Čas neúprosně běží dál, v lednu jste se na stránkách MF mohli seznámit s live dvojalbem „Live in Melbourne“, které zmapovalo první desetiletku ukrajinské úderky Jinjer. Potom jako by díky kovidu znovu nastolený systém železné opony uzavřel hranice, zpoza kterých tu a tam jen lehce zaznívaly zprávy o chystaném novém albu. Patřičný rozruch vyvolal až povedený videoklip „Vortex“ a tato skladba byla rovněž překvapivě představena v závěru koncertu „Live in Hellfest“ 2021, snímaném kamerami francouzského TV kanálu Arte. Toto vystoupení s velmi zvláštní atmosférou se již nyní stalo neobvyklým dokumentem současné doby – byl totiž natočen bez účasti publika. Uvedení novinky vzbudilo velká očekávání a vydávající label Napalm Rec. si toho byl vědom, neboť dle vytvořeného napětí se každým dnem zvětšovala aura vyjímečnosti Jinjer. Lze se jen dohadovat, nakolik to bylo způsobeno šikovným marketingem, ale čísla sledovanosti jakékoli zprávy z tábora kapely, či klipu, čítající v řádech několika milionů zhlédnutí, vytvořilo dojem nejočekávanějšího alba tohoto podzimu.
Již úvodní „Call Me A Symbol“ dokáže posluchači řádně zamotat hlavu. Ač je základní rytmus skladby poměrně pomalý, bubeníkovy blast beatové grindové vyhrávky a kytaristovy hardcorové záseky jej dokáží směle zamaskovat. Taťánin growling zní nebezpečněji, než kdykoliv dříve. Až v půli se song pomalu proměňuje v alternativně pojatý prog metal, v němž dojde na čistší pěvecké rejstříky. Rázná odpověď falešným prorokům, kteří předpovídali učité zjemnění zvuku a větší „vstřícnost“ k posluchačšké obci. Ani náhodou, poslech tohoto alba je jako plazení skrz kotouče žiletkového drátu za svištění ostré munice kousek nad vaší hlavou. Podobně nepřístupná je i následná groove/hardcore metalová „Collosus". Částečné vydechnutí nabízí akustická pasáž klipové „Vortex“, ale nenechte se ukolébat, Jinjer jsou v mistři v pomalém budování atmosféry, skladba o depresivních stavech graduje k stále větší agresivitě ruku v ruce s textem. První vrchol alba, tím dalším je podobně vystavěná titulní „Wallflowers“, kde se zpěvačka dělí se svým problémem - introverzí. Z překrásného úvodu vyrůstá černý květ zla, je to jakýsi pomyslný nástupce hitu „Pisces“. Následující těžkotonážní „Disclosure!“ nic neokecává, do valivého groove metalu vnáší Taťána grunge prvky. „Copycat“ zvyšuje obrátky a hudebníci tu míchají všechny styly dohromady - refrén v hardcore rytmu, djentovou sekanici i prog metalovou mezihru. „Pearls And Swine“ lehce nudí, zrovna tak jako dvojice „Sleep Of The Righteous“ nebo „Dead Hands Feel No Pain“, které by spíše vynikly v instrumentální podobě. „As I Boil Ice“ přináší komplikované prog metalové pasáže, ve kterých se posluchač snadno ztrácí. I projev zpěvačky je tu hodně nevýrazný. Album v závěru ožívá, zakončuje jej druhá klipovka „Mediator“ kterou uvádí fórek s povely „Stop“ a „Go“ v grindové vánici na počátku skladby, ten lépe vyniká s obrazovým doprovodem. V úvodní třetině Taťána trošku připomíná svým projevem Sandru Nasic z Guano Apes, takových méně vzrušivých momentů je však v klidnějších pasážích na albu více.
Je nutné dát za pravdu kapele, která uvádí, že natočila album, na kterém plně dává průchod svým emocím – od nejprudší agresivity až po nálady plné emocí s prvky melancholie, aniž by se ohlížela na nějaké stylové limity a nějak kalkulovala s finanční návratností vynaložené práce. Po poslechu lze s těmito výroky plně souhlasit, žádné ústupky ve smyslu melodičtějšího projevu (krom některých linek zpěvu) nenajdete. Stavba songů je velmi komplikovaná, muzikanti s každou notou potvrzují svoji hráčskou vyspělost, (kytarista Roman Ibramkhalilov podává životní výkon, s tak invenčním projevem letos nikdo jiný nepřišel), ovšem snaha do skladby nacpat co nejvíce místy až ruší. Je otázkou, jak se s tím posluchači poperou, neboť v některých okamžicích jako by forma převládala nad obsahem. Výsledkem je brutálně technický prog/groove, smíchaný s ne vždy zajímavým projevem zpěvačky. Většina písní je rozdělena do několika celků, některé do sebe organicky zapadají ("Call Me A Symbol", "Disclosure", "Mediator"), někde se pojítko mezi nimi nalézá velmi obtížně ("Sleep Of The Righteous", "As I Boil Ice"). V celkovém součtu se však jedná o album, o kterém se hodně bude mluvit, což je v případě takovéto muziky jen dobře. Konec konců, naživo je kapela legendou a 19.9.2021 se tomu budou snažit Jinjer dostát i v pražském Roxy. Posoudit můžete sami, pár lístků ještě zbývá.
|
