7.12.2019
JUNKYARD DRIVE
Původní člen a kytarista těchto dánských ..více

7.12.2019
ANGELSHARKX
Němci, míchající alternativní hard rock s blues mají ..více

7.12.2019
VERITAS CONC. 75
Japonská hardrocková trojice nabízí aktuálně své ..více

7.12.2019
NIGHTWISH
Ukázku z aktuálního živáku "Decades: Live in Buenos ..více

7.12.2019
BROTHERS OF METAL
Švédští metalisté propagují lednový kotouč "Emblas ..více

7.12.2019
ELEGY OF MADNESS
Symfometalová formace z Itálie nachystala čtvrté album s ..více






L.A. GUNS - The Devil You Know
Já ti nevím, asi spíš ne, protože už jen sam ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Bude recenze na vánoční EP? ..

IN MOURNING - Garden of Storms
Nové album na mě působí podobně jako předch ..

EUROPE - Start From The Dark
...mně se ta deska nelíbí. Ne kvůli stylové z ..

EUROPE - Start From The Dark
Měli se vrátit k heavy metalu/hard rocku prvníc ..

EUROPE - Start From The Dark
Mne sa pacia len prve 3. Ale toto som si minule pu ..

EUROPE - Start From The Dark
Za mně je Stark páradní soudobá deska s povede ..

EUROPE - Start From The Dark
skoro všechna alba poscomebackové scény ve sbí ..

EUROPE - Start From The Dark
Já jsem ta druhá strana společnosti, kterou Eur ..

EUROPE - Start From The Dark
A tady já dávám desítku! Comeback jak hovado, ..




Za poslední měsíc:
AMON AMARTH, ARCH ENEMY, HYPOCRISY - Praha, Tipsport aréna, 17. 11. 2019
1592x

BLIND GUARDIAN - Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Land
1300x

PRETTY MAIDS - Undress The Madness
1065x

EUROPE - The Final Countdown
1035x

ARAKAIN - Restart
1019x

ROB HALFORD WITH FAMILY & FRIENDS - Celestial
926x





článků celkem: 7305
recenzí: 5984
reportů: 569
rozhovorů: 382













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


ARAKAIN - Salto Mortale

Rok 1993. Zásadní datum nejen pro Českou republiku, která od 1. ledna začala fungovat jako samostatný stát, ale také pro metalovou hudební scénu. Ta byla přiškrcena stylem grunge, své sehrála také černá deska od Metalliky, případně groove hrátky legendární Pantery. To vše dokonale prověřilo vnitřní odolnost jednotlivých interpretů. Někdo se podvolil rychle, jiný dlouho odolával, nikdo však nemohl dělat, že se ho dané změny netýkají. Celosvětový žánrový posun reflektoval také Arakain, jakkoli je v případě této kapely do transformační rovnice nutné započítat potřebu autorského vývoje, jehož přirozenost nejlépe potvrzuje kvalita samotné hudby.

Obsah desky „Salto Mortale“ působí nenuceně a sebevědomě, jakoby pražští autoři ani v životě nic jiného nehráli. Ústup z technického thrashe, který započal na předešlém zápisu „Black Jack“, zde pokračuje v plynulé formě a výraz kapely se zase o něco víc posouvá k méně komplikovanému „rockovému“ písničkářství. Zásluhu na tom má také první producent v historii Arakainu, kterým se stal Miloš Dodo Doležal, a to v ostravském studiu Citron, s nimž hudebníci po Jandově Propasti rovněž učinili první odlišnou zkušenost. Dodo se kromě – výborného! – soundu podílel na tvorbě aranží a celkově náš kvintet donutil k jinému přístupu. Skladby byly v podstatě hotové již na demo záznamech, což nakonec pomohlo i s nepříjemnou komplikací, kdy si Jirka Urban zlomil prst levé ruky (když se po akci v Hořepníku zkoušel dostat na pokoj). Kytary tak podle předloh nahrál kromě Mirka Macha právě Dodo Doležal (Urban až na úplný závěr přispěl vrstvenou šestistrunkou ve skladbě „Marylin“, se kterou si nikdo jiný neuměl poradit).

Ve zkratce se dá napsat, že komu se tehdy líbilo Dodovo – vpravdě skvělé - album „Dráždivý dotek“, přišel si na své i v případě „Salta Mortale“. Mně osobně sice chvíli trvalo, než jsem se smířil s drastickým úbytkem agrese, posléze jsem ale změně přivykl, přestože jsem si ve svém pubertálně neurotickém rozpuku pořád více užíval rytmicky a kytarově nadupanější vály nahrávky. Logicky tedy vítězil „Ultraparoháč“, přičemž mu do jisté míry – na rozdíl od některých hloubavě uvažujících kolegů – fandím doteď. Tento kousek z dílny Zdeňka Kuba, jenž skladbu také načíná adekvátně přičinlivým baskytarovým motivem, vyniká krom dynamického riffu slokovým soubojem vokálů a bicích, postupným přibrušováním, odhodlaným vícehlasným refrénem nebo Brichtou hezky nasraně a velmi uvěřitelně nadiktovaným textem.

Album nicméně otvírá Machova „Brána iluzí“, která se při raném zkušebním nástinu tvářila jako outsider, nakonec z ní ale vylezl hitový moment celého díla. Hlavní riff s jižanským groovy odstínem (proti budoucímu ovlivnění Panterou, které přišlo na počátku nultých let, jde ale pořád o slabý odvárek) utnou vyzývavě se pohupující sloky, do nichž zasahují lehce přepouštěné záběry do strun. Druhou slokovou část vyostří šlapavé rytmy, hypnotizující atmosféru písně zdůrazní jakoby do motorkářských dálav vyústěný chorus a poté i precizně nakreslené sólo. „Rám křivejch zrcadel“ odstartují Žežulkovy breaky a svůdně dynamické thrashové záběry, pozornost upevní Brichtovy protahované fráze a líbivě napnutý refrén. Ten má žánrově blízko k rocku, kterýžto náklon hudebníci ještě prohloubí v polobaladické etudě „Zase spíš v noci sama“. Podobné rozvolněné tóny pro mě ale byly v době vydání desky málo přijatelné, ještě menší pochopení jsem měl pro již plnohodnotnou, avšak ještě více chladnou baladu „Marilyn“, přičemž daný názor s přibývajícími roky v podstatě setrvává.

Urbanův „Kleptoman“ a Machův „Gambler“ tvoří závislácké kombo, které jede na svižné rytmice s vítanými thrashovými šrapnely, první – možná až moc přímočarý – song ukončí nevtipný proslov, druhý, o kousek zábavnější příspěvek (hlavní riff má říz jak čerstvě natočená dvanáctka, výborně vyšlo i trylkující sólo), zase cinkot symbolizující gamblerovo vítězství (ten si ale na moc chechtáků vzhledem ke kratičkému sypání nepřišel). Skladbu „Jen jednou“ lze navzdory názvu slyšet vícekrát, ačkoli já osobně jsem jí nikdy na chuť nepřišel, víc mě baví pěvecko-baskytarová štafeta ve slokách, méně nevýrazný refrén. Titulní položka je postavena na lomozivě přerušovaném riffu a vyřvávaném – avšak opět nijak zvlášť poutavém - refrénu, zvláštní ocenění naopak zaslouží libě jódlující sólo, jež se atraktivním způsobem přelije zpět do hlavního kytarového motivu. Závěr obstará rychlík „Stárnem“ s nadmíru vtahujícím riffem, který protíná melancholické téma jakoby vystřižené ze znělky seriálu „Dobrodružství kriminalistiky“. Přímočarý, avšak zcela funkční refrén pobaví – ostatně jako celý text – obsahem, kdy Brichta zpívá o stárnutí: vsadím se, že dnes by nejen Aleš, ale i všichni zúčastnění považovali svůj tehdejší věk za úžasně a nádherně „mladistvý“.

Vydání čtvrté řadovky Arakainu proběhlo pod záštitou firmy Popron, ke které se Pražáci uchýlili po negativní zkušenosti se Supraphonem a Monitorem a setrvali u ní až do desky „Warning!" (2005). Popron na zlanaření Arakainu rozhodně neprodělal (jako výraz vděku za bobtnající konto dovolilo vedení hudebníkům v prostorách budovy kouřit), ještě více si však tamější bafuňáři mnuli ruce nad spoluprací s Alešem Brichtou, který se začal velmi sebevědomým způsobem soukat z polo-undergroundu do mainstreamu, nejprve díky projektu Zemětřesení, posléze i ve formě sólové dráhy, již nastartoval v roce 1994 veleúspěšným albem „Růže pro Algernon“. Aleš postupně získával čím dál větší popularitu, uvnitř Arakainu to ale dobrotu nedělalo, vztahy tím naopak ochably víc než kdy předtím.

Pagan             

Arakain se začátkem devadesátých let pořádně rozjel. Vydat během čtyř let hned čtyři řadové desky a na všech si udržet vysokou kvalitu, to je úctyhodný výkon. „Salto Mortale“ prakticky ve všem navazuje na „Black Jacka“. Kapela zkrátka našla styl, který jí vyhovuje a nechtěla nic měnit.

Album „Salto Mortale“ jsem vždy vnímal jako vydařenou a kvalitativně vyváženou kolekci, na které nenajdeme žádný nejsilnější ani nejslabší kousek, ale všechny tvoří velmi povedený celek, ovšem s výjimkou balad. Ty z celého kompletu poněkud vyčnívají. „Zase spíš v noci sama“ považuji za vůbec nejpodařenější pomalák v bohaté tvorbě kapely. Její skvělý text v kombinaci s krásnými kytarovými vyhrávkami, které vyvrcholí v úchvatné sólo, se zatím kapele nepodařilo překonat. Není divu, že se skupina rozhodla natočit k ní klip. Pravým opakem je „Marilyn“, která mi na poměry Arakainu přijde moc přeslazená, a nikdy jsem ji v oblibě neměl. Ostatní skladby působí pěkně uceleně, a to jak po stránce stylové, tak jakostní. Mezi fanoušky (a obzvláště mezi motorkáři) se velké oblibě těší úvodní „Brána iluzí“ s pulzující baskytarou, na kterou se postupně nabalují kytary, a vše vyústí v stručný a úderný refrén. Přestože se nahrávka povětšinou odvíjí ve středním tempu, na rychlejší skladby pražská pětice nezanevřela. Důkazem toho jsou pecky „Kleptoman“, „Gambler“ nebo závěrečná „Stárnem“. Aleš Brichta se zdokonalil v tvorbě vokálních linek (to vždy byla jeho silná stránka, ale na tomto počinu dokázal svůj um posunout ještě dál), což směle dokazuje v dvojici skladeb „Ultraparoháč“ a „Rám křivejch zrcadel“. První zmíněná zaujme i nevšedním tématem textu. Naopak na pochmurnější notu zahraje „Jen jednou“.

Zkrátka a jasně „Salto Mortale“ považuji za standardní a naprosto typickou desku Arakainu, která je sice o kousek horší než „Black Jack“, ale má toho pořád dost co nabídnout.

Moloch 8,5/10

www.arakain.eu

YouTube ukázka - Zase spíš v noci sama

Seznam skladeb:
1. Brána iluzí
2. Ultraparoháč
3. Rám křivejch zrcadel
4. Zase spíš v noci sama
5. Kleptoman
6. Gambler
7. Jen jednou
8. Salto mortale
9. Marilyn
10. Stárnem

Sestava:
Aleš Brichta - zpěv
Jirka Urban - kytara
Mirek Mach - kytara
Zdeněk Kub - baskytara
Marek Žežulka - bicí

Rok vydání: 1993
Čas: 43:37
Produkce: Miloš Dodo Doležal
Label: Popron Music
Země: Česká republika
Žánr: heavy/thrash metal

Diskografie:
1990 - Thrash The Trash
1991 - Schizofrenie
1992 - Black Jack
1993 - Salto Mortale
1994 - Thrash!
1995 - Legendy
1996 - S.O.S
1998 - Apage Satanas
1999 - Farao
2001 - Forrest Gump
2002 - Archeology
2003 - Metalmorfoza
2005 - Warning!
2006 - Labyrint
2009 - Restart
2011 - Homo Sapiens..?
2014 - Adrenalinum
2016 - Arakadabra
2019 - Jekyll & Hyde

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 12.09.2019
Přečteno: 1497x




počet příspěvků: 28

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
zpětněKdyž se zamyslím,...16. 09. 2019 14:40 Domy
Traktor a jiné kapely .To Jonathan Grey...16. 09. 2019 11:40 lukáš
Bohužel...15. 09. 2019 10:05 JonathanGray
S tím smýšlením...15. 09. 2019 10:04 V.
Na co Metlu, na co Master......na co Arakain, i...15. 09. 2019 9:35 Kolík


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18507 sekund.