Candlebox v dobách největší grunge mánie zazářili jako kometa. Skalní příznivci stylu jim vyčítali, že se pouze vezli na vlně zájmu, ovšem ani to nemohlo zastřít fakt, že se jejich debutového alba z roku 1993 prodalo v Americe čtyři miliony kusů. Kapela, vedená dnes už jediným původním členem zpěvákem Kevinem Martinem však s koncem grunge zcela nezmizela a její sedmé studiové album „Wolves“ více než předchozí počiny navazuje (alespoň formou, v jaké kapela je) na její nejslavnější časy. Kevin Martin se s námi podělil nejen o podrobnosti o nové desce, ale zavzpomínal i na minulost kapely., která se před dvaceti lety tvářila jako uzavřená kapitola. Candlebox však přežili dobu, která jim nepřála a po personálních změnách jsou tu stále…
Je to právě třicet let, co vyšla deska „Nevermind“ od Nirvany. Co pro tebe tahle deska znamená?
Ááá, „Nevermind“ byla skvělá nahrávka, začátek hudební změny v Seattlu. Nirvana byla hrozně zajímavá a hodně individuální. Moc k nám sice nejezdila, ale byla z malého města kousek od Seattle. Osobně bych asi jako její nejlepší album označil “Bleach“. „Nevermind“ je sice skvělá, ale není nejlepší. Mám od Nirvany radši i „In Utero“. „Bleach“ je opravdu skvostná a hodně přitáhla k Seattlu pozornost. Když jsem pak slyšel „Smells Like Teen Spirit“ poprvé, tak jsem zrovna řídil a musel jsem zastavit a doposlechnout si to, protože nikdo nikoho neslyšel hrát takovouhle hudbu na normálním komerčním rádiu. Možná podobné věci byly na studentských nebo punkových pirátských rádiích, ale ne na mainstreamových.
S Candlebox právě vydáváš nové album „Wolves“. Vaše poslední deska „Disappearing In Airports“ vyšla už před šesti lety. Co všechno se za tu dobu ve vaší kapele událo?
Nevydáváme úplně pravidelně, máme mezi alby vždy několik let. Nějakou dobu už jsme měli novou desku připravenou, ale všechno zastavila pandemie. Chtěli jsme ji vydat dřív, ale nakonec jsme se rozhodli pro její zpoždění. Musíme totiž jezdit na turné, aby si nás lidi kupovali, protože nás nemá pod sebou žádný velký label.
„Wolves“ má trochu tvrdší sound než „Disappearing In Airports“. Byl záměr udělat tvrdší desku se skladbami jako „All Down Hill From Here Now“ a „Let Me Down Easy“?
Nahráváme to, co si myslíme, že bychom nahrát měli a jak to cítíme. Občas máme víc popovou náladu, někdy temnější a u tohohle alba jsme prostě chytili správný směr, kterým jdeme. Ale nebudeme se za každou cenu držet dál od popu nebo rocku, prostě píšeme to, co chceme hrát a pak ty věci fungují.
Mohl bys říct, jak je to s postem bubeníka u Candlebox? Někde se píše, že je vaším členem stále Dave Krusen, jinde zmiňují Robina Diaze. Který z nich tedy desku nahrál?
Dave Krusen. Ten s námi nahrál posledních pět desek.
Promítla se do zvuku „Wolves“ frustrace z pandemie covidu?
Ano. Je to až strašidelné. Podle mě to všechno ještě neskončilo a myslím si, že bude chvíli trvat, než vyrazíme zase na klasické turné. Podle mě až tak do roku 2023 bude trvat to, že lidé budou muset nosit roušky i na koncertech. Je to těžké pro všechny.
Jaký ty osobně máš názor na šílenství, které se kolem covidu děje?
Já jsem očkovaný, stejně jako celý zbytek kapely, protože se opravdu snažíme urychlit dobu, kdy zase vyrazíme na turné. Nemůžeme si dovolit zůstat sedět doma. Vždyť nikam pořádně nemůžeš, ani do šatny, do autobusu po koncertě, všechno probíhá hrozně divně. Je to až neskutečné, že nemůžeš jít po koncertě do svého oblíbeného baru na drink, pokecat s fanoušky, což jsem vždycky měl moc rád. A moc nechápu, jak si to užívají sami fanoušci, nebo ostatní kapely.
Úvodní skladbu „All Down Hill From Here Now“ s tebou napsal kytarista Blind Melon Christopher Thorne a „Let Me Down Easy“ bratr Chrise Cornella Peter. Jak těmto spolupracím došlo?
Christopher a já se kamarádíme tak pětadvacet let, pomáhal jsem mu v Seattle postavit nahrávací studio a věděl jsem, že s ním někdy chci napsat nějaké věci, protože má hrozně moc zkušeností, dokáže se v tom pohybovat. Miluju to, co dělal s Awolnation a samozřejmě s Blind Melon, které mám opravdu rád. Takže to bylo jen o tom se s ním domluvit na psaní těch skladeb, protože tentokrát jsem chtěl spolupracovat s nějakými autory zvenčí. Zavolal jsem mu, šel k němu domů a něco jsme napsali. Byli jsme s tím spokojeni. Co se týče Petera, tak ho znám asi tak od roku 1989, ale nikdy jsem neměl moc šancí se s ním setkat, natož pak psát. Ale jednou přišel na náš koncert s mojí manažerkou Amy, což je jeho manželka a prostě jsme si o tom promluvili. Řekl jsem mu, že se mi líbí jeho tvorba a že bych byl moc rád, kdyby zahrál něco na naší desku. Poslal mi demosnímek na akustiku a já si ho naprosto zamiloval. Hned jsem chtěl z toho udělat něco rock n`rollovějšího, což se nám povedlo.
Podle mě má „Wolves“ svůj vrchol v závěrečné skladbě „Criminal“, která se od zbytku alba odlišuje progresivnějšími prvky. Láká tě udělat hudbu Candlebox složitější?
Láká, moc. Je sranda se do těhle končin pouštět, jen na to musíš mít dostatečně talentovanou skupinu, což já mám. Dost toho budeme dělat na další desce a rád bych na ní začal pracovat co nejdřív, mám velkou motivací díky tomu, jak se nám povedlo „Wolves“. Je velká pravděpodobnost, že půjdeme více progresivním směrem.
Jak ty sám vidíš posun, který jste s Candlebox zažili od roku 1993, kdy vyšel váš debut. V čem ses nejvíce změnil ty jako skladatel?
Hlavní rozdíl je v tom, že dnes jsem mnohem lepší skladatel. Hlavně jsem se naučil, co všechno si můžu dovolit, kam zajít.Když jsem začínal, tak jsem nebyl zpěvák, ale bubeník a to taky trochu ve mně zůstalo. Jalk zpěvák jsem ze začátku nevěděl moc co dělám, prozkoumával jsem sám sebe, svoje možnosti a to, co můj hlas zvládne.
Vašeho debutu se jen v Americe prodalo čtyři miliony kusů. Jaký to byl pocit pro kapelu, která právě začínala?
Bylo to šílené, fakt šílené. Na první album to bylo neskutečné množství kusů, ani jsme netušili, že se bude prodávat takhle dobře. Rozhodně to pak zvýšilo tlak na druhé album "Lucy", které… No, nedařilo se mu tak, jako tomu prvnímu. Tenkrát jsme ale měli hodně velké štěstí, moc sice nevím, kvůli čemu přesně se to album prodalo, jestli to bylo načasování…? Je to šokující i teď, že můžu vyrazit s dvacet, třicet let starými skladbami a mít úspěch.
Čím si vysvětluješ, že album „Lucy“ nemělo tak velký úspěch?
Podle mě je každá fanouškovská základna dost přelétavá a nezůstane s tebou, pokud nejsi až tak dobrý. Nejspíš to byl osud. Doufali jsme v úspěch druhé desky, ale moc dobře jsme věděli, že první album bude to, co zůstane naším odkazem.
Mohl bys říct, proč jste se v roce 2000 rozpadli? Bylo to dané menším úspěchem třetího alba „Happy Pills“?
Ne, tehdy jsme zrušili náš nahrávací kontrakt. Nebyli jsme tam šťastní, oni s námi taky ne, takže to bylo hlavně proto, abychom se vyvázali z té smlouvy.
Od koho vzešel hlavní impulz, abyste se dali v roce 2006 znovu dohromady. A proč k tomu došlo?
Zavolali nás z Rhino Records s tím, že dělají výběrovku Candlebox. Takže jsem zavolal Peterovi (Klettovi, původní kytarista Candlebox, pozn. aut.) s tím, že to je docela dobrá příležitost se k tomu vrátit a znova postavit to, co jsme byli. Pak jsme se sešli, prodiskutovali to, dali dohromady pro a proti a šli do toho.
Dnes z klasické sestavy Candlebox působíš v kapele už jen ty. Proč z kapely po dlouhých letech Peter Klett odešel?
Chtěl se věnovat rodině. Má děti, chtěl být doma a vidět je růst. Máš prostě priority, které jsou někdy silnější než hudba. Ale možná se za pár let vrátí, určitě po tom touží, takže si o tom s ním promluvíme.
Za dva roky to bude třicet let od chvíle, co vyšel váš slavný debut. Chystáte nějaké koncerty ve staré sestavě nebo nějaké jiné speciální věci pro fanoušky?
Mluvíme o tom. Záleží to na i na ostatních členech, někteří z nich mají vlastní podnikání, ale tak tady šance je.
Byli jste členy hnutí grunge. Myslíš, že ještě někdy rocková scéna zažije tak silnou a velkou věc jako bylo právě grunge?
Podle mě ne, nic tak velkého nepřijde. To už se asi nemůže stát…
|
