Do kolonky melodeath se v poslední době řadí kde co, člověk musí klikat a zkoušet, jestli se kapela náhodou nepřibližuje jeho vkusu. Když to máte rádi víc klasicky, se zaměřením na orchestrace a melodie, které sklouzávají klidně až do poweru, je třeba pátrat opravdu důkladně. Zadaří se výjimečně, ale stane se, jako v případě švédského spolku Havamal. Ten v květnu nabídl melodeathovému světu druhou studiovku s titulem "The Shadow Chapter", které se nedá upřít jistý hudební potenciál.
Vize švédských autorů nejsou složité. Severští vikingové se zaměřují na budování atmosféry prostřednictvím orchestrací, které chtějí být filmově hymnické, což se také většinou daří. Pravda, tato snaha někdy nabere snítko banality, jindy vklouzne do příliš laciné kopírky Nightwish s rádoby bombastickými symfoniemi a ženskými popěvky, takové momenty jsou ale v menšině. To je dobře, jelikož Švédové jsou lepší v "pokornější" podobě, kdy postupně splétají smyčce s kytarami, s citem pro pozvolnou, avšak náležitě teatrální dramatizaci.
Úvodní položka "Fenris" ještě nepatří k vrcholům alba, navazující "Nidhoggr" už se k tomu blíží, a to díky střídmému, ale funkčnímu využití blast beatů a především powermetalovému sólu s nečekanou chutí po melodické gradaci. "Kraken" baví ještě víc - úvodní orchestrace připraví půdu pro hymnické vzplanutí, do kterého sedne dvoupolohový vokální bručák i skluzné kytarové vyhrávky. Atmosféra evokuje devadesátky, a pokud se někomu připomene soudobá tvorba Therion, budu s ním jenom souhlasit.
Přes obyčejnější "Empire Of The Ashen Sun" se dostáváme k dalším slušným kouskům - "Nornir´s Call" naplno rozjede blast beaty, základní tóniny nezapřou hitovou ambici a sólo je opět libozvučné. "Jormungandr" pak usvědčí Švédy z možných inspirací - refrén dané skladby je totiž jen mírně upravenou variací na song "Hands Of Time" od Stratovarius, k čemuž není třeba mnoho dodávat. Parta Havamal opravdu nechce kousat a ze škatule "melodeath" vyzobává především první část tohoto slova. Proto lze s klidným srdcem doporučit i powermetalovým fanouškům, samozřejmě jedině v případě, že jim nevadí trochu drsnější forma zpěvu.
|
