Kometa na rockové scéně. Tak byl v posledních letech nazýván švédský superprojekt The Night Flight Orchestra. Překvapivá kapela, hrající AOR přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ač tvořena členy deathmetalových kapel. Kapela natolik zvláštní, že veškerou svou image i vizuální stránku situovala do zmíněné doby. Ale také kapela, která dokázala absolutně odlišnou hudbou zaujmout davy na metalových festivalech. Když před pár lety vyšly desky „Amber Galactic“ a „Sometimes The World Ain`t Enough“, nebylo na rockové scéně většího objevu. Aktuálně tito Švédi těží ze svého poctivě vydobytého renomé pokračováním loňské desky „Aeromantic“ s římskou číslicí II. O novém albu i dalších věcech se rozpovídal kytarista David Andersson, který je rovněž členem deathmetalových Soilwork.
Kromě The Night Flight Orchestra jsi členem i kapely Soilwork. Jak moc je pro tebe složité střídat hraní komerčního hard rocku a death metalu?
Není to až tak divné, jak to vypadá. Čím jsem starší, tím méně rozlišuju žánry a pro mě je to všechno hudba. Jen rozlišuju dobrou a špatnou. Pro mě jsou to dva způsoby, jak se vyjádřit, ale oba pochází z toho samého zdroje. Jsou věci, které se dějí v The Night Flight Orchestra a ne v Soilwork, a naopak. Ale nakonec je to všechno prostě o tvorbě hudby. Pro mne jako hudebníka je to pořád výzva dostat se někam výš. Máme k dispozici ty samé nástroje, ale snažíme se z nich různými novými způsoby dostat nové věci. Je to prostě o vyjádření sebe sama.
S The Night Flight Orchestra právě vydáváte album „Aeromantic II“. Proč jste se rozhodlo pro pokračování alba z minulého roku – „Aeromantic“?
Nebylo to tak, že bychom měli strategickou schůzku o tvorbě pokračování, prostě nám to nějak přišlo přirozené. Ty písničky k sobě sedí. Alba předtím byla více pocitově zasazena do vesmíru, kdežto obě desky „Aeromantic“ jsou více připoutány k zemi. Nesnažíme se vyrazit do kosmu, snažíme se kroužit okolo země a pozorovat ji. Jakmile nás to napadlo, tak nám to fakt přišlo hrozně přirozené. Ale na další album si budeme muset připravit jiné téma.
Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi loňským albem a novinkou?
Je vždycky těžké být objektivní u vlastní tvorby. Teprve po pěti až deseti letech máš odstup, abys to tak nějak zvládnul ohodnotit objektivně. U nás je takový pravidelně se objevující trend. Momentálně je nejdůležitější posunout naší hudbu, objevit nový zvuk, nové aspekty a zasadit vše do jiného kontextu. A co se týče psaní písniček, tak je to proces, který se odehrává v podvědomí a nikdy nevíš, kam tě zavede. Prostě se necháš unášet, a doufáš, že z toho na konci něco bude.
Jsou skladby na „Aeromantic II“ nové nebo zbyly po nahrávání minulého alba?
Pár strších tam asi je. Když náš tvůrčí proces porovnám s ostatními kapelami, tak pracujeme trošku jinak při nahrávání. Jiní se rozhodnou nahrát album a stráví deset měsíců ve studiu. My máme o dost míň času, máme dost nabité rozvrhy. Už u prvních alb jsme byli rádi i za týden. Proto jsou na novince věci, které jsou hodně staré, ale i úplně nové. Pořád máme ještě rezervu, co nahrát, je to hlavně o tom, co nejvíc sedne do kontextu daného alba. Nějaké skladby už máme připravené delší dobu, jen jsme je znovu nahráli. Já ta alba nevidím jako dvě různá, vidím je jako pokračování všech nespočetných možností tohoto projektu.
Skladby „White Jeans“ a „Chardonnay Nights“ jste vydali jako singly. Jaký je podle tebe další hit z nového alba?
Ještě jsi zapomněl „Burn For Me“. To je podle mě nejlepší, doporučuju ji. Podle mě je ještě hodně dobrá „Change“. Video k ní vyšlo 3. září společně s celým albem. Dohromady budou ta videa čtyři, ale uvidíme… Zatím máme docela dobré reakce, tak snad to tak zůstane.
Někteří lidé loňskému albu „Aeromantic“ vyčítali, že na něm The Night Flight Orchestra změnili svůj hardrockový výraz a stali se popovější kapelou. Vnímáš to také tak?
Asi ano. Jak už jsem ale řekl, není to tak, že bychom seděli v kroužku a strategizovali, prostě nám to přišlo správné. Podle mě nejsme typ skupiny jako AC/DC nebo Slayer, kteří vlastně pořád opakují styl svých nahrávek. Stále v sobě máme hardrockovou součást. Na druhou stranu, teď děláme na novém albu Soilwork, které bude hodně intenzivní. Je to prostě hudební evoluce. Příště nejspíš uděláme něco tvrdšího. Každopádně, pro mě to nejdůležitější v hudbě je zachycení okamžiku a doby, kdy vzniká. A jelikož tenhle rok stál za hovno, tak se snažíme vyslat víc pozitivní energie skrz „Aeromantic II“. Každopádně příští album Soilwork bude trochu temnější. Jako skladatel a muzikant nemůžeš řídit svoje podvědomí. Tomu prostě nevelíš. Já nikdy nečtu komentáře na sociálních médiích, protože nepotřebuju vědět, co si lidi myslí. Pro mě je důležité, abych to napsal tak, jak to cítím, a byl s tím spokojen. V tuhle chvíli už jsme si prošli několika fázemi a je pravděpodobné, že další album bude víc rockové, ale je těžké to takhle říct. Neděláme to pro peníze nebo kariéru, děláme to pro srandu a tak to v The Night Flight Orchestra chodí. Už teď máme pár dobrých rockových věcí napsaných a je možné, že se objeví na dalším albu. A v tom je ta krása… Nikdy nevíš, co od náš můžeš čekat…
The Night Flight Orchestra v minulosti hráli na velkých festivalech. Ty jsou teď zrušené. Jak chcete „Aeromantic II“ propagovat?
Nemám absolutně ponětí. Chtěli jsme začít koncertovat už před rokem, ale všechno se to kvůli té pandemii zase prodloužilo. Jakmile to bude možné, určitě na cesty vyrazíme, ale zatím si tím nejsme úplně jistí, protože omezení jsou v různých zemích pořád. Jakmile bude možné dělat normální turné, tak se do toho pustíme. Teď je to nestabilní, takže zatím budeme psát a vydávat hudbu a tak budeme bavit lidi, když to nejde naživo. Nebudeme čekat, tvořit budeme pořád., což je taky moje nejoblíbenější aktivita. A je mi jedno kolik ještě mutací Covidu přijde, já můžu slíbit, že budeme pořád nahrávat.
Vaše hudba je hodně spojována s Foreigner, Journey, Toto nebo Survivor. Která z nich ti je nejbližší?
Z těchto asi Toto, ale poslouchám všechno. Teď hlavně black metal a jazz. Dlouhodobě miluju Black Sabbath. Mám dost různorodý hudební vkus.
Když se podíváš na váš debut „Internal Affairs“ a novinku „Aeromantic II“, kde vidíš největší posun ve vaší tvorbě?
S každým vydaným albem se nám zvýšila sebejistota. Teď už si víc děláme, co chceme. U prvního alba jsme nevěděli, co čekat. To je sice pořád stejné i teď, jen už to tolik neřešíme.
Podle mě největší zlom ve vaší tvorbě přišel s albem „Amber Galactic“. Přistupovali jste tehdy k nahrávání jinak než u prvních dvou desek?
Ne, úplně ne. Vždycky jsme si všechno produkovali a vydávali sami. Ale dost nám narostla sebejistota, když o nás projevili na Nuclear Blast zájem. Trošku nám to změnilo myšlení, ale úplně přesně v čem, to ti říct nedokážu. Stali jsme se z vedlejšího projektu pro srandu plnohodnotnou kapelou, která má turné, fanoušky, koncerty a tak. Takže pro nás „Amber Galactic“ opravu byl bod zvratu. Měli jsme na to solidní rozpočet a to podpořilo naše nadšení.
Mezi fanoušky je hodně ceněná deska „Sometimes The World Ain`t Enough“. Považuješ ji taky za vaše nejhitovější album?
Jsem pyšný na všechna naše alba a nepřemýšlím o tom, které má nejvíc hitovek. Jen se prostě snažíme dělat to nejlepší a naší předností je to, že i kdybychom nebyli u Nuclear Blast a ani nemohli koncertovat, tak bychom pořád nahrávali, protože nás to baví. Ve chvíli, kdy nás to bavit nebude, tak toho necháme, ale rozhodně to nebude v blízké době.
Začínali jste jako pětičlenná kapela, dnes vás v The Night Flight Orchestra hraje osm. Budete své řady i nadále rozšiřovat?
(smích) Proč ne, pokud budeme cítit potřebu rozšířit naše řady... Ale snažíme se, aby to v téhle skupině bylo hodně přirozené, takže zatím to neplánujeme. Spíš se rozhodneme impulzivně.
Loni jste prodělali první personální změnu. Proč už s vámi nehraje původní klávesista Richard Larsson?
On je úžasný hudebník a klávesista, ale chtěl dělat něco jiného než my, měl prostě jinou představu. Takže jsme ho nechali jít.
Byl jeho nástupce John Lönnmyr první volbou nebo jste dělali velký konkurz?
Byl naší první a stoprocentně jedinou volbou. Znám ho už hodně dlouho, hráli jsme spolu už někdy před pětadvaceti lety. Hraje na piáno i klasiku a jazz, je hrozně talentovaný a přidal naší hudbě další dimenzi.
Říkal jsi, že pořád tvoříš. Co se v blízké době dá od tebe čekat?
Zrovna teď se soustředíme na další album Soilwork, který vyjde příští rok. Cítím se skvěle, když můžu být ve dvou úžasných kapelách.
Ty, Bjorn Strid i Sharlee D`Angelo hrajete v deathmetalových kapelách. The Night Flight Orchestra vystupují na metalových festivalech. Jak vaši hudbu berou metaloví fanoušci? Setkal ses někdy s absolutně negativní reakcí?
Osobně ani ne. Lidi, co na nás chodí, jsou tam proto, že se jim naše hudba líbí. Celkově ale metalisti jsou hodně otevření posluchači. Takže v tom je to docela jednoduché. A komentáře na sociálních médiích? Ty rozhodně nečtu, takže primárně na naši tvorbu slyším pozitiva.
|
