Steve Lukather je bezpochyby jednou z největších žijících kytarových legend. Ovlivnila ho hra takových velikánů jako Jimi Hendrix, Jimmy Page, či dokonce jazzmanů Ala Di Meoli nebo Johna McLaughlina. Lukather pak byl sám inspirací pro mnoho hudebníků a už v minulosti mu poctu vysekli například Slash z Guns N`Roses, Lenny Kravitz nebo zesnulý Eddie Van Halen. Přestože situace ohledně jeho domovské kapely Toto je v současné době nejistá, Luke (jak se Lukatherovi léta říká) vydal právě osmé sólové album „I Found The Sun Again“. Byla to příležitost se s ním spojit a probrat věci nejen ohledně desky, ale i situaci v Toto. Na to ovšem nedošlo. V průběhu hovoru se spojení mezi Plzní a Los Angeles přerušilo a v době určené pro rozhovor se ho nepodařilo znovu navázat...
Aktuálně vydáváš osmé sólové album „I Found The Sun Again“. Proč ses po více než sedmi letech rozhodl pro vydání sólového materiálu?
Já jsem měl dost práce s Toto, hodně jsme jezdili po turné a taky jsem často hrál s kapelou Ringo Starra. To bylo hodně o času, skutečně jsem hodně koncertoval. Pak přišel konec roku 2019 a už jsem věděl, že je doba na to, pustit se do něčeho vlastního. Mám už nějakou dobu smlouvu s nahrávacím firmou Mascot a jsem s nimi opravdu spokojený. Na Mascotu mi řekli, ať jdu něco nahrát a ať je tam hodně kytar (smích). Tak jsem se do toho pustil, což jsem i tak stejně chtěl. Deska dopadla podle mých představ. Je přirozená, nic umělého, žádné triky. Ani jsme nějak moc dlouho nezkoušeli, ale i tak jsem to chtěl zahrát bez úprav a střihů. Takhle už moc lidí nahrávky nedělá. Jasně, kdybych chtěl vydat nějakou pecku, tak udělám duet s Justinem Bieberem, a zase budu nahoře v hudebním žebříčku, chápeš, ne? (smích)… Všichni starší lidi v hudbě jsou ovlivněni tím, jak se nahrávalo v sedmdesátých letech. A já jsem desku chtěl nahrát právě jako tenkrát, prostě ji zahrát naživo. Můžeš v ní cítit nadšení a ducha místnosti, když to hrajete dohromady. Toho nikdy nedocílíš, když to děláš tak, jako teď všichni na počítači. V tomhle ohledu jsem se dal oldschoolovou cestou a všechno nahráli skuteční lidé.
Ty vydáváš „I Found The Sun Again“, zároveň vydává sólovku i dnes tvůj jediný spoluhráč z Toto, zpěvák Joseph Williams. Byl záměr obě desky vydat v jeden den?
Ten nápad pochází tak trochu ode mě. Řekli jsme si, že jsme stejně pod tou samou firmou a, že stejně na turné vyjedeme spolu, tak proč ne. Oba jsme takoví toulaví psi (smích). Takže z toho vzešlo to, co asi bude považované za nové Toto. Dnes už máme jiné hudebníky, ale já a Joe tam prostě budeme. Udělali jsme hodně materiálu a kdybys to náhodně přehrával na přeskáčku, tak to zní vlastně docela jako Toto. Jsme prostě stejná hudební rodina. David Paich (bývalý zpěvák a klávesista Toto, pozn. aut.) i Joseph Williams hrají na mém albu a můžu říct, že právě Paich přišel s těmi nejlepšími nápady. Dost nás to bavilo… A když jsme dělali na Joeově nahrávce, tak jsme si říkali, že už takhle je to skupinová práce, i když ne oficiálně pod názvem Toto. Joe na sobě zamakal i jako producent a hudebně se jeho nové album vyrovná tomu, co vydává Peter Gabriel. Podle mě to má potenciál vyhrát nějakou cenu. Produkuje, pracuje se správnými lidmi, hraje si s různými úrovněmi vokálů a tak. Já k tomu přistupoval jinak. Trochu jako Jimi Hendrix, když dělal „Voodoo Chile“. Prostě jsem pozval do studia kamarády, jamovali jsme a z toho jsme dali dohromady skladby. Není to jen o sólech, to tě brzy omrzí. Prostě sedmdesátá léta v současnosti. Lidem se to líbí, já jsem spokojený. Jen jsme museli kvůli covidu čekat rok…
Nová deska zní hodně pestře, jsou na ní hardrockové skladby, ale stejně tak i bluesové nebo jazzrockové. Co pro tebe bylo inspirací při psaní materiálu?
Vzal jsem tři převzaté věci, které jsem tam chtěl mít a nechal jsem na sebe působit inspiraci těch skladeb, protože jsou od lidí, co mě hodně ovlivnili. Takže to nejsou věci, které dneska předělává každý. Třeba „The Low Spark Of High Heeled Boys“, tu jsem neslyšel už léta. Je to taková moje pocta Stevu Winwoodovi (spoluautor zmíněné skladby, pozn. aut.), což byl vždy můj hrdina. A Robin Thrower (autor skladby „Bridge Of Sight", která Lukeovo album uzavírá, pozn. aut.) je dokonce i můj kamarád, navíc oba máme rádi Hendrixe. Takže je to vlastně i pocta Jimimu, je tam takový ten krásný, těžký tón, který se táhne skladbou, a to mě moc baví. Nedělám to proto, abych dostával tučné šeky. Prostě chci, aby to znělo pravě, poctivě a mělo to svoji duši, aby to nebylo jen další masově produkované album.
Úvod titulní skladby „I Found The Sun Again“ má podobný feeling jako „Hysteria“ od Def Leppard. Je to jen můj pocit, nebo to tam slyšíš i ty?
Ne! Nenenene, hele… Asi takhle. Já tam používám stejnou techniku jako oni, třetí a čtvrtá struna hned vedle sebe, tvoří to krásný dronový efekt, ale to dělá hodně lidí, mimo jiné i Christopher Cross a nebo právě Def Leppard. Jinak Def Leppard miluju, vážně! Ale když se zamyslím nad tím, co říkáš, tak podvědomě to tam asi je (smích). Ze srandy říkám, že to je jako když Joni Mitchel potká Christophera Crosse a Pink Floyd a dají si při tom LSD. Na Def Leppard jsem při tom zapomněl. Každopádně, není to tak, že bych jim ukradl písničku, prostě je to ta samá technika.
Mluvil jsi o tom, že na „I Found The Sun Again“ jsou coververze a to celkem tři. Podle čeho jsi je vybíral?
Já jsem si je půjčil jako inspiraci pro psaní nového materiálu. Chtěl jsem to udělat rychle a nejlíp pracuju pod tlakem. Tak jsem si vybral tyhle tři, a použil je na jamování, abych se dostal do nálady té doby, do sedmdesátých let. Byla to taková divoká karta - tohle nikdo nedělá, tak to použiju, protože se mi to líbí.
Mohl bys říct, jaká skladba je podle tebe pro náladu alba nejvýstižnější?
Věc, na kterou jsem dost pyšný, jak hudebně, tak co se týká muzikantských výkonů, je zmíněný „The Low Spark Of The High Heeled Boys“. Ten jam, ta sóla… Hrál jsem si tam se saxofonem spolu s kytarou, a dohromady to dá celou písničku. Ano, je delší, protože jsme do ní dali jamovací části, ale to už taky dneska nikdo nedělá. A měl jsem tam světové hudebníky, tam se nešlo splést s výběrem.
Na desce jsi dělal i s bývalým členem Toto Davidem Paichem. Znamená to, že jste stále v kontaktu?
Doslova jsem s ním mluvil před patnácti minutami. Denně máme videohovory, je to prostě můj duševní bratr. Pořád hraje, jen fyzicky nemůže jezdit po turné, i když si se mnou občas naživo zahraje. Takže máme vlastně novou skupinu, složenou z jiných skvělých hudebníků. Teď zníme takhle a nijak to měnit nechceme. Nechceme dělat druhou generaci Toto, ale přece jen můj hlas i kytara tam je, a celkově jsme částečně v Toto pořád zakořenění.
V dnešní době je móda live stream koncertů. Budeš tímto způsobem „I Found The Sun Again“ propagovat nebo zvolíš jinou formu?
Strašně se těšíme, až budeme moct hrát naživo. Vyrazíme vlastně jako Toto, ale doopravdy jako Dogz Of Oz, což je nová verze Toto s novými hudebníky. Budeme hrát naše staré hity, ale i nové věci, což by mohlo být zajímavé. Jsme připraveni vyrazit a ne jen hrát v televizi nebo přes internet. Já jsem moc mladý na to, abych dostal tu “vakcínu pro staré” a nějaké závažné onemocnění taky nemám, kromě toho, že jsem si pohmoždil ruku. To mě trošku sere…
|
