Jestli chce někdo vědět, co by se stalo, kdyby německý kytarista porušil pravidelnou dvouletou periodu ve vydávání nových alb, mohu odpovědět s jistotou, že vůbec nic. Rudi Pell (nebo firma Steamhammer) si to ale nemyslí, takže dostáváme k poslechu další fošnu. Krom tohoto divokého spěchu ale žádnou jinou rychlost nečekejme. Axel je pán v letech a už dávno nemá potřebu někam kvaltovat. Udělejme si proto kafe, sedněme do pohodlného křesla a v klidu se oddejme tónům alba "Sign Of The Times".
Nemůžu ovšem zaručit, že se onen klid postupně nezmění v klimb, nehledě na množství kofeinu ve vašem nápoji. Rozvolněných momentů a baladických ploch je opravdu hodně, přičemž se ještě více utužují vztahy se sedmdesátkovým hard rockem (hammondky jsou skoro všudypřítomné), a pokud se překvapivých autorských fíglů týká, těch je zhruba tolik, co v libovolném dílu pořadu Sama doma. Hláška "stará známá písnička" zde naopak nabírá nebezpečně doslovného významu.
Svižný úvod v podobě songu "Gunfire" potěší, rock´n´rollové sólo jakbysmet, nenápaditý refrén ale vše hází do víceméně tuctové polohy. "Bad Reputation" ovšem náladu zvedne, svěží Pettyovské sloky doprovodí lehoulince vyklenutý a jednoznačně nejlepší refrén desky. Jestli ale někoho napadne povyskočit samou radostí z křesla, může se zase pohodlně usadit. Navazující titulka nabízí prostor maximálně k mírnému podupávání nohou. Ještě že Pellovi zůstává věrný Johnny Gioeli. Tento zpěvák se nachází v úplně jiné kvalitativní lize, a přece s německým kytaristou táhne starověkou káru dál. Pokud by se ale časem ukázalo, že Pell držel Gioeliho násilím zavřeného ve sklepě, dávalo by to najednou mnohem větší smysl.
"The End Of The Line" nabídne riffy suché jako týdenní chlebová kůrka, alespoň však nechybí svižnější tempo či citlivě zakomponované sólo. Také v baladě "As Blind As Fool Can Be" kytara hezky naříká, potěší i povedená vokální linka, jenže když šestistrunné bědování pokračuje i ve "Wings Of The Storm", nevěstí to nic dobrého. Daná píseň přitom začíná nadějně rozbluesovanými motivy, což spolu s houpavým reggae položky "Living In A Dream" patří mezi nejhravější momenty alba. Kéž by se Pell podobně překvapivým směrem vydával častěji a neupadal zas a znova do nejtypičtěji možného rukopisu. Otázkou ovšem je, jestli na to má šedesátiletý hudebník ještě energii a skladatelské buňky.
|
