Přestože se zdálo, že Fight se stali senzací roku 1993, ve kterém do světa vypustili debutové album „War Of Words“, Rob Halford stále citelněji cítit, že setřást ze sebe minulost nebude tak jednoduché. Koncerty Fight stále rezonovala ozvěna Judas Priest a proto bylo nutné vyhovět přání starých fanoušků a zařazovat do playlistu věci britské legendy, ač to Halfordovi bylo trochu proti srsti. „Jsem pyšný na to, co jsme s Judas Priest dokázali,“ vysvětloval trochu neochotně Halford, „ale Fight je úplně jiná kapela.“ Jak si pak protiřečilo vydání alba „Mutations“, které nabídlo kromě remixů i živých verzí skladeb z „War Of Words“ také judasovskou klasiku „Freewheel Burning“. Fanoušci si tento krok vykládali (obzvlášť poté, co Halford vystoupil společně se Skid Row, se kterými si zazpíval další věc od Judas Priest „Delivering The Goods“) všelijak. Objevily se dokonce hlasy, že se Halford vrací do své mateřské kapely, která stále nemohla najít vhodného vokalistu. Sám zpěvák ale tyto zvěsti brzy tvrdě dementoval.
Místo toho představil novou tvář Fight, kde oproti „War Of Words“ došlo ke změně na kytarovém postu. Kapelu opustil kytarista Russ Parrish, jenž se nejprve zúčastnil dvou významných tributních poct Deep Purple a Aceovi Frehleymu z Kiss, aby nakonec zakotvil u budoucí hairmetalové senzace Steel Panther, kde vystupuje pod přezdívkou Satchel. I když si o jeho současných aktivitách můžeme myslet, co chceme, jisté je, že v dobách „War Of Words“ byla jeho kytarová práce pro Roba Halforda velkou oporou. Kytarový tandem s Brainem Tilsem nejprve doplnil Robby Lochner (dnes člen Great White Jacka Russella), ovšem nakonec post získal Mark Chaussee, jenž předtím hrával v kapele The Coup The Grace. Přestože Chaussee přišel do Fight krátce před započetím prací na albu „A Small Deadly Space“, nakonec se zapojil i do kompozičního procesu. Ten v tomto případě probíhal úplně jinak než v případě „War Of Words“, kde měl vše pod palcem Rob Halford. Na „A Small Deadly Space“ se zpěvák o prostor rozdělil s ostatními členy kromě basisty Jay Jaye. Důležitým Halfordovým parťákem při psaní věcí se stal Brian Tilse, jenž se kromě titulní skladby podepsal pod každou z deseti kompozic.
Zde je možné spatřovat jednu z odlišností oproti „War Of Words“. Jestliže na debutu byla ještě cítit stará Halfordova škola a jeho práce s melodií, na novince se věci podřizují tvrdosti, tlaku a ještě temnější atmosféře. Mladá krev Tilse a Chaussee dostávají až příliš mnoho prostoru a album proto staví mnohem více na riffech než na Halfordově vokálu, který je poněkud upozaděný. Z „A Small Deadly Space“ je navíc cítit až úporná snaha vymanit se z obřího vlivu Judas Priest a proto je deska osekána o kytarová sóla, místo nichž se sází hlavně na tvrdé, ovšem nikterak osobité riffy. Stačí si poslechnout skladby jako „Mouthpiece“, „Gretna Greene“ či „Blowout In The Radio Room“, aby bylo jasné, že Fight tentokrát opustily múzy, které při nich stály na „War Of Words“. Zejména tyto skladby, doplněné o „Legacy Of Hate“ či „Beneath The Violence“ ukazují, že Fight měli pro rok 1995 připravený jen průměrný materiál, který popíral silné stránky debutu a samotného Halfordovi neposkytoval dostatečný prostor pro jeho vokální exhibice.
Velice světlým bodem je závěrečná „In A World Of My Own Making“, mrazivá sedmiminutová suita, která roste na klidném Halfordově hlasu a tesklivých klavírních tónech, které kapou jako kapky deště až do okamžiku, kdy se přidá celá kapela. Ne však proto, aby opět nařídila další útok, ale spíš aby podpořila sklíčenou atmosféru zejména kytarovým sólem, rostoucím na brutálním zvuku riffů a překvapivém Halfordově nástupu, kopírujícím náladu skladby. Její finále je nejzářivějším bodem desky, ale i velkým okamžikem krátké kariéry Fight. Právě v této skladbě se nejvíce ozývají tehdy velice využívané apekty původního seattleského grunge, ovšem zde to muzikanti chopili za správný konec. Trochu méně přesvědčivě s tímto hudebním stylem experimentují v úvodní „I Am Alive“ či v titulní „A Small Deadly Space“, přestože i tyhle skladby patří k tomu lepšímu, co deska nabízí.
Když bychom porovnávali obě alba, která po sobě Fight zanechali, „A Small Deadly Space“ prohraje s „War Of Words“ na celé čáře. Je to deska, která si v historii své místo neobhájila, je velmi poplatná době svého vzniku a skladatelsky (s čestnou výjimkou „In A World Of My Own Making“) mnohem méně nápaditá. Nejedná se sice o vyložený propadák, ale spíše o album, dokumentující to, co se v kapele odehrávalo. Vypadalo to, jako kdyby se Halfordovi začínala z rukou vymykat nejen kapela, ale i celé hudební směřování, které se ještě v dobách „War Of Words“ zdálo být velice jasné. Ta lehká průměrnost předkládaného materiálu, ruku v ruce s komerčním neúspěchem, mohla pravděpodobně za to, že se nad Fight definitivně zavřela voda.
To se v podstatě stalo už na konci roku 1995. Tehdy tiskem proběhla jen krátká noticka o tom, že se Rob Halford chce věnovat jiným projektům. Tep fanoušků se zrychlil, protože se okamžitě vyrojily fámy o jeho návratu k Judas Priest, jelikož tam přímo od Fight zamířil bubeník Scott Travis. K tomu nakonec nedošlo a Halford zahájil několikaletou pouť, kdy po industriálním projektu 2wo znovuobjevil heavy metal, nejprve pod vlastním jménem a nakonec v roce 2003 spolu se starými parťáky Judas Priest. Co bylo se zbytkem muzikantů z Fight? Nejvíce se prosadil Mark Chaussee, který v příštích letech hrál s Marilynem Mansonem a Glennem Danzigem, aby se nakonec vrátil ke své původní kapele The Coup The Grace. Brian Tilse a Jay Jay se ještě mihli v koncertní sestavě Halfordovy sólové kapely, ale nakonec oba aktivní muzicírování opustili. Jejich jméno bude s Fight už navždy spojováno, přestože tahle kapela byla jen malou epizodou ve vývoji metalového stylu, ovšem nedá se říct, že nezajímavou...
|
