Americký zpěvák Paul Shortino je na rockové scéně zkušený matador. Zažil osmdesátá léta, kdy měl blízko k průlomu se svou původní kapelou Rough Cutt, chvilku působil ve stylově spřízněných Quiet Riot, v novém miléniu zakotvil i u kdysi velmi známé formace King Kobra. Výčet jeho aktivit se nyní rozrůstá o další položku, když do světa vypustil debutové album projektu BlueDahlia. Tomu vdechl život spolu s kytarou Tracym G, který byl v devadesátých letech oporou Ronnieho Jamese Dia, s nímž natočil i jeho nejagresivnější album „Angry Machines“. BlueDahlia nejsou o heavy metalu, ale o plnokrevném blues/hardrocku, který byl Shortinovi vždy blízký. Letos zpěvák oslavil comeback i s dávnou partou Rough Cutt, a tak se objevilo hned několik důvodů se s ním spojit a položit mu pár otázek.
Tvůj hlas zní stále hodně mladě. Mohl bys prozradit recept, jakým si udržuješ svůj hlas v kondici?
Moc ti děkuji za takový kompliment. Jde o to, že se o sebe po fyzické stránce starám. Piju také hodně čaje. Díky bohu pořád zpívat můžu a ještě dokážu udělat mnoho různých typů skladeb i stylů.
Nejnovější zprávou je, že vydáváš debutové album projektu BlueDahlia. Mohl bys říct, o co konkrétně jde?
Tracy, který hrával s Ronniem Jamesem Diem, pracoval na svém sólovém projektu. My dva jsme spolu nikdy předtím nedělali. Ale jeho basista mu navrhl, ať mi zavolá. Trochu jsme si promluvili a on mi poslal jednu skladbu. Byl to kouzelný střet vlivů Led Zeppelin a Garyho Moorea. A do toho jsme pak přidali náš vlastní styl a bylo to…
Byl začátek spolupráce skutečně tak jednoduchý?
Ano, Tracy mi poslal tu jednu skladbu, kterou jsem v případě potřeby mohl přearanžovat. Pak jsem do jeho a mých úprav vložil texty a melodie a poslal jsem mu to zpět. On a jeho kamarádi pak skladbu dodělali a smíchali. Přesně to trefili. Pak už to šlo rychle. Jedna skladba za druhou…
Tracy G se dříve prezentoval jako heavymetalový kytarista, ovšem hudba BlueDahlia je někde na pomezí hard rocku a blues. Byl jeho autorský vklad na album velký nebo jsi většinu skladeb složil ty sám?
Všechny skladby, co jsou na albu, bych považoval za společné. Odehrávalo se to tak, že mi Tracy posílal nápady, něco už byly hotové skladby, které nepotřebovaly žádné větší úpravy. Já pak napsal text, udělal melodie a nazpíval jsem je. Oba jsme se shodli na tom, že se přikloníme ke staré bluesové škole.
V souvislosti s BlueDahlia býváš zmiňován jen ty a Tracy G. Kteří další muzikanti se na tvorbě podíleli?
Všichni muzikanti se podíleli pouze na nahrávání a ne na psaní skladeb. Já jsem na finálním nahrávání a kompletaci nebyl, ale na basu hraje Randy Oviedo, na bicí Randy Castellanos a na klávesy Billy Demartines. Na albu hostuje také bubeník Vinny Appice ve skladbě „Darkest Falls“ a cellistka Lydia Ansel v „Count To You“.
Říkáš, že jsi u dokončování nebyl. Nahrávala se tedy deska v době lockdownů?
Nahrávali jsme ji v různých studiích. Já mám to štěstí, že nahrávací studio mám u sebe doma. A Trcay má také svoje nahrávací studio. U něho se nahrávaly všechny instrumentální části.
Podle mě nejlepší skladbou na albu je bluesová kompozice „Sunset Blue“, ovšem bluesových míst nabídne album bezpočet. Považuješ se za bluesového zpěváka?
„Sunset Blue“ je i moje nejoblíbenější skladba na desce. Dali jsme si s ní hodně práce. Původní nápad jsem přearanžoval a Tracy mi ji pak zase poslal zpět s jeho dalšími změnami. Nakonec ta skladba zní, jako kdybychom byli všichni spolu v jedné místnosti. Je to věc, která je epická od začátku do konce a proto je také moje nejoblíbenější. Prostě na ní přesně zapadlo, ale to i u řady dalších věcí. A já jako bluesový zpěvák? Ano, miluju tu hudbu, vždyť většina rocku vychází z blues.
Je BlueDahlia projekt pouze pro toto album nebo se v budoucnu počítá s pokračováním?
Chceme hrát tyto skladby živě, takže už plánujeme, kdy se vydáme na cesty. Máme mnohem více materiálu, než jsme dali na desku, takže máme v plánu i vydání další nahrávky.
Letos došlo v tvém hudebním životě k ještě jedné zásadní události a to bylo vydání comebackového alba Rough Cutt. Proč jste po tolika letech vrátili tuto kapelu zpět k životu?
Jde o první společnou desku po pětatřiceti letech, ale většinu toho materiálu jsme udělali už v roce 2017. Tenkrát jsme už plánovali, že to dáme znovu dohromady, ale věci nějak nefungovaly…
Situace ohledně Rough Cutt je trochu složitá. Mohl bys objasnit, co se stalo, že dnes v podstatě existují dvě verze Rough Cutt?
Chris Hager a Dave Alford nás zablokovali na sociálních médiích. Tedy mě, Amira Derakha a Matta Thora. To byl z jejich strany pěkný podraz, když jsme se předtím dohodli, že žádný Rough Cutt nebude, když u toho nebudou původní členové. Poté přišel Amir a Matt a zeptali se mě, jestli bych chtěl dokončit to, co jsme už začali a vydat to. Na to jsem požádal Carlose Cavaza (bývalý kytarista Ratt a Quiet Riot, pozn. aut.), jestli by si na naší nahrávce nezahostoval.
Kdo dnes Rough Cutt kromě tebe, kytaristy Amika Derakha a basisty Matta Thora tvoří?
My tři. Ještě je u toho právě i Carlos a co se týče bicích, tak máme ve hře několik variant.
Jak je to s právním nárokem na název? Album jsi vydal ty, Amir a Matt, ovšem na oficiálních stránkách se prezentuje druhá sestava s kytaristou Chrisem Hagerem a bubeníkem Davem Alfordem…
Vím, že oni mají webovou stránku, ale to jim nedává právo používat název. V tuhle chvíli o tom problému nemůžu mluvit. Já jsem kdysi vymyslel název a celá věc je v rukách právníků.
Jsi členem i King Kobra. Je tato kapela v současné době aktivní?
Ano. Právě jsme v polovině nahrávání další desky.
Loni jsi také vydal pod svým jménem velmi dobrou desku „Make A Wish“, kde hostovala řada známých muzikantů. Budeš se v blízké době věnovat i sólové kariéře nebo teď mají přednost BlueDahlia a Rough Cutt?
„Make A Wish“ byla podle mě skvělá nahrávka, ma které se sešla spousta skvělých hudebníků a mých přátel. Bohužel, právě když jsme „Make A Wish“ vydali, tak svět zasáhl Covid. Ale já hudbu miluju a budu ji tvořit, dokud budu moct. A je jedno, jestli s Rough Cutt, BlueDahlia nebo King Kobra. Teď pracuji na nahrávce mých oblíbených skladeb v akustickém podání.
Když se teď otevírají koncertní sály, s jakou kapelou se vydáš na cesty? Už máte naplánované nějaké koncerty?
Vím, že s King Kobra se bude cestovat celý příští rok. O tom už mi říkal Carmine Appice. Chtěl bych také udělat turné BlueDahlia, abychom si vybudovali vlastní značku. A pokud jde o Rough Cutt, tak tam jde o to, jak budou k dispozici další členové.
Na scéně působíš už od začátku osmdesátých let. Co byl hlavní impulz, že ses stal muzikantem? Jaké jsi měl vzory?
Moje máma byla profesionální zpěvačka, takže doma pořád zpívala. Jednou večer jsem byl na našem dvorku s kamarády a jeden z nich přinesl kytaru. Fascinovalo mě, jak hraje „House Of The Rising Sun“ a chtěl jsem se to taky naučit. Krátce na to jsem měl narozeniny a máma mi dala kytaru. Nemohl jsem ji vůbec dát z ruky, takže jsem založil kapelu. Zkoušeli jsme v domě mých rodičů a sledovali jsme Show Eda Sullivana, což bylo v dobách, kdy jsem byl dítě, něco jako MTV. Viděl jsem tam Beatles, Elvise, Animals, Rolling Stones, Toma Jonese a kohokoliv, kdo něco znamenal. A to mě ovlivňuje pořád. Beatles, Elvis, Paul Rodgers, Robert Plant, Deep Purple, Journey, Rod Steward, Foreigner, Grand Funk Railroad, Frank Sinatra nebo Tony Bennett.
Zpíval jsi v řadě kapel – Rough Cutt, Quiet Riot, King Kobra a dalších. Jaké působiště považuješ za svoje nejvýznamnější?
Tohle se těžko posuzuje. Mám rád všechny kapely, včetně mých sólových věcí. Všechno znamenalo nějakou zkušenost. Naučil jsem se co a jak zpívat nebo nezpívat. Můj styl psaní se časem zlepšil, stejně jako můj hlas se zformoval.
Zahrál sis také v legendárním filmu „This Is Spinal Tap“. Máš na to natáčení nějaké zajímavé vzpomínky?
Byl jsem u natáčení po celou dobu. Každý den jsem chodil a kontroloval, jestli nemají špatné účesy. Takže o polední přestávce, než jsem měl jít točit svou část, jsem seděl vedle režiséra Roba Reinera a poslouchal skladby Rough Cutt. Proti mně seděli Michael McKeon, Christopher Guess a Harry Shearer v těch jejich parukách. Říkám jim: Chlapci, vypadáte, že dneska nemáte zrovna dobrý den… Musel bys u toho být, protože to vypadalo skutečně legračně…
|
