Tři bývalí členové Deep Purple, to už něco znamená. Když se k Whitesnake, kde kromě Davida Coverdalea působil i klávesista Jon Lord, připojil bubeník Ian Paice, vypadalo to na senzaci na rockové scéně. Byli to právě tito tři muži, kteří drželi v posledních chvílích Deep Purple nad vodou, neboť alespoň z části dokázali krotit excesy Glenna Hughese a Tommyho Bolina. Dalo se proto čekat, že po ambiciózním bluesrockovém debutu „Trouble“ a skvěle žhavé nahrávce „Lovehunter“ bude třetí deska tím zásadním zlomem, který Whitesnake konečně posune do hardrockové extraligy. Tu se Coverdaleovi nedařilo dobýt, přestože předpoklady pro to měl veliké. Teď měl vedle sebe i Paice, jehož jméno znamenalo velký posun kupředu, ale byla to jeho bubenická hra, která Whitesnake dala ještě větší energii, což mělo za důsledek zvětšující se tábor příznivců, kteří nad Coverdalem před lety bezmála zlomili hůl.
Přestože kapela nastupovala do studia krátce po vydání „Lovehunter“ (Paice se připojil ještě před emisí desky), tentokrát dostala na nahrávací frekvence mnohem delší prostor, než tomu bylo u minulých alb. Navíc získala smlouvu i pro americký trh, což ji začalo naplňovat bezbřehým optimismem. Ten je z „Ready An` Willing“ jasně cítit. Možná i díky němu tohle album jméno Whitesnake definitivně etablovalo na scéně a stalo se jakousi výkladní skříní jejich prvního období ohraničeného lety 1978 a 1983. Tahle pětiletka, ač nebyla pro Coverdaleovu partu nejúspěšnější, byla velice důležitá pro semknutost kapely a dá se říct, že právě pouze v této době působili Whitesnake jako skupina a ne jen jako doprovodný band samotného principála. Proto také výměna na postu bubeníka byla jedinou změnou, která se mezi debutem „Trouble“ a „Ready An` Willing“ uskutečnila.
Na „Ready An` Willing“ lze dnes zjednodušeně považovna za desku, která světu dala prvotní verzi obrovského hitu „Fool For Your Loving“. Původní verze sice nemá tak silné hitparádové ambice jako její mladší verze z konce osmdesátých let, i tak je jednou z nejsilnějších věcí na albu. Ale „Ready An` Willing“ rozhodně nestojí jen na ní, přestože je na nahrávce nejviditelnější. Toto album je vzácně vyrovnané a dokáže posluchači nabídnout desítku skladeb, mezi kterými jsou jen drobné kvalitativní rozdíly. A co na tom, že si David Coverdale vypomohl starší věcí „Blindman“, kterou už skalní fanoušci znali ze sólového debutu „White Snake“. V nové verzi dostává „Blindman“ ještě naléhavější atmosféru a Coverdaleův hlas v ní nabízí jednu z nejsilnějších chvil celé jeho kariéry. Hitem se tato bluesová balada nikdy nestala a proto zůstává jedním z největších utajených klenotů starých Whitesnake.
Kapela na desce pokračuje v trendu, který nastínila na „Lovehunter“ a ještě víc jde dál od bluesových kořenů „Trouble“ směrem k hardrockové přímočarosti. Bluesový aspekt zde zůstává jasně slyšitelným, ovšem už ne nejdůležitějším. Za nejbluesovější věci lze kromě „Blindman“ označit už jen dvě položky a to „Love Man“ a „Carry Your Loud“, které všechny pocházejí výhradně z Coverdaleovy autorské dílny, ovšem nejsou těmi nejvýraznějšími položkami. Pokud se totiž budeme probírat jednotlivými skladbami, překvapí na nich dravost, kterou Whitesnake dokázali vměstnat jak do „Fool For Your Loving“, tak i do dalších podobně střižených věcí, ať už je to progrockovým úvodem (zde za to mohou zejména Lordovy klávesy) odstartovaná jízda „Ain`t Gonna Cry No More“, houpavá titulní „Ready An` Willing“ nebo ostré „Sweet Talker“, „Black And Blue“ a nečekaně rychlá závěrečná „She`s A Woman“. Právě poslední jmenovaná, spolu s „Fool For Your Loving“ a „Sweet Talker“ jako kdyby už (v prvotní a velmi opatrné fázi) naznačovaly to, co se u Whitesnake stane v příštích letech, kdy se kapela rozhodne dobýt trh za velkou louží.
Tam se jim prozatím příliš nedařilo, ovšem v domovské Velké Británii jejich kredit stoupal velmi rychle, když „Ready An` Willing“ dosáhlo šesté pozice oficiální britské hitparády. Dokonce by se dalo říct, že Whitesnake sbírali fanoušky, opouštějící po konci skvělé éry Ronnieho Jamese Dia konkurenční Rainbow Ritchieho Blackmorea. S tím, jak se Blackmore pokoušel dostat na americký trh, ti pravověrný „purple“ fanoušci se začali klonit na stranu Coverdalea, Lorda a Paiceho. A „Ready An` Willing“ bylo velice dobrým argumentem, proč tomu tak mohlo být. Tahle deska je s největší pravděpodobností tím nejlepším, s čím kapela ve své první fázi přišla, čímž rozhodně nelze znevažovat kvalitu předchozí „Lovehunter“ nebo příští „Come An` Get It“. Ovšem je to právě „Ready An` Willing“, které kapelu dostalo na první vrchol a které jim definitivně zaručilo respekt u příznivců.
Že kapela byla i ve výborné koncertní formě dokladuje výtečné živé dvojalbum „Live… In The Heart Of The City“ z počátku listopadu 1980, dokumentující aktuální formu kapely (s Paicem za bicími) na prvním disku, tak i záznam z roku 1978 na disku druhém, kde Whitesnake představili i párplovské klasiky „Mistreated“ a „Might Just Take Your Life“. Možná ještě důležitější než vydání koncertní kolekce bylo vystoupení v pozici hlavních hvězd na festivalu v Readingu 24. srpna 1980. Ten den se na tamním pódiu střídaly hvězdy jako Ozzy Osbourne, Budgie, Gary Moore či Magnum s divokými heavymetalovými vlky Def Leppard, Tygers Of Pan Tang, Angel Witch nebo nafintěnými Girl budoucího zpěváka L.A. Guns Phila Lewise. Nad vším ale čněli Whitesnake. Jejich jiskrné a strhující vystoupení přesvědčilo i zbytek váhajících fanoušků, kdo je pro osmdesátá léta pravým nositelem odkazu Deep Purple.
|
