Tak ať to máme rychle za sebou – Covid. Tím je odbyté téma, která vloni (a bohužel patrně i letos) hýbalo úplně se vším. A můžeme se jít věnovat tomu zábavnějšímu. Na hudebním poli toho naštěstí bylo tolik, že tradiční sestavování žebříku je opět radost i řehole zároveň. A jelikož ten loňský rok byl náročný, opět si ulevím od jedné starosti a nabízím vám nahlédnutí do mých hudebních příchutí bez toho, abych vážil, jestli to které album bylo o ždibíček výš než ty ostatní. Ono se mi to stejně zase brzy promíchá, ale až se to stane, tato alba mezi těmi za loňský rok nejoblíbenějšími určitě chybět nebudou.

Zahraničí:
AD INFINITUM - Chapter I: Monarchy
- Melissa Bonny (snad poprvé) vsadila především na svojí ženskost a fakt se dá poslouchat do nekonečna.

ARMORED SAINT - Punching The Sky
- „…nyní máme takový druh svobody, kterou jsme na začátku kariéry neměli, můžeme riskovat a dělat hudbu, kterou chceme slyšet“ padlo ze strany kapely na adresu téhle desky. A přesně to se na desce odráží.

COMMUNIC - Hiding From The World
- Agresivní, melancholičtí, spolehliví metaloví vypravěči.

DEMONS & WIZARDS - III
- Jon Schaffer a Hansi Kürsch se kdysi hledali, až se našli. A když se po patnácti letech našli znovu, tak jim to stále skvěle funguje.

DIABULUS IN MUSICA - Euphonic Entropy
- To si prostě jen tak ve volných chvílích odskočíte od malých dětí a uděláte parádní desku.

FALCONER - From a Dying Ember
- Falconer mají až šibeniční smysl humor. Pár let se tváří, jako že se jich hudební byznys netýká, pak vystřelí parádní desku a ještě než ji vydají, tak oznámí, že se jich hudební byznys fakt netýká.

PARADISE LOST - Obsidian
- Největší překvapení. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi Paradise Lost můžou dostat pod kůži. Ta atmosféra je dokonalá!

ROYAL HUNT - Dystopia
- Vůči DC Cooperovi je možná trochu macešské přibrat další pětici silných zpěváků, ale proč ne, když to skvěle funguje.

VANDEN PLAS - The Ghost Xperiment - Illumination
- Už jsem to říkal - když to máte v hlavě, v rukách, v krvi i v srdci, může se zdát, že tvořit silnou muziku jde tak nějak lehce a samo od sebe. A tihle kluci to všechno mají.

VANISHING POINT - Dead Elysium
- Australané svoji propracovanou a přístupnou muziku trošku odlehčili a zpísničkovatěli a ohromně jim to sedne.

A tady jsou kandidáti, kteří se budou s tou první desítkou promíchávat
ELLEFSON - No Cover
- Fakt se mi do výběru dostala sbírka předělávek?!? No proč ne, když je dokonalá!

FIREWIND - Firewind
- Gus. G a Herbie Langhans, aneb když si dvě výrazné individuality umí vyjít maximálně vstříc pro dobro kapely.

GRAVE DIGGER - Fields Of Blood
- Podle toho elánu to vypadá, že čas je nepodstatná záležitost, aneb když i po čtyřiceti letech vám to šlape jak za mlada.

HER CHARIOT AWAITS - Her Chariot Awaits
- Jak se z hodné a křehké Ailyn stala dračice k sežrání…

ILLUMISHADE - Eclyptic: Wake Of Shadows
- No jo, kdyby Fabienne Erni se svým zvonivě pozitivním hlasem zpívala cokoliv, tak jí to nejspíš sežeru i s navijákem.

MIKE LEPOND´S SILENT ASSASSINS - Whore of Babylon
- Prostě metal, silný a našlapaný.

NIGHTMARE - Aeternam
- Kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou. A v případě Nightmare z toho leze čertovsky žhavá muzika.

SERENITY - The Last Knight
- S Georgem Neuhaserem to u mě funguje jako s Fabienne Erni, takže Serenity chybět nemůžou.

SEVEN SPIRES - Emerald Seas
- Výborná zpěvačka s úžasným hlasem v hlavní roli metalové pohádky.

Všude dobře, doma taky:
BABY SECONDHAND - V zrcadlech
- Baby Seconhand by se tu objevili díky lehkosti svého punk rocku tak jako tak, ale díky tomu, co Bart Spinney předvádí po lyrické stránce, mě naprosto dostali.

GLOOM - Awaken
- Sladká melancholie v dokonalém provedení.

PUBLIC RELATIONS - Překonej svůj strach
- Nažhavená chladná elektronika. Labutí Comarova píseň, díky které se na desku dostaly i netypické skladby, které trochu nabourají tradiční barvy Public Relations, ale síla těch typických skladeb je neuvěřitelná.

RAMCHAT - Znelo lesom
- Deska, která drtí a varuje.

SEBASTIEN - Integrity
- Dovolím si vypůjčit hodnocení kolegy Molocha – „Se svým prvním česky zpívaným albem se parta kolem George Raina vypořádala na jedničku“

SIX DEGREES OF SEPARATION - Old Dogs
- I když staré psy prý novým kouskům nenaučíš, nemůžu se zbavit dojmu, že do tvorby téhle kapely nikdy tak silně nepronikla melodičnost. A najednou mi to pěkně voní.

SURMA - The Light Within
- Bezprostřednost, pozitivismus, radost. Viki a Heri při tvorbě desky zřejmě odcestovali někam na jinou planetu, tak dokonale prosluněný kontrast k celkové atmosféře loňského roku se jim podařilo vytvořit.

SOLAR SYSTEM - Synchronicita
- Se svojí druhou deskou Solar System vlastně „jen“ splnili to, co jsem od ní čekal. A proto je v tomhle výběru.

THE PANT - Bludnej kruh
- Takhle to dopadne. když najdete cestu z bludného kruhu, máte v sobě spoustu energie, dobrých nápadů a navíc odhalíte do té doby utajenou schopnost napsat dobré texty v češtině.

TRNY & ŽILETKY - Podměstí
- Emoce na dlani. Emoce, které drtí a ničí.

A jedna mimo hru – Jarek Nohavica - Máma mi dala na krk klíč, u které žmoulám v ruce klíč, pověšený na krku a je mi přitom tak nějak smutno, nostalgicky, ale hezky…

Prostoru na koncerty příliš mnoho nebylo, i tak jsem jich stihl poměrně dost. Za nejzásadnější „živou“ událost loňského roku, na kterou se mi podařilo si sáhnout i s ohledem na aktuální prohlášení Marka Hietaly, považuji únorové vystoupení tohoto geniálního muzikanta a ohromného sympaťáka v pražském klubu Roxy.