprve předvedl hrdinný souboj s computerem, který nechtěl fungovat. Už od začátku se ale ukázalo, že bavit se budou především ti, kteří umí dobře anglicky (přiznávám, občas jsem prostě nestíhal a nerozuměl). Když počítač alespoň trochu poslouchal, začal Devin hrát. Townsend pořadí skladeb na každém z koncertů mění a tak v Praze jako první zazněly odpočinkové „Funeral“ a „Deadhead“. Obě písně zněly akusticky spíše experimentálně. Devin si hrál se svým hlasem a musím říci, že právě v akustickém setu si člověk mohl jeho zpěv užít daleko více než u metalových show (které nejsou vždy skvěle nazvučené). Rovněž zvuk kytary (s využitím echa) byl náramný. Člověk se mohl ponořit do hudby a rozjímat.

Naopak hitová „In-ah“ publikum probudila. Zároveň se projevilo, že skladby, které i v originále se blíží akustické hudbě, fungují daleko lépe, než ty přepracované. V některých písních Devin totiž velice improvizoval (měnil slova, dělal si legraci...) a například cover od Strapping Young Lad „Love“ působil spíš jako parodie sebe sama, někdy ze skladeb zahrál spíše jen fragmenty jako například v „Lucky Animals“ přitom by takový živý kompletní kousek lidem udělal radost. Nicméně skladby jako „Divine“, „Coast“ či „Terminal“ zněly nádherně a byly pohlazením po duši. Rovněž si člověk nemohl nevšimnout Devinova kytarového mistrovství.

Mezi skladbami si vždy udělal Devin čas na nějaký vtípek a mnohdy reagoval na aktuální dění v sále. Ono totiž když jste v divadle, kde je vše slyšet, navíc na akustickém koncertě, tak v průběhu akce jasně zaslechnete rozbití pěti sklenic, mnoho padajících telefonů a především neustálé cestování lidí ze sálu na záchod (to je pochopitelné) anebo na bar (fakt se někdo musí opít na takové akci?). Devin si z toho dělal legraci, nicméně to byl rušivý element. Legrace ale byla i jinak. Velké téma byla „spacegoat“ a pak také učení slovíčka „pupík“, které si muzikant velice oblíbil a určitě o něm udělá písničku.

Důležitou součástí vystoupení byl „otázky a odpovědi“. Devin si sedl na židli a odpovídal na dotazy, které obdržel před koncertem. Člověk se tak dozvěděl, jakým způsobem tvoří, proč rozpustil DTP, jakou měl snídani, že akordy vnímá jako barvy a mnoho dalších věcí. Následovala pauza, která se tak trochu zvrhla v „podpisovku“ a focení. Po pauze opět následovalo několik skladeb, Devin chvilku hrál i mezi publikem, a opět sada otázek a odpovědí. Koncert před jedenáctou končil skladbou „Life“, kterou si zazpívali i fanoušci. Slovo „fanoušci“ je potřeba zdůraznit, protože tahle akce byla opravdu vyloženě pro skalní fandy. Pro ty, které Devin skutečně zajímá a jeho tvorbu znají. Akce byla více o povídání, což nemuselo sednout každému. Osobně bych preferoval o něco více skladeb a méně srandiček v nich, i když od Devina prostě legraci očekáváte - a ona opravdu byla. Zároveň člověk Devina poznal více v civilní rovině a to je pro opravdového fandu neocenitelné. Po téhle vydařené akci nezbývá než se těšit na listopadový koncert, kde se tentokrát Devin představí na „klasickém“ metalovém koncertě s kapelou.