Big Boss, čili Jiří Valter, dlouholetý guru brněnské blackmetalové legendy Root a velekněz Satanovy církve, se letos dožije osmašedesátky. To je čas, kdy většina chlápků v jeho věku už je v důchodu a k večeru chodí "na dvě" do hospody Na Růžku (ať ta je kdekoliv), ale také je to čas na bilancování svého životního osudu. Big Boss asi nebude ten, kdo by svými příběhy otravoval štamgasty po různých hospodách a místo toho se rozhodl svůj život zhudebnit. Přece jen, když se řekne rok 1952, což je Big Bossův ročník narození, každému se vybaví projevy Klementa Gottwalda, rozjuchané častušky nebo film "Dovolená s Andělem", což jsou věci, které dnes už působí jako ozvěny z pravěku, o kterých za nějaký čas budete pochybovat, zda to byla realita nebo jen dobře vytvořená fikce.
Big Boss toho na scéně prožil mnoho a je jedním z těch, kteří byli u toho, když se v tuzemsku koval ten pravý těžký kov. Root založil už v roce 1987 (to už mu bylo pětatřicet), aby z něho v příštích letech udělal pro svou specifickou tvorbu naprostý kult, který si vydobyl místo nejen na české scéně, ale i na celoevropské, když jej jako vzor citovaly takové hvězdy jako Moonspell či Behemoth. Big Boss vedl Root od prvotního pekelného black metalu okořeněného satanskými zaklínadly přes megaopus "Kärgeräs" až k naprosto univerzálnímu metalovému soundu pozdějších alb. Během té doby ale pracoval i na sólové kariéře, která zpočátku byla předobrazem zmíněného majstrštyku "Kärgeräs" (pod názvem "Q7"), aby se pak vyvinula ve svébytnou tvorbu, snažící se odlišit od metalového světa, kterou prostupuje zvláštní melancholie a Big Bossův svérázný styl odhalující až na kost jeho osobnost.
Jestliže takové byly desky "Doomy Ballads" nebo "Sbírka černých růží", je novinka "Než zemřu" ještě niternější výpovědí a rekapitulací celého Valterova života. Nejen to, "Než zemřu" je také pestrobarevnou paletou různých hudebních stylů, přestože na ten nejočekávanější a možná i nejchtěnější (čili black metal) nedojde. Úvodní "Zrození" se nese na tónech akustické kytary s folkovým akcentem, kde Big Boss začíná vyprávět vlastní příběh. Ten je hned ve druhé "Moje dětství" zabalen do temně ambientního hávu, kdy se hraje na mnohem pochmurnější notu než v úvodní skladbě. Big Boss spíše recituje či deklamuje své texty, čímž vytváří specifickou atmosféru, která pak prostupuje celou deskou.
Dojde i na tvrdší tvář, ke slovu se dostanou zkreslené kytary, ale místo blackmetalového běsnění směřují spíše k hardrockové přímočarosti. "Na dně" nebo "Per aspera ad astra" evokují domovské Root, což je však spíše dáno Big Bossovým specifickým projevem, který hlavní protagonista samozřejmě nemůže zapřít. "Hudba je můj život" pak nejvíce bude připomínat hardrockové chvilky Jiřího Schelingera (zde si při úvodu skladby vzpomenete na slavnou "Formuli"), kde ale Valter shrnul (podobně jako v "Per aspera ad astra") vlastní hudební kariéru od Root až po různé projekty. Stranou kupodivu ale zůstávají zjevné narážky na jeho náboženské cítění. Závěr alba pak upouští od rock/metalové hutnosti a opět se halí do temného odéru, když v "Můj život byl" Big Boss sám prozpěvuje za různých zvuků zurčící vody ódy na život, se kterým se, trochu podivně, loučí v závěrečné "Čas odejít", jež navozuje smutnou náladu, podobnou té z ambientních desek Burzum, jako kdyby zpěvák předčítal vlastní dopis na rozloučenou.
Po jejím odeznění zůstane podivný pocit, což byl samozřejmě záměr. I když album působí výše zmíněným výčtem stylů trochu neuceleně, převládá po jeho poslechu podivně pochmurná nálada. "Než zemřu" je tak albem určeným pro nejvěrnější fanoušky Big Bosse, kterým mohou zkrátit čekání na nové album Root, i když zástupy metalových duší uspokojí jen částečně.
|
