Hairmetaloví Nasty Ratz platí za jeden z největších objevů minuléího roku na české scéně. Kapela sice funguje už osm let, ale prosazovat se začala až po změně sestavy, která ji postihla po vydání debutu "First Bite". Dnes o ní fanoušci stylu moc dobře vědí, ale kapela sama uznává, že v tuzemsku neexistuje žádná větší komunita, která by dokázala vyvolat hairmetalový boom. Proto i Nasty Ratz jsou stále undergroundovou záležitostí, ovšem s příslibem, že v budoucnu může být všechno jinak. Tahle kapela totiž má nesporný talent a také stylového frontmana Jakea Widowa. Právě s ním vznikl následující příjemný rozhovor.
Kde v současnosti vidíš pozici hair metalu na české i světové scéně?
Nečekal jsem, že hned na první otázku budu chtít odpovědět sprostě. V Čechách jsou asi tři hrající kapely. A všechny dost nestabilní, včetně nás. Myslím, že se žádná ještě nedostala přes dvě alba, a žádná nenahrála dvě alba ve stejné sestavě. I když na nás teď chodí víc lidí než předtím, pořád nejsme slavní a nezaplníme Akropolis nebo velký sál Lucerny. Ve světě těch obřích kapel taky moc není. Největší jsou Hardcore Superstar, kteří to mají řízlé thrashem, Santa Cruz s corem. Takoví čistokrevní jsou Crashdiet, ale ti taky nevyprodají stadion. Celkově se to asi zase začíná lepšit, ale ani ty největší kapely si netroufnou na turné bez co-headlinera.
Mohl bys kapelu Nasty Ratz představit těm, kteří se s jejím názvem setkávají poprvé?
Jsme mix chytlavých melodií a riffů z osmdesátých, devadesátých let s nádechem moderního heavy metalu. Vůbec nás asi neumím prodat v pár větách, takže pokud jste nás neslyšeli, poslechněte. Jestli máte rádi chytlavé refrény a řízná kytarová sóla, měli bychom se líbit.
Měli jste od začátku jasnou vizi, která se opírala o losangeleskou scénu osmdesátých let nebo jste se spíše vzhlédli v tehdy velmi živé skandinávské vlně?
Asi jsme od začátku chtěli nakombinovat to nejlepší ze všeho a hodit do glam šatníku. Nikdo neřešil, odkud ta hudba je.
Brzy jste začali koncertovat s takovými kapelami jako Crazy Lixx, Tigertailz nebo Bai Bang. Jak jste se vůbec k těmto skupinám dostali?
Myslím, že s Crazy Lixx to byl náš třetí koncert vůbec. A první v Německu. Napsal nám přímo majitel klubu. Tenkrát jsme si museli koupit deset lístků. Ty jsme prodali a jelo se. S německými cenami se tam vyplatí jet za catering. Myslím, že propíjíme a projídáme tak tři cestáky dohromady. Češi, no...
Jak dnes hodnotíš první EP "I Don´t Wanna Care". Nese ještě stopy nějakých dětských nemoci?
To byly všechno songy, které jsem skládal ještě před jménem Nasty Ratz. V "Hot Confusion" a "N.A.S.T.Y." dokonce hraju sólovou kytaru. Mám ty songy pořád rád, ale sám si je nepustím. A samozřejmě je znát, že to EP nenahrávají muzikanti, až teda na basáka.
Debutová deska "First Bite" byla ještě nahrána v odlišné sestavě. Jaké byly vaše tehdejší ambice?
Pořád stejné. Chtěli jsme být největší a nejlepší. Nemůžu říct, že už se mě nechytá skepse a pesimismus, ale pořád nechápu, proč někdo něco dělá a nemá vytyčený ten nejvyšší cíl. Kam se jako padá z „budeme hrát pro kámoše“?
Po vydání ale došlo k velkému rozkolu, v Nasty Ratz jsi zbyl jen ty sám. Jak se tenkrát všechno seběhlo, že ze zbylých členů vznikla nová formace?
Pamatuji si, že jsem jel do studia pro nějaký dema a samply, nebo tak nějak. Pak jsem jel na zkoušku a hned po ní zase do studia. Druhý den mi napsal kytarista, že si dáme v pondělí kapelní schůzku. Na tohle jsem měl vždycky instinkt, ale když jsem se jich na rovinu zeptal, jestli mě chtějí vyhodit, řekli, že se nemám bát. Na schůzku jsem měl připravený zprávy o turné po Holandsku a tak dále a dozvěděl jsem se, že nejsem dost dobrý na to, abych s kapelou pokračoval. Bylo mi dáno na výběr - nechat si jméno a splatit půjčku, co jsme dostali od kytaristova táty na CD, nebo jim nechat jméno. Peníze jsem splatil. Zajímavé ale je, že dodávku, kterou jsme koupili společně, oni prodali a já neviděl ani halíř.
Bylo pro tebe těžké najít nové spoluhráče?
Fakticky ne. Kytaristu a basáka jsem měl do druhého dne. Mnohem těžší bylo světu dokázat, že se můžu vymakat. Pořád cítím rezervy oproti zpěvákům, co hrají na stejné úrovni jako my. A pořád dřu. To, že mě sestava z "First Bite" nechala samotného, bylo určitě na místě a vlastně bych jim za to měl být vděčný, protože se mi v kariéře lepší věc nestala. Alespoň co se týče osobního vývoje.
Považuješ tedy současnou sestavu za lepší, než byla ta předchozí z debutu "First Bite"?
Každý zpěvák v mé situaci by odpověděl kladně. Nicméně vy si můžete poslechnout obě alba a dát mi za pravdu až pak.
V roce 2017 se vám podařila spolupráce se světoznámým producentem Beau Hillem, který produkoval například desky Ratt, "Constrictor" Alice Coopera, debut Winger nebo slavnou "Cherry Pie" od Warrant. Co spolupráce s touto legendou obnášela a jak jste se k němu dostali?
Beau nám tenkrát napsal. Dokonce napsal, že se mu líbí můj vokál v "Made Of Steel". Kvůli tomu jsme si mysleli, že si z nás dělá srandu nějaká z tuzemských kapel. Spolupráce byla zajímavá. Měli jsme vlastně dva emaily na to, abychom řekli, co se nám líbí a co ne. První verze byla úplně mimo to, co jsme čekali. Naštěstí to dopadlo dobře a já si neumím představit lepší zvuk pro tu skladbu a v rámci svých pěveckých možností.
Akutální "Second Chance?" považuji za velice zdařilou. V recenzi jsem napsal, že může mít stejný dopad na českou scénu, jako měla "Rest In Sleaze" od Crashdïet na tu skandinávskou. Souhlasíš s tím?
Předně strašně děkuju. Myslím, že ta deska je konkurenceschopná. Jsem za ní strašně rád. Nemyslím si, že v tuhle chvíli z naší pozice v ČR může zahýbat evropskou scénou tak jako "Rest In Sleaze", ale jsem strašně rád za to, že jsme dostali pozitivní kritiku i od kapel, ke kterým vzhlížíme.
Kdybys z novinky měl vypíchnout jednu nebo dvě skladby, které jsou pro budoucnost Nasty Ratz nejdůležitější, které by to byly?
Strašně těžko se to takhle říká. Asi "The Waste", protože ta skladba má všechno, co posluchačsky potřebuju (OK, tak pár let budu zase žít se štítkem „nafuněnce“...) a "Let`s Drive", protože má tvrdý riff a chytlavý refrén, což je cesta, kterou chceme jít.
Do své hudby jste vpustili i jiné nástroje, například ve skladbě "Pop Shit" dechové nástroje. Půjdou v budoucnu tedy Nasty Ratz cestou rozšiřování obzorů a snaze vymanit se ze striktně hairmetalové škatulky?
My se nesnažíme vymanit naschvál. Jen nejsme úzkoprsí a když nás něco takového napadne, jdeme do toho. Je pravda, že když Xriss přišel s nápadem hrát na dudy, měli jsme v úmyslu ho to nechat nahrát a pak svést na Ronyho Janečka, že to v produkci vystřihl.
Cítíš, že je po "Second Chance?" kapela stále na vzestupu nebo jste spokojeni se současným stavem?
Určitě nemáme v úmyslu stagnovat a myslím, že se to i začíná rozjíždět. Měli jsme spoustu koncertů po Evropě a v ČR asi dva, oba za super podmínek. Ale uvidíme, jak to bude ohledně situace s koronapičem. Spoustu kapel to asi dost zazdí. Produkce bude stoupat, ale ta se těžko dostává mezi cizí fanoušky. Ty sbíráš na koncertch z kolemjdoucích a fanoušků kapel, se kterými hraješ.
Teď bych zmínil deset pojmů hudební historie a pořádal bych tě, jestli by ses k nim vyjádřil ze svého pohledu:
The Rolling Stones: Totální respekt. Byl jsem na nich teď v Praze. Vůbec nechápu, čeho jsou ve svém věku schopni.
Black Sabbath: Můj první koncert v životě. Rok 2005 s Ozzym. Srdeční záležitost. Nutno říct, že si na Ozzyho sólově ale potrpím víc.
Kiss: NEJ, NEJ, NEJ. Mají spoustu haterů, ale pro mě budou the hottest band in the world.
Mötley Crüe: Stejně jako předchozí kapely jsem je viděl. V Praze to šlo, ale v Bambergu byli geniální. Líbí se mi od nich spoustu desek a určitě to jsou vzory.
Poison: Hudebně jsou výš než Crüe a tak. Stejně jsem jim nikdy tolik nepřicházel na chuť. Až poslední dva měsíce je poslouchám dost často. "So Tell Me Why" a "Until You Suffer Some" s Richiem Kotzenem, jsou moje nejoblíbenější skladby.
Guns N`Roses: Letňany byly nezapomenutelný. Miluju je. Je to kapela, která toho vydala strašně málo, ale vždycky to stálo za to. I "Chinese Democracy" má svoje kouzlo.
Nirvana: Vždycky, když se o nich vyjádřím, strašně to schytám od fandů nemytých vlasů... Tak asi nic.
Marilyn Manson: Pár let zpátky jsem ho nesnášel. Pak jsem si koupil na cestu z Budějovic CD "Golden Age Of Grotesque", protože jsem mu chtěl dát šanci. Úplně mě to pohltilo. V Praze posledně byl taky skvělý. Je to jeden z umělců, kdy se můžu o dojmy dělit s Renčou Schnabelovou, která zpívá vokály v "Pop Shit" a byli jsme na koncertě spolu. Kdyby nic jiného, tak i proto ho řadím mezi top svojí sbírky.
Crashdïet: Viděl jsem je se Simonem a Gabrielem. Pokaždé spokojenost. Jeden z členů ke mně byl vždycky strašně milý a druhý strašně arogantní. Ale muziku mají skvělou a jsem strašně rád za to, že jsou a že tu scénu nakopli.
Jiří Schelinger: Má skvělý hlas. Byl bych pokrytec, kdybych se prohlašoval za jeho fandu, ale nikdy jsem k němu nechoval nic než respekt. Je to zasloužená legenda.
Je možnost, že si ještě někdy zahraješ s bývalými spoluhráči, kteří s tebou nahráli "First Bite" nebo je to definitivně uzavřená kapitola?
Na tohle se odpovídá něco jako „jsem otevřený“ a „nic jsme si neudělali“. Já skutečně nemůžu říct nic proti Nikkimu a Tommymu. Tommy je dokonce blízký kamarád a odešel ještě před zbytkem právě kvůli jednomu z nich. Dál bych osobní vztahy asi nekomentoval, i když s jedním jsem se to urovnat snažil. Každopádně Tommy a kytarista stejně už nehrají. A druhou otázkou by mohlo být „proč bych to dělal?“. Většinu fanoušků jsme si vytvořili s koncerty po "First Bite". Hráli jsme ty největší akce naší kariéry a natočili desku, která všechny čtyři lidi z "First Bite" skoro zesměšní. Je tam znát samozřejmě i lepší produkce, ale když si porovnáš každého muzikanta, včetně Jakea 2015 a 2019, tak není důvod. Muzikantsky ani kvůli fanouškům nic z toho není potřeba. A nechci tu působit, jakože na někoho házím špínu. Tohle je všechno pryč...
|
