Norský kytarista Rune Eriksen, dlouhá léta přezdívaný Blasphemer, se na scéně pohybuje už od osmdesátých let. Největší pozornost na sebe strhl nástupem do norské kultovní legendy Mayhem, kde nahradil zavražděného Euronyma, ale jeho hudební přesah je mnohem větší. Dnes už se od norského black metalu takřka distancuje a spolu s bývalým frontmanem Morbid Angel Davidem Vincentem vede vlastní kapelu Vltimas, jakýsi deathmetalový allstar projekt. Dokonce už ani nebydlí v Norsku, a ve slunném Portugalsku, které se stalo jeho domovem. dokonce založil psychedelic rockovou partu Earth Electric. O tom, že jeho kapela Aura Noir je už minulostí, jaké má plány do budoucna a že působit v Mayhem nebyl vždy zrovna med, se rozpovídal v následujícím rozhovoru.
Je podle tebe dnes black či death metal stále undergroundovou záležitostí, nebo se už stal součástí mainstreamu?
Nemyslím si, že je to mainstream a pochybuji o tom, že by někdy mohl být tak označován. Jistě, existují kapely, které na blackmetalové scéně dosáhly velké popularity. Jako příklad mohou sloužit Dimmu Borgir a Behemoth, ale mainstream je podle mě nesprávný termín. Možná by se dalo říct, že se některé části undergroundového hnutí rozšířily. Obě tyto jmenované kapely si ale zaslouží skutečnou pozornost.
V současnosti působíš v několika kapelách, především v Aura Noir a Vltimas. Je nějaká, která je pro tebe hlavní?
Co se mě týče, je Aura Noir už minulostí. Loni jsme odehráli poslední koncert na festivalu Kaltenbach Open Air, ale zdá se, že to většina fanoušků ani nezaregistrovala. S Aggressorem (zpěvák a basista Aura Noir, pozn. aut) jsme se dohodli, že je čas jít dál, zejména poté, co se Apollyon (bubeník a zpěvák Aura Noir, pozn. aut.) rozhodl zastavit veškeré koncertní aktivity. V tuto chvíli mám jen jednu hlavní kapelu a prioritu, a to jsou Vltimas. Mám také doma v Portugalsku psychedelic rockovou kapelu Earth Electric a mluvíme i o tom, že něco znovu uděláme s Twilight Of The Gods. Uvidíme, jak to dopadne.
Aura Noir byla spíše blackmetalová kapela, Vltimas hrají zase death metal. Není problém přeskakovat mezi oběma styly?
Nějaké skoky mezi subžánry mi nikdy nedělaly problémy. Moje zázemí, co se týče vlivů, je mnohem větší, protože poslouchám spoustu jiné hudby. Přirozeně, nejdůležitější je kvalita. Je možná zajímavé, že extrémní metal už poslouchám hodně málo, ale stále miluju jeho výrazové prostředky. Osobně preferuji rock sedmdesátých let a metal let osmdesátých a to tak bylo celá desetiletí. Nikdo už nebude větší než staří Judas Priest nebo Black Sabbath.
S hudbou jsi začal v roce 1990, tedy v době vzestupu norského black metalu. Patřila tvoje kapela Testimony k tomu „pravému norskému black metalu“?
Vlastně jsem začal hrát ještě dřív, když jsme hráli různé coververze s bubeníkem z Testimony. Pak jsme se rozhodli založit kapelu, protože nás bavilo společné hraní metalové klasiky. Testimony byli ovlivněni death metalem konce osmdesátých let, kapelami jako Death, Obituary nebo Pestilence. Neměli jsme nic společného s black metalem. Teprve když jsme se za dva nebo tři roky rozešli, mě začala přitahovat blackmetalová scéna v Oslu. Když vyšli první nahrávky Darkthrone a Burzum, hodně věcí se změnilo. Ještě víc než norskou scénu jsem ale měl rád Rotting Christ, Bathory a další.
Jak se dnes díváš na legendární události, jako vypalování kostelů, sebevraždu Deada, vraždu Euronyma, atd.? Měl jsi k té komunitě kolem Euronyma a Varga Vikernese tehdy blízko?
O tom už vůbec nepřemýšlím. Je to minulost a od té doby se stalo hodně věcí. Svět se točí dál. Ale rozhodně to bylo velice bouřlivé a vlivné období. Všechny tyhle incidenty tomu hnutí daly své kouzlo. Bez těch událostí by dnes existovala úplně jiná scéna. Tehdy jsem ale žil trochu mimo toho. Několikrát jsem sice navštívil Helvete (obchod s hudebními nahrávkami, který v Oslu provozoval tehdejší kytarista Mayhem Euronymous, pozn. aut.), byl jsem v seznamu adres, dostával jsem aktualizace o obchodě a jeho nahrávkách a několikrát jsem krátce s Øysteinem (Øystein Aarseth, alias Euronymous, pozn. aut.) mluvil, ale to je tak všechno.
Do Mayhem jsi nastoupil v roce 1994, tedy rok po Euronymově smrti. Byl jsi prvním adeptem na tohle místo? Co bylo důvodem toho, že se Mayhem dali znovu dohromady?
Myslím, že jsem byl první. Důvody, jaké měl Hellhammer (bubeník Mayhem, pozn. aut.) k tomu, aby kapelu znovu oživil ale neznám, to by ses musel zeptat jeho. Věřím, že cítil, že na to má právo, navíc s Necrobutcherem (basista Mayhem, pozn. aut.) po boku.
Bylo pro tebe těžké zaujmout Euronymovo místo, když on byl jakýsi vůdce norského black metalu?
Ani ne, aspoň ze začátku ne. Jistě, některým lidem se nelíbilo, že jsme se k tomu vrátili, ale v roce 1994 byla scéna mnohem menší a mediální vlny nebyly tak silné jako dnes. Myslím si, že jméno Mayhem rostlo od poloviny devadesátých let a společně s ním i „mýtus“ o kapele. Můžu ti říct, že pro mě bylo stále více nepříjemné po třinácti nebo čtrnácti letech, co jsem byl v kapele, omílat pořád ty staré věci. V některých ohledech je to skutečně zapeklitá situace. Nikdy nemůžeš porazit minulost, aspoň takovou minulost, jakou má Mayhem. Bojovali jsme ale proti tomu. Zásady úspěchu Mayhem jsou totiž z pětasedmdesáti procent založeny na tom chaosu z počátku devadesátých let. V tomto smyslu nebude Mayhem nikdy „jen“ o hudbě.
V době nástupu do Mayhem jsi začal hrát i v Aura Noir. Nebylo toho najednou hodně?
Aura Noir v té době nebyla příliš aktivní kapela a Mayhem také ne. Tenkrát jsme s Mayhem většinou zkoušeli album „De Mysteriis Dom Sathanas“ a začínali jsme dělat na nových věcech pro „Wolf`s Liar Abyss“. Žádné cestování, nic… Ve skutečnosti jsem natáčel dřív „Black Thrash Attack“ s Aura Noir než „Wolf`s Liar Abyss“ s Mayhem. I moje první opravdové evropské turné bylo s Aura Noir. Ale jo, po vydání EP „Increased Damnation“ s Aura Noir toho bylo trochu dost. S Mayhem jsme udělali „Grand Declaration Of War“ a začali jsme dostávat hodně nabídek. Tak jsem z Aura Noir na chvíli odešel a vrátil se až v roce 2004 s deskou „The Merciless“.
S Mayhem jste dlouhohrající desku vydali až šest let poté, co jsi do kapely přišel. Proč tvorba „Grand Declaration Of War“ trvala tak dlouho a proč je deska mnohem odlišnější než „De Mysteriis Dom Sathanas“?
Na jaře 1997 jsme vydali EP „Wolf`s Liar Abyss“, takže mezi těmito dvěma nahrávkami jsou jen tři roky. Důvod, proč je „Grand Declaration Of War“ odlišná, je ten, že byla napsaná jinými lidmi než „De Mysteriis Dom Sathanas“. Vždycky jsem měl za to, že „Wolf`s Liar Abyss“ měla určitou podobnost s „De Mysteriis Dom Sathanas“ než přišla její poslední skladba „Symbols Of Bloodswords“ a přepsala scénář. Od ní to bylo už všechno o budoucnosti. Jistě, bylo by pro nás nejbezpečnější a nejpohodlnější napodobit „De Mysteriis Dom Sathanas“, ale z mé strany by to bylo falešné. Vždy jdu vlastní cestou kam chci já...
Po roce 2002 jsi rozjel další projekt Mezzerschmitt a věnoval ses i Aura Noir. Pomýšlel jsi tehdy už na odchod z Mayhem, navíc když se kapela rozešla se zpěvákem Maniacem?
V roce 2004 jsem se odstěhovat z Norska do Portugalska a tím se změnilo hodně věcí. Nejen co se týče kapely, kde byly problémy s Maniacem, ale i ve mně samotném. Bylo to jako podívat se na to zvenčí a ujednotit si myšlenky. Přišel znovu Attila (Csihar, zpěvák Mayhem, pozn. aut.), se kterým jsme se stali dobrými přáteli a udělali jsme několik dobrých turné a já začal znovu vidět cestu, po které se chci s kapelou vydat.
Proč jsi tedy Mayhem opustil po albu „Ordo ad chao“?
Cítil jsem, že jsem se zbavil všeho, co se týkalo black metalu. To všechno šlo do „Ordo ad chao“. Pro mě už neexistovalo jiné řešení, byla to slepá ulice a já byl z toho unavený fyzicky i psychicky. Poté jsem si prožil některé „existenční fáze“ a hledal cestu ven z toho chaosu. Pro kapelu to byl také špatný čas, spousta hádek a keců a toho už jsem se nechtěl účastnit. Při zpětném pohledu se to na „Ordo ad chao“ zlomilo. Po tomhle albu už nic nezůstalo.
Hodně zajímavý byl projekt Twilight Of The Gods, tribute band Bathory. Kdy jste se rozhodli, že budete dělat vlastní hudbu?
Bavilo mě vzdát hold Bathory a tak jsem se zeptal, jestli s tím nepojedeme na turné, které nakonec bylo jedno z nejzábavnějších. Bylo by v pohodě se zase setkat a udělat druhou desku.
Takže po albu „Fire On The Mountain“ dojde na další desku?
Vlastně se už o tom bavíme. Mluvíme, diskutujeme kdy a jak, a tak dále. Všichni jsme ale hodně zaneprázdněni a najít čas, kdy můžeme dohromady pracovat není jednoduché. Ale je naděje, že to dokážeme. Byla by to určitě zábava.
Zajímavá byla i tvoje spolupráce s Naderem Sadekem. Tam ses potkal se Stevem Tuckerem, jedním ze dvou frontmanů Morbid Angel. Není trochu ironií osudu, že dnes hraješ s Davidem Vincentem?
Neřekl bych ironie. Ale jo, je to zajímavá náhoda.
Od roku 2015 jsi členem deathmetalové superskupiny Vltimas. Jak se tahle parta dala dohromady?
Od doby, co jsem hrál s Floem (Mounier, bubeník Vltimas, pozn. aut.), myslím, že to bylo v roce 2012, jsem byl ohromen tím, jak jsem si hudebně sedli. Když jsme se pustili do hudby, všechno šlo jednoduše bez námahy. Když jsme pak odešli od Nadera Sadeka, zůstali jsme v kontaktu a věděli jsme, že spolu zase budeme hrát. Pak jsem se s několika hotovými riffy rozhodl zavolat Floovi a zeptal jsem se ho, jestli by neměl zájem o pokračování spolupráce. Už jsem tenkrát mluvil i s vydavateli ze Season Of Mist, kteří měli o nahrávku zájem. Takže věci dostaly spád. Pokud jde o Davida (Vincenta, zpěváka a basistu Vltimas, pozn. aut.), tak ten přišel o pár měsíců později. Seděl jsem doma s lahví červeného vína, procházel starý death metal osmdesátých let a rozhodl jsem se mu napsat. Napsal jsem mu: „Když je pravý čas, měli bychom něco udělat společně.“ Věděl jsem, že před pár měsíci opustil Morbid Angel, takže si myslím, že to byla ta pravá chvíle (smích). Okamžitě mi odpověděl, že je to opravdu tak a druhý den ráno jsme už byli spolu na skypu. To už jsem věděl, že děláme něco jedinečného. Oba jsou naprosto skvělými hráči a legendami.
Debut „Something Wicked Marches In“ vyšel loni a je stále aktuální. Jak jsi s ním spokojen?
Jsem s ním hodně spokojený. Zní unikátně a svěže, vůbec ne jako debut. Možná je můj pohled trochu zkreslený, ale snažím se věci vidět i z vnějšku, objektivně. Je to zralá nahrávka, která může žít svůj vlastní život. V tomto ohledu byla naše mise splněna.
David Vincent má také vedlejší countryový projekt. Neláká tě zkusit také jinou hudbu než black nebo death metal?
Earth Electric, kapela kterou mám v Portugalsku, je hodně odlišná od blacku nebo deathu. Má mnohem více společného s psychedelickým rockem sedmdesátých let než s metalem. Debut „Vol. 1 Solar“ vyšel u Season Of Mist před dvěma lety a teď děláme na pokračování, což by mělo vyjít příští rok. Kapela se od debutového alba vyvíjí a v některých ohledech bere vlivy z britské doommetalové scény devadesátých let a má v sobě hodně atmosféry. Už se těším, až nahrávku dokončíme, protože situace ohledně Covid-19 nás trochu zbrzdila.
Vltimas stojí jen na tvé kytaře nebo máte ještě hráče, který vypomáhá při koncertech?
Na album jsem nahrál všechny kytary sám. Na koncertech s námi hraje ještě J Goat z Corpus Christii a navíc ještě bývalý basista Dodecahedron Ype. Oba jsou to významní hudebníci.
Viděl jsi film „Lords Of Chaos“? Jak se na něj díváš z pohledu člověka, který byl členem norské blackmetalové scény?
Viděl jsem asi třetinu filmu a nebavilo mě to. Ne proto, že by to bylo špatné, ale pro mě už to v tuto chvíli není zajímavé. Proto ti na to nemůžu říct vlastně ani svůj názor.
|
