Vydávat alba na poslední chvíli, nejlépe bez ohlášení, se stává v poslední době módou. Nejvýrazněji to předvedli loni AC/DC, kteří vypustili „Power Up“ jen pár dní po ohlášení konkrétního termínu, přestože několik let byla jejich činnost zahalena v mlze a vlastně se už ani nepočítalo s tím, Angus a jeho parta, notabene v nejklasičtějším možném složení, ještě někdy něco vypustí. Letos něco podobného předvedli Iron Maiden, kteří „Senjutsu“ tajili do poslední chvíle, přestože měli skladby natočené skoro už dva roky. V obou případech jim to fanoušci slupli i s navijákem, protože když novou desku vydá legenda jako AC/DC nebo Iron Maiden, je to vždycky událost. Nepíše se rok 1982 nebo 1984, kdy desky podobných kapel vycházely skoro každý týden. Teď něco podobného předvedli i Limp Bizkit. Ovšem je otázka, jestli jim tento tah vyjde. Je na to jejich pozice pořád ještě silná?

V roce 2008 to byl tristní pohled, když na jejich koncert do O2 Arény přišly zhruba dvě tisícovky lidí, které se v obrovském prostoru hokejové haly doslova ztrácely. Co to ukázalo? Zaprvé, že Limp Bikzkit nemají tak silnou pozici, jak se mohlo zdát ještě pár let nazpět. A zadruhé to, že jejich sláva byla výstřelkem módy, protože, ač schopní muzikanti, jejich koncerty byly vždy spíše zklamáním. Limp Bizkit mlčeli deset let, během nich slibovali pravděpodobně album, čímž možná maskovali, že poslední deska „Gold Cobra“ po komerční stránce zoufale propadla. Teď jsou zde s novým materiálem. Bez ohlášení, bez mediální kampaně. To je velice riskantní taktika, která zlomila vaz jejich krajanům Avenged Sevenfold s posledním albem „The Stage“. A pozice Limp Bizkit je v podstatě stejná jako u Avenged Sevenfold. Kdysi zazářili, pobláznili miliony lidí, ale stejně rychle jak vylétli, tak také padli na hubu. S novou taktikou hrají doslova vabank. Buď vzkřísí jejich někdejší pozici nebo jim zatluče poslední hřebíček do rakve. To uvidíme v nejbližší době…

Pepsi Stone, 2. 11. 2021