O rozhovor s kytaristou a bývalým zásadním členem americké hardrockové formace Tesla Tommym Skeochem jsme se snažili už delší dobu. Loni po vydání alba projektu Skin Suit to nevyšlo, Skeoch už kapelu házel za hlavu a stavěl partu Resist & Bite. Ta nedávno vydala debutovou desku, která může být pro nejednoho fanouška Tesly trochu překvapující. Tentokrát Tommy zareagoval velmi rychle a měl obrovskou chuť se rozpovídat o své nové tvorbě. Den před naším rozhovorem byl hostem ve známé americké televizní show moderátora Eddieho Trunka, kam s sebou vzal i zpěváka Resist & Bite Nathana Utze. Přizval ho i k našemu rozhovoru, z čehož nakonec vzniklo velice příjemné povídání, kde jsme narazili i na jeho odchod z Tesly…
Delší dobu o tobě nebylo slyšet. Jsi teď definitivně zpět na rockové scéně? Co jsi dělal od tvého odchodu z Tesly?
Tommy: Já jsem se věnoval všelijaké jiné hudbě. Nic oficiálního to nebylo, spíš sám pro sebe, ale pracoval jsem i na nějakých albech. Taky jsem zkoušel založit plnohodnotnou kapelu, ale to musí vždy být přirozený proces. Musím to cítit, že je to správně. Což tohle je, a jsem za to moc vděčný.
Aktuálně vydáváte debutové album s projektem Resist & Bite. Mohli byste představit blíže okolnosti vzniku této kapely?
Nathan: Všechno začalo s bubeníkem Davem Parksem a Tommy se k nám přidal. Oba měli projekt Skin Suit, takže se už znali. Než jsem začal pracovat s Davem, tak měli ve Skin Suit jiného zpěváka, ale nějak to nefungovalo, takže hledali někoho nového. Dave Parks zavolal mému dobrému kamarádovi Perrymu Richardsonovi, který byl původně ve Firehouse a teď hraje ve Stryper, jestli neví o nějakém zpěvákovi a on mu dal kontakt na mě. Dave mi zavolal a zeptal se, jestli bych si nechtěl zahrát a přidat se do nové kapely, čímž všechno začalo.
Album je podle mě rozdělené na dvě poloviny, první část je tvrdší a modernější, druhá část je Tommyho typická práce. Vnímáte to také tak?
Tommy: Chápu, kam tím míříš, a rozumím, co tím myslíš, jak ta nahrávka prostě střílí skladbu za skladbou. Podle mě má začátek v sobě trošku víc moderního rocku a pak je tam pár věcí, kde je cítit Tesla. Nakonec se to vrací zpátky tam, kde jsme začali na začátku alba. Takže ano, asi tam je pár písniček, co zní jako Tesla.
Nathan: Podle mě je dobře, že se to znova a znova probírá. Já nejsem nějaký analytik, ale jakožto velký a dlouhodobý fanoušek Tesly si myslím, že to, co tam slyšíme, je Tommy a jeho klasické tóny, protože Tommy je dost specifický kytarista. Třeba začátek „Till Tomorrow“, tam slyšíš kytaru, která je specifická pro Tommyho. Ale i tak si myslím, že se dáme vnímat jako kapel, která stojí na svých vlastních základech a nežije z minulosti.
Jako pilotní singl jste vydali skladbu „Fate“, jednu z nejtvrdších věcí na albu. Proč jste se rozhodli zrovna pro tuhle skladbu?
Tommy: Protože je to zkurvený nářez, kamaráde!
Nathan: Řeknu ti jedno tajemství, o které se klidně podělím. Zrovna jsme nahrávali video pro ke skladbě „The Myth I`m Livin`“ v domácím studiu a Steve Smith, náš „muž za oponou”, přišel a já jsem navrhl, abychom zatáhli závěsy a zkusili nahrát ještě jedno video, abychom měli dvě najednou a bylo skoro jisté, že to bude na „Fate“, protože tohle je tak silná písnička, která má celkem zásadní, i když jednoduché sdělení: „Máš jenom jeden život. Jak s ním naložíš, co za sebou zanecháš? Uděláš něco velkého nebo si necháš život utéct mezi prsty?“ Navíc to má velmi nový a moderní pohled na věc, který jsme se s Tommym snažili najít a můžu ti říct, že je to pěkný nářez!
Tommy: To teda jo…
Tommy, tvůj klasický kytarový feeling prostupuje celé album. Snažil ses k albu přistupovat jako ke svým starším dílům nebo jsi experimentoval s různými novými postupy?
Tommy: Snažil jsem se dělat to, co dělám na všech nahrávkách. Tentokrát ale na všechno bylo hodně času, víc než kdy jindy. Přímo to šlo ze mě, když jsem ten materiál psal. Já si neřeknu, že tahle písnička by měla být o tomhle a jiná zase o tomhle. Je to podvědomý proces, v němž ke mně mluví skladba sama. A pak se podle toho chovám. A chtěl jsem použít různé zvuky a efekty, což bylo zábavné. Mám jeden program na mé Line 6, který používám na dema a ten zvuk se mi moc líbí. Takže mě napadlo připojit předek mého amplifieru jako pedál, nemít ho na maximum, jestli víš, o čem mluvím… Nicméně, byl z toho zvuk, který jsem nikdy předtím nepoužíval, a moc se mi líbil, takže přemýšlím, že to udělám znova. Neříkám pořád, ale určitě to použiju, protože je skvělý.
Nathan: Tommy je prostě úžasný. Dělá jednu věc, kterou jsem nikdy neviděl u žádného jiného kytaristy. Koupí si kytarový pedál a je mu jedno, jak ten pedál zní. On to ani neví, protože se orientuje jen podle toho, jak ten pedál vypadá. Napřed ho koupí a pak ho zkoumá. Když zní dobře, tak ho použije (smích).
Tommy: Třeba „The Myth I`m Livin`“ je dobrý příklad. Mám jeden pedál, který se jmenuje Blurst Pedal od Electro Harmonix, což je kurevsky skvělé jméno. A když si ho vygooglíš, tak uvidíš, o čem mluvím. Je hrozně barevný, vypadá skvěle. Já věděl úplné hovno, co dělá nebo jaký má zvuk, jen jsem věděl, že ho musím mít. Tak jsem ho objednal. A s ním jsem nahrál intro pro „The Myth I`m Livin`“.
Nathan: A další pedál, co Tommy má, Zvex pedál, takový ručně malovaný…
Tommy: Joooo, Zvex pedal, to je on, ty jsou úžasné. Vlastně je už sbírám. Jsou ručně malované, ale každý jiným umělcem. Třeba mám takovou kovovou krabičku, která se jmenuje Box Of Metal a má na sobě namalovanou strašidelnou příšeru.
Nathan: Jednou jsme si i dělali prdel, že si musí pořídit jeden, co se jmenuje Dickblister (smích).
Jeden z největších hitů alba „I“ se objevuje ve dvou verzích. Myslíte, že radio edit nasadí do vysílání i větší rádiové stanice v Americe?
Oba: To doufáme!
Nathan: V podstatě jediný rozdíl mezi rádiovou a albovou verzí je dlouhé intro, které se zrodilo v mé šílené hlavě, protože ta písnička začíná velice silně a já jsem na začátku chtěl mít něco divného.
Tommy: A víš co je skvělé? Tu písničku jsme psali až na konec, už jsme vlastně měli album hotové a Steve (Stokes, kytarista, pozn. aut.) ji napsal na poslední chvíli. Nata to nadchlo hned od začátku. Začal ji zpívat a vyvinula se do skladby, kterou si lidé zapamatují jako první, protože je prostě ohromná.
Nathan: Podle mě tahle věc dokáže všem otevřít oči. Na prvním koncertě ji nikdo neznal, ale na třetím už lidi řvali, že je to skvělá věc a reagovali na ní úžasně.
Když poslouchám skladbu „Up In Flames“, zní jako kdyby byla z dob Nové vlny britského heavy metalu. Jste ovlivněni klasickým heavy metalem?
Tommy: Jooo! Když jsem psal hudbu k téhle věci, myslel jsem na Judas Priest a ta energie se tam zachytila. Ne, že bych to chtěl kopírovat, ale ten pocit tam je.
Nathan: I co se textu týká. Když jsem to slyšel, tak jsem viděl německé tanky, rakety, boj, řetězy, meče… Krev… Všechno dohromady.
Tommy: Přirovnáním k britskému metalu jsi to naprosto trefil.
Nate: Můj brácha tomu dokonce říká sword metal.
Už několikrát jste zmínili „The Myth I`m Livin`”. Docela mě překvapilo, že nevyšla na desce…
Tommy: Když o nás ještě nikdo nevěděl, ale už jsme měli demo téhle skladby, tak jsme si říkali, že bychom to mohli poslat někam do rádia. Tak jsme kontaktovali kamaráda z rádia, jestli by nás tam pozval. Steve to zmixoval a znělo to tak dobře, že bylo jedno, že je to jen demo. Zněla skvěle, tak už jsme ji tak nechali.
Nejviditelnějšími tvářemi Resist & Bite jste určitě vy dva. Jak dlouhá je už mezi vámi spolupráce?
Nathan: Dlouhá není. Tohle je náš první počin.
Tommy: Potkali jsme se, když mu zavolal Dave. Jakmile jsme měli Natea, tak jsme to rozjeli. Předím nám to s jiným zpěvákem moc nefungovalo, takže jsme byli dost natěšení. Teď jsme spolu asi dva roky.
Nathan: Je to vlastně i docela vtipná historka. Jednou mě měl Tommy vyzvednout doma, abychom odjeli zkoušet do Nashvillu. Já běhám jako blázen po baráku, uklízím, rovnám poličky a snažím se nesesypat. Říkám dětem: „Hele, má přijet někdo, kdo je pro mě ekvivalentem supermana, takže si koukejte uklidit pokoje!“ (smích). No a pak přijede Tommy, vyleze z auta a bylo to, jako když za tebou přijede starý kámoš. Ve mně byla malá dušička, ale snažil jsem se nedat to najevo. Než jsme dojeli do Nashvillu, bylo to, jako kdybych se znali léta, jako kdybychom spolu chodili na střední. Úplně jsme se propojili, protože jsme oba ze stejného těsta. Tommy je starší a zkušenější a dokáže si vážit hodně věcí. Zkus si představit, že jsi fanoušek Tesly… Měl jsem možnost s nimi i hrát, ale nevyšlo to, protože jsem měl zlomenou nohu. Pak jsem začal hrát s Georgem Lynchem, se kterým jsme byli na festivalu, kde byla Tesla jako hlavní hvězda. Tam jsem potkal Franka (Hannona, kytaristu Tesly, pozn. aut.). Ale nebylo to nic jako když mi zavolal Tommy a přijel ke mně.
Tommy: Propojili jsem se hudebně, duchovně, kamarádsky.... Občas jsem si ale myslel, že ho zastřelím, když jsem viděl, jak řídí (smích).
Nathan: Často a rádi spolu podnikáme tyhle jízdy. Užíváme si je, posloucháme při tom hudbu a zastavujeme na různých bojištích z občanské války. Jsme sehraná dvojka, hudebně i osobně souzníme.
Váš debut má mnohem klasičtější zvuk než poslední album Tesla „Shock“. Je tato deska určena hlavně fanouškům, které poslední album Tesly zklamalo?
Tommy: Ne, to nebyl náš záměr, vůbec jsme na to nepomysleli. Jsme prostě jiná kapela.
Jak se díváš na to, že „Shock“ zní spíše jako Def Leppard než jako Tesla?. Mohl za to podle tebe producent Phil Collen?
Tommy: Produkoval to a podle toho to zní. Popravdě jsem to ani neslyšel celé a nemyslím si, že zrovna já bych to měl komentovat.
Nathan: Já to vlastně taky ani neslyšel. Moc to neřeším.
Tommy, když se vrátím ke tvým hudebním začátkům, tak musíme jít až do poloviny osmdesátých let. Tehdy byla Tesla řazena mezi glammetalové kapely. Vadilo ti to, když vaše hudba byla jiná než třeba Poison nebo Mötley Crüe?
Tommy: Vůbec ne. Já mám tyhle kapely, který se říká glam metal, rád. Ale je to pro mě jen škatulka, pro mě jsou to prostě rockové kapely, takže to označení je pro mě v pohodě.
Na první čtyři desky Tesly jsi složil jedny z nejvýraznějších věcí „Rock Me To The Top“, „Lazy Days, Crazy Nights“ nebo „Had Enough“. Které skladby z té doby se vážíš nejvíc?
Tommy: Díky! „Lazy Days, Crazy Nights“ je dobrá. Na „Rock Me To The Top“ koukám s přimhouřenýma očima, protože jsem ji napsal hodně mladý. Není špatná, jen není moje nejlepší. Ale třeba „Stir It Up“, „Don`t De-Rock Me“, nebo „Heavens Trail“ jsou asi ty, na které jsem opravdu pyšný.
V polovině devadesátých let jsi v Tesle skončil. Mohl bys objasnit, proč se tak stalo? Informace z té doby jsou značně nejasné.
Tommy: Upřímně? Jel jsem dost v drogách a žil jsem hodně nezdravě. A navíc jsem se s ostatními členy nepohodl, nebyl jsem úplně spokojený s tím, co děláme, a nechoval jsem se k nim úplně nejlíp. Nebylo to dobré, a tak nechali mě jít. Takže jsem šel, a rád, protože jsem to tak cítil. Nakonec jsem teď rád, že mám kapelu, která funguje, za což jsem vděčný.
Nevydržel ani comeback s Teslou. Byl druhý rozchod odlišný?
Tommy: Ne, pořád to byly stejné sračky…
Na začátku roku jste narazili na projekt Skin Suit, který loni vydal debutové album. Je tvoje spolupráce se zpěvákem Robem McManusem stále aktuální?
Tommy: Ne. Když jsem nahrál tu desku, tak to bylo v době, kdy jsem se právě potkal s Natem a to odstartovalo jinou kapitolu. Ale album Skin Suit není vůbec špatné, mám ho docela rád, ale ani jsme mu neudělali propagaci, tak to všechno vyšumělo. A teď bych s ním už ani nepracoval, protože na to nemám čas.
Resist & Bite je pro tebe zjevně teď prioritou. Už máte plány na další činnost, turné nebo druhé album?
Nathan: Rozhodně! Díky za tuhle otázku. Teď, obrazně řečeno, skládáme různé díly skládačky. Zajišťujeme datumy, místa na koncerty, booking. Chceme hrát co nejvíc, když to Covid tak dlouhou dobu brzdil. A nikdo z nás rozhodně nemá jiné priority, protože (Nathan imituje zamilovanou dívku) „jsem konečně našla spřízněné duše, ideální partnery! (smích). Máme v záloze tak třicet písniček.
Tommy: Budeme teď hodně koncertovat a dělat na novém albu. Jsme nadšení, že máme hodně pozitivních ohlasů.
Nathan: Na našich webovkách resistandbite.com je opravdu všechno. Cokoliv, co nabízíme, tam je. Můžeš tam domluvit koncerty, koupit cédéčka, USBčka jako kytary, když nemáš v autě CD přehrávač. Jsme vzlétající raketa a rozhodně nemáme v plánu nějak brzo přistávat.
Řada amerických muzikantů vyzývá k očkování proti Covidu. The Offspring dokonce vyhodili bubeníka, který o vakcínu odmítl. Jak se na celý ten problém díváte vy? Jste očkovaní nebo ne?
Tommy: Já ano. Příští rok mi bude šedesát, mám nějaké zdravotní problémy, takže jsem si říkal, bůh ví, jak by to dopadlo, kdybych to chytil. Je to ale každého věc, nechci do toho nikoho nutit. Takhle to vidím já, byla to moje volba.
Nathan: Já a Tommy máme spoustu věcí společných, včetně toho, že máme rodiny s dětmi, Neočkujeme se jen pro nás, ale hlavně i pro lidi okolo nás. Já jsem taky očkovaný a šel jsem, jakmile to šlo a věděl jsem, že mi z toho nevyroste třetí bradavka. Můj pohled je: „Máš práci, kde děláš s lidmi a chceš vydělávat? Tak se mazej očkovat.“
|
