Druhé album post-brichtovské éry nese výhružný název "Warning!". Bát se ale nemusíme, Arakain nezačal hrát pop nebo country, i když k někdejšímu thrashovému řádění měl už v nultých letech taky pěkně daleko. Deska nese typické znaky moderní tváře kapely, tedy příklon ke groovu, zbytečně dlouhou stopáž a kvalitativní nevyrovnanost. Zajímavější jsou tak paradoxně skutečnosti, které se v roce 2005, kdy nahrávka vznikla, netýkaly hudby, ale spíše okolností, jež její vydání doprovázely.
Zaprvé se změnilo logo, které symbolicky přešlo do strojově čitelného fontu. Pražáci také prohodili vydávající firmu, když dlouholetý Popron musel ustoupit před nadnárodním kolosem Sony BMG. Hlavní události se ale týkaly sestavy. Z Arakainu totiž po nahrání desky odešel Marek Žežulka. Tento bicmen se nicméně nikdy netajil malinko jiným hudebním vkusem, takže je vlastně s podivem, že u české metalové legendy vydržel tak dlouho (štěstí našel u komerčního Divokýho Billa). Odporoučel se rovněž Petr Kolář, jenž se tím pádem stal dalším zpěvákem, jehož Arakain objevil pro tuzemský mainstream. Nahradil jej Honza Toužimský, který je ovšem výrazově natolik podobný, že jde o změnu čistě kosmetickou (však také Honza na divadle Koláře alternoval, navíc si stihl zahostovat již na tomto albu). Mimochodem, Toužimský, stejně jako bicmen Lukáš Doksanský, který nastoupil po Žežulkovi, zůstávají Arakainu věrní dodnes.
Album "Warning!" působí o něco sebejistěji, nežli bezkrevná a časově krutě předimenzovaná "Metalmorfoza" (včetně zvukové produkce), o velké rozdíly ale nejde. Opět zde máme několik kousků, které mohly být o tolik lepší, kdyby se jim do cesty nepostavil prachbídný refrén. V chronologickém pořadí se tyto hudební mrzáci nazývají "Vnitřní hlas", "DNA", "Nevidomý hráč", "Král nudy", "Nárůč hrůzy" a "Noční můry". Většina těchto skladeb má tak dobře našlápnuto, že jakostní sešup, jenž nastane v ústřední vokální části, působí takřka bolestivě. Naštěstí na disku rovněž nalezneme velmi dobré písně, které Arakainu dělají jenom čest (lépe řečeno zachraňují jeho renomé).
Playlist nahrávky výrazněji zajiskří v příspěvcích "Hříšný touhy", "Chtěl bych ti říct" (s elektronickými nebo symfonickými prvky) a "Černý koně". Je to trochu paradox, neb jde v prvních dvou případech o balady, a ve třetím o polobaladu. Všechny jsou ale nadmíru zdařilé a dávají vhodně vyniknout Kolářově vokálnímu umu. Povedl se také - již metalově vyostřený - "Jesus Business", ve kterém je jednak zábavné poslouchat parádně zaoblený refrén, jednak nalézat spojitosti s jednou ze známých skladeb kapely (viz "Labyrint"). Z druhé poloviny nahrávky je stejně tak nutné vypíchnout "Strom života", který sbírá tunu kladných bodů už jenom za samotné téma, a nakonec i typicky rozhoupanou, ale také velmi příjemně zadumanou "Písečnou samotu".
Tyto momenty dokazují značný autorský potenciál, který ale jakoby se úplně neuměl zorientovat v moderních metalových položkách. Když dojde na rytmické zklidnění, vcítí se pánové do svého rukopisu daleko poutavěji. Do drsných corových riffů jim ale tahle lehkost nepasuje, což se nejvíce projevuje v necitlivě zohýbaných (polámaných) refrénech. Kdybychom z novodobých desek Arakainu vybrali ty nejpovedenější písně, získáme strhující a pořádně objemnou kolekci metalových hitovek. Takhle jsou ale všechny zlaté kousky obklopeny vrstvou skladatelské hlíny, jejíž neustále prosívání vyžaduje trpělivost, a pokud tohle někomu není po chuti, nelze se mu popravdě řečeno vůbec divit.
|
