Americký zpěvák John Diva a jeho kapela The Rockets Of Love jsou v poslední době mezi fanoušky hair metalu docela skloňovaný pojem. Tahle parta má aktuálně na kontě album „American Amadeus“ o kterém je plně přesvědčena, že dokáže zaujmout širší spektrum publika a ne jen pamětníky ze zlatých časů neuvěřitelných párty na losangeleském Sunset Stripu. Právě tam sice John Diva vyrostl, ale se svou kapelou má větší plány. Sice mu je teď překazila pandemie koronaviru, ale on sám věří na lepší časy. Ostatně pozitivní nálada z „American Amadeus“ stříká na všechny strany a Diva věří, že jednou představí naživo i v České republice své skladby, které se sice točí kolem těch největších rock n`rollových klišé, ovšem jsou předkládány s nadhledem a s výbornými muzikantskými výkony.
S John Diva & The Rocket Of Love hrajete klasický glam metal. Jak moc tě ovlivnila scéna osmdesátých let kolem Sunset Strip?
Byl jsem uprostřed scény, vyrůstal jsem s ní. Moje máma byla velká fanynka toho všeho, taková hardrocková dáma. Takže scéna kolem Sunsetu byla pro mě něco jako mateřským mlékem.
Myslíš, že ještě někdy klasický glam metal může dosáhnout takové slávy, jako tomu bylo v dobách, kdy mu vládly kapely typu Mötley Crüe nebo Poison?
Pravděpodobně ne, ale je to jen proto, že časy se už tolik změnily. Řada věcí se zničila a svět je mnohem zrychlenější než v dobách, kdy světu vládly vinylové desky nebo dokonce i cédéčka. Tenkrát byla MTV a to bylo něco obrovského, vlastně byla jediným médiem, kde kapely vysílaly své klipy. Dnes už ty klipy nehrají takovou roli, pokud jde o marketing. Jedna věc je ale jistá. Svět by mohl být více ponořený do glamu a vlastně to je věc, proč já jsem tady.
John Diva & The Rocket Of Love je v České republice zatím relativně neznámý pojem. Mohl bys kapelu představit?
Představte si showmantsví Davida Lee Rotha, úsměv Eddieho Van Halena, razantní sílu Johna Bonhama a máte vše, co lze milovat na kalifornské scéně. Navíc to smíchejte s pořádnou dávkou vitamínů a touhou po večírcích a celkově nadsázce. Jak říkám, přijďte se na John Diva & The Rocket Of Love podívat. A já zase naopak rád poznám Českou republiku.
S kytaristou J.J. Love jsi údajně hrál od střední školy. Co bylo impulsem založit kapelu právě s ním?
Byl to takový velký a podivný mexický chlápek, který mi představil ten nejlepší mix hudby. Ukázal mi Scorpions a řadu dalších kapel, o kterých jsem do té doby neslyšel. To jsme ještě chodili do školy, ale to nebylo nic pro nás. Pořád jsme na autorádiu poslouchali naše oblíbené skladby, které jsme pak hráli na kytary na pláži. Byli jsme dospívající rockeři a ty nemůže zastavit nic, dokud nestojí uprostřed pódia.
Kapelu John Diva & The Rocket Of Love jsi založil až kolem roku 2010. Proč k tomu došlo tak pozdě?
Já už jsem za sebou měl kariéru zpěváka a skladatele. Právě v roce 2010 se mi zdálo, že staré časy už vybledly, ale zároveň byl jejich duch tak současný. Osmdesátá léta jsou jako zombie, vždy se budou vracet. Většina muzikantů ani neví jak na to, ale pro nás to bylo něco jako povolávací rozkaz (smích).
Od začátků John Diva & The Rocket Of Love jste se chtěli orientovat na evropský trh. Myslíš, že je v Evropě lepší situace pro rock n´roll než ve Spojených státech?
Amerika je mateřskou zemí našeho zvuku, ale Evropa pro nás byla vždycky vášnivá a divoká. Pro mě jako Američana je právě Evropa fascinující kontinent. Můžeš poznat tolik jazyků, tolik lidí a tolik zemí a procestovat je za relativně krátkou dobu. Hned od začátku jsme tady měli hodně přátel i fanoušků. Miluju Evropu!
Proč jste si jako start kariéry zvolili živé album "Live At Wacken"? Je pro vás festival Wacken Open Air tak důležitý?
Německá rocková a metalová scéna je hodně zajímavá. Všichni jsou skvěle propojeni a otevřeni novým věcem. Ve Wackenu jsme byli uvítáni s otevřenou náručí a pořadatelé nás pak požádali, abychom udělali další koncerty po Evropě. Ale zpět k festivalu ve Wackenu… Náš první koncert na něm byl ohromující. Jak pro nás, tak pro lidi. Proto nám přišlo logické vytvořit z něho živé album.
Producentem vaše studiového debutu "Mama Said Rock Is Dead" byl Michael Voss, někdejší frontman kapel Mad Max a Casanova. Jak na tuto spolupráci vzpomínáš?
Michael je profesionál, náš kamarád a vášnivý hudebník. Je plný inspirativní energie a nadšený, když s ním děláš nahrávku. Poslední týden nahrávání jsme si pak zajeli do Málagy ve Španělsku a to byl docela magický výlet. A jak možná víš, s Michaelem naše spolupráce neskončila a dělali jsme s ním i na novince „American Amadeus“. Hodně nás nakopl.
"Mama Said Rock Is Dead" obsahuje dvě odlišné skladby. Je na ní pártyrocková věc "Lolita" a "Rock N´Roll Heaven", kterou jsi věnoval své matce. Jak na tu desku vzpomínáš?
„Mama Said Rock Is Dead“ byl vzrušující, láskyplný pohled do zpětného zrcátka, pocta dětské lásce, rock n`rollu. Co se týče mojí mámy, tak to byla divoká a svobodomyslná rock n`rollová amazonka. Celé to album bylo ale uvnitř nás, v našich kostech i DNAm a bylo docela překvapující, že najednou šlo ven. Vlastně jednoduše proto, že už to z nás vyjít mělo dávno. A skvělé reakce pak ukázaly, že jsme ho udělali dobře a že naše hudba může stále hrát svou roli.
Právě jste vydali novou desku "American Amadeus". Četl jsem, že byla k vydání připravena už v září 2020. Kdy tedy vlastně vyšla?
Ve skutečnosti jsme se desku chystali vydat už v září a během října jsme chtěli vyrazit na turné, ale všichni víme, jak to teď je, takže jsme všechno odložili na leden. Temné časy potřebují světlo a i když teď není vhodný čas na vydávání desky, tak lidé jsou vděčni, že jim ten lockdown zpříjemníme pozitivním letním albem. Brzy ale přijde jaro a brzy se snad vrátí všechno do normálu a fanoušci už budou znát naše skladby nazpaměť. Teď už jsme hodně sebevědomí a s „American Amadeus“ máme velké plány. Víme, že náš vývoj se ubírá dobrým směrem, i když je to jen dva roky od „Mama Said Rock Is Dead“.
Jaký spatřuješ rozdíl mezi "American Amadeus" a debutem "Mama Said Rock Is Dead"?
Na „American Amadeus“ už jsme se odtrhli od let 1983 až 1987 a našli jsme náš vlastní zvuk. Bereme si inspiraci i ze sedmdesátých let a mícháme ji s vlastními chutěmi. Citujeme věci, ale v takové podobě, v jaké ještě nikdy nebyly zkombinovány. Zároveň je „American Amadeus“ tvrdší a dynamičtější než jeho předchůdce. Ale jak působí, to musí každý posoudit sám.
V recenzi na "American Amadeus" jsem napsal, že toto album je soundtrack pro život mezi losangeleskými bary a špinavými byty, kde se odehrává skupinový sex. Je tohle filozofie John Diva & The Rocket Of Love?
Přesně tak a mám několik doporučení, jak si tohle album poslechnout. Je k tomu třeba skutečně láska a nemusí nutně jít o skupinový sex (smích). Upřímně řečeno, jsem spíše romantický typ. Dále tu desku můžeš poslouchat v autě, při úklidu domu, ale i při chovu zeber (smích). Já to tak dělám na svém ranči a zvířata tu hudbu mají rádi (smích).
Největší hity z "American Amadeus" pro mě jsou skladby "Wasted (In Babylon)" a balada "Karmageddon". Souhlasíš s tím nebo sázíš spíše na jiné skladby?
Řekl jsi to dobře. „Wasted (In Babylon)“ by se mohla dobře hodit k různých orgiím. „Karmageddon“ mě samotného hodně překvapila, takže asi bych se měl věnovat psaní love songů… Vlastně miluju rozdílnost obou věcí. Ale oblíbených jich mám víc, jsem na tu nahrávku hrdý.
Turné na podporu "American Amadeus" bylo naplánované na podzim loňského roku. Odehráli jste vůbec nějaké koncerty?
Všechno se muselo zrušit, což mě hodně mrzí. Už jsme nažhavení, až se dostaneme ven a představíme tyhle skladby lidem. Takže doufáme, že příští podzim už to vyjde.
Tvoje kapela nahrála obě desky ve stejné sestavě. Jsi s line-upem tedy spokojen?
Velice! Jsme jako blázni, někdy spolu bojujeme a pak spolu celé dny nemluvíme. Je to vášnivé, někdy hloupé a vyčerpávající, ale jedno je jasné - tahle kapela má sílu a energii, kterou jsem u jiné sestavy nezažil. Prostě vás rozveselíme, uděláme vám radost a přimějeme vás milovat glam, i když jste ho předtím nenáviděli.
Vzhledem k sexuální povaze vašich textů se musím zeptat, jak se stavíš k aféře MeToo?
Já mám k ženám velkou úctu a chápu, proč je důležité bojovat. Ale tohle není jen ženský nebo sexuální problém. Je to o svobodě projevu, o svobodě volby, o tom, že můžeš žít život tak, jak chceš. O tom vlastně je i celý rock n`roll. Láska a sex je hra, kterou rádi hrají muži i ženy, akorát vzájemný respekt je třeba. Na našich koncertech vidím hodně usmívajících se lidí a hodně pozitivní sexuální atmosféry a tak se mi to líbí.
John Diva & The Rocket Of Love jsou přirovnávání ke Steel Panther. Jak se na tuto kapelu díváš a v čem spatřuješ odlišnosti mezi nimi a vaší hudbou?
Možná teď čekáš lepší odpověď, ale já o jejich hudbě moc nevím. Jsou to skvělí muzikanti, ale kořeny mají jinde, vycházejí spíš z heavymetalového zvuku. My jsme jinde, jsme jiný vesmír. Dobrá zpráva ale je, že v rock n`rollu je pro obě kapely dost místa. Ten žánr je opět na správné cestě.
|
