ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



bulvární koutek

Rock N`Roll Hall Of Fame... Šaškárna pokračuje

„Je to jen rock n`roll”… , zpíval už v šedesátých letech Mick Jagger a zbylí The Rolling Stones mu k tomu přikyvovali, seč jim jejich bujné hřívy stačily. Tato otřepaná fráze jasně hovořila o tom, že není třeba všechno brát tak vážně. Ono by mohlo platit i v současné době, ovšem jen do chvíle, než rock n`roll vezme do svých spárů parta akademiků, kteří začnou rozhodovat o tom, co je lepší, kdo má větší zásluhy a koho svorně poplácají po ramenou. Výsledky anket, které hodnotí zásluhy jednotlivých umělců, jsou vždycky pro zlost. Na každého se nedostane a je z toho zbytečně zlá krev. O to více, když si v Americe začínají plést pojmy s dojmy a pod všeobjímající pojmenování „rock n`roll“ zařazují všechno možné, jen ne ty, kteří celou kariéru prezentovali pravou podstatu tohoto hudebního stylu. Jako kdyby se z něj stávala už jen prázdná škatulka...

Pravděpodobně nejkřiklavější případ, který vyvolal řadu diskuzí, se stal nedávno. Vstup umělců do Rock n`rollové síně slávy byl už dlouhá léta provázen různými kontroverzemi, podivnými nominacemi počínaje a skandálními vystoupeními konče. Když sláva s udílením prestižních postů mezi hudební smetánkou v polovině osmdesátých let začala, měla své opodstatnění. Chuck Berry, Jerry Lee Lewis, Elvis Presley, Buddy Holly, B.B. King… Ti byli prvními, koho akademici jmenovali a zcela po právu. Postupem let celá instituce mohutněla, bobtnala, až se z ní stala spíše groteska než pocta. Vrcholu trapnosti dosáhla tato estráda v posledních letech. Zjevná snaha o politickou korektnost a rasovou vyrovnanost úzkoprsé akademiky dovedla do bodu, že uvádí mezi prestižní rock n`rollové umělce rappery jako Tupac Shakur, The Notorius B.I.G. či letos Jay-Z. Kapely, kteří mají skutečně rock n`rollový základ, vliv a slavnou historii (Motörhead, Judas Priest, Iron Maiden) čekal nemilosrdný škrt. Co je tedy dnes Rock n`rollová síň slávy? Jestli si odpovíte, že jen politická šaškárna přispívající k novému „pokrokovému“ světu, udeřili jste hřebíček na hlavičku. Nejlépe svůj postoj k tomuto problému vyjádřili Sex Pistols, kteří akademikům ukázali vztyčený prostředníček a poslali vzkaz, že mezi partu, jaká dnes do této instituce vstupuje, rozhodně patřit nechtějí. Bylo to nejčestnější prohlášení za celou jejich kariéru.

„V okamžiku, kdy se z rock n`rollu stane mašinérie, je se vším konec.“ Gene Simmons…

Pepsi Stone, 22. 5. 2021

Jan Skala             



Vydáno: 22.05.2021
Přečteno: 668x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09293 sekund.