Fanoušci na jméno Timo Tolkki pořád slyší, a tak je nutné dávat tomuto kdysi jedinečnému hudebníkovi další šance. Myslí si to minimálně ve firmě Frontiers Records, která zaštiťuje v pořadí již čtvrté album Tolkkiho projektu Avalon. Zároveň je ale zřejmé, a vzhledem k okolnostem i pochopitelné, že Timo potřebuje někoho k ruce, a tím někým se opět stává Ital Aldo Lonobile (Secret Sphere). Pak tu máme soubor významných pěveckých osobností, pro které by byl hřích nenapsat dobré písně. Novinka s titulem "The Enigma Birth" každopádně skladatelsky svatá není a občas se přece jenom zahřeší.
Je dobře, že Tolkki ze sebe ani tentokrát neudělal klauna a za album se stydět nemusí. Otázkou ovšem je, za kolika písněmi ve skutečnosti stojí. Průkazné jsou rámující songy "The Enigma Birth" a "Without Fear", z nichž čouhá Stratovarius na padesát až sto honů. Pro fanoušky klasického období Finů jde kažopádně o tutovky, kvalitativně mírně vítězí titulka, a to hlavně díky Pellekově pěveckému výkonu, který skvěle ladí s rychlomelodickým podkladem. V jiných kusech už Tolkkiho hra vykoukne méně sluchatě a většinou jde o celkem příjemné reminiscence, jindy se zpoza tónů klube spíše strategie italského autora, finální úroveň ale vždy tak jako tak stojí na chytlavosti vokálních linek.
Dobře si v tomto ohledu vede několik skladeb. Elektronikou rozjiskřenému příspěvku "Beautiful Lie" vévodí zpěv Jamese LaBrie, refrén zavane známou melodií (což se stane na albu nejednou), svižné tempo ale píseň úspěšně táhne kupředu, a to platí také pro navazující kousek "Truth" s nadmíru svěží sólovu částí. Instrumentální pasáže "Another Day" se nesou na tklivých, avšak neméně povedených vlnkách, v "Beauty And War" se představí Raphael "Dickinson" Mendes, a vyjma bridge, který až příliš evokuje Iron Maiden, jde o další povedený zářez na melodické pažbě tohoto alba.
Přes obyčejnější "Dreamer" s Fabio Lionem se posuneme k další líbivé dvojici "The Fire And The Sinner" a "Time", ve které září brazilská zpěvačka Marina La Torraca. Účast ženských hrdel je zde obecně na vysoké úrovni, ať je to Caterina Nix nebo dnes hodně protežovaná Brittney Hays, vždy je jejich přítomnost ku prospěchu věci. Ale opět je nutné dodat, že bez dobrých melodií by ani tyto dámy nic nesvedly. Ať už za nimi více stojí Tolkki, Lonobile, případně někdo další, je zřejmé, že daná spolupráce nepostrádá chemii a posunula jméno umělce, jež se skví v titulu celého projektu, zase o kousek dál od karikatury, ke které neměl v minulosti až tak daleko.
|
