Jméno kanadského umělce Polychucka zatím nemá velkou sílu, přestože se jedná o renomovaného hráče a kytarového učitele, který se zaměřuje jak na psaní vlastních kompozic, tak na výuku a hru kytarového stylu shredding. Poté, co Polychuck léta procházel kapelami, jež hrály spíše extrémní metalové styly, věnuje se v současnosti sólové dráze. Tu odstartoval letos neuchopitelným dílem „Shadows Exposed“, které ukazuje, jak moc mu black či deathmetalová škatulka byla malá. S těmito styly už má dnes málo společného, protože jeho hudba zní jako mix mnoha různých vlivů, čímž může lehce evokovat svého slavnějšího krajana Devina Townsenda. Polychuck je na samém začátku kariéry, která jistě nabere nejeden nečekaný zvrat. Vyplatí se jej proto sledovat, jeho hudba je originální. O tom v následujících řádcích něco poví on sám…
Tvoje jméno je v České republice prakticky neznámé. Mohl by ses našim čtenářům představit?
Jsem alternativní sólový umělec z Kanady. Zpěvák, skladatel a shredder s extrémně rozmanitými vlivy. Mám v hlavě spoustu šílených nápadů, o které se musím podělit se světem. Takže byste se na to měli připravit.
Na čem teď konkrétně pracuješ?
Momentálně dělám na dlouhohrajícím koncepčním albu. Bude hodně progresivní, ale zároveň je ovlivněné mým osobním růstem. Rád do své hudby začleňuji prvky z hip-hopového světa, což je teď u mě něco zcela unikátního. Na druhou stranu je jistě samozřejmé, že na albu bude hodně kytarových riffů.
Kdy ses rozhodl, že budeš hudebníkem a kdy jsi začal hrát na kytaru?
Na kytaru jsem začal hrát, když mi bylo šest let, takže to už je hodně dávno. Už tenkrát jsem věděl, že budu rockový hudebník a shredder. To se stalo, když jsem poprvé slyšel Metallicu. Moje první oficiální album je aktuální „Shadows Exposed“, na které jsem hodně hrdý. Ale to všechno je jen začátek!
Zmínil jsi Metallicu. Byla tvým první hudební vzorem, kvůli kterému si vzal kytaru do ruky?
Myslím, že Kirk Hammett byl ten, kvůli kterému se to stalo. Když mi bylo jedenáct let, tak jsem poprvé slyšel jeho hru a bylo to, jako kdybych na kytaru slyšel hrát samotného Boha. Postupem času jsem objevil další řadu skvělých umělců a shredderů, takže ty vlivy exponenciálně rostly.
Byl jsi někdy součástí nějaké kapely nebo jsi začal hrát hned jako sólový muzikant?
Byl jsem součástí undergroundových kapel, zejména ve stylu death metalu, blacku a sludge metalu. To bylo od dob mého dospívání až do poloviny minulého desetiletí. Když bych je měl jmenovat, tak to byli Vatican, Dopethrone a Build On Lies. Dalo mi to řadu zkušeností, ať už šlo o živé hraní nebo o znalost rockové a metalové scény.
Tvoje hudba je stylově špatně zařaditelná. Jak bys svou hudbu popsal?
Kdybych to měl říct hodně zjednodušeně, tak je to alternativa nebo progresivní pop. Ale tím bych to rozhodně neobsáhl. Je to prostě hard rock bez hranic. Rád kombinuji rockové, metalové, popové a hip-hopové prvky a chci, aby ty nápady byly chytlavé. To je můj cíl. Prostě, dělej, co chceš, ale hlavně to dělej chytlavě.
Aktuálně jsi vydal EP „Shadows Exposed“. Proč jsi udělal jen formát EP a ne dlouhohrající album?
Chtěl jsem začít kariéru s vlastními skladbami, které jsem napsal jako sólový umělec. Původně jich bylo jedenáct, ale šest jich prostě neprošlo. Teď se snažím etablovat jako sólový umělec. Vzhledem k tomu, že můj styl je velmi eklektický, tak jsem si myslel, že těch pět skladeb napoprvé ke strávení postačí.
Ve skladbách na EP lze najít vlivy sedmdesátých i osmdesátých let, ale vše je propojeno moderní produkcí. Je pro tebe hudba ze sedmdesátých a osmdesátých let hlavním inspiračním zdrojem?
To byly velké časy! Vlastně jsi ten popis ani nemohl vyjádřit lépe. Mě nesmírně inspiruje rock sedmdesátých a osmdesátých let. Obzvlášť pak kapely Yes a Genesis ve chvíli, kdy se staly trochu popovějšími. Myslím tím éru kolem alb „90125“ u Yes a „Invisible Touch“ u Genesis.
Na albu je kromě tvé kytary a zpěvu ke slyšení řada dalších hudebních nástrojů. Nahrál sis všechno sám nebo sis pozval nějaké hosty?
Všechno jsem udělal sám. Nahrál jsem každý nástroj, vše smíchal a zmasteroval. Některé nástroje byly nahrány na midi keyboardu pomocí digitálních samplů. To je slyšet zejména v dechové sekci ve skladbě „Beating Yourself Down“.
„Shadow Exposed“ obsahuje pět skladeb. Dá se mezi nimi najít nějaká spojnice nebo se jedná o pět rozdílných kompozic?
Všechno jsou to různé skladby s různými tématy. Ale jak jsem řekl, dlouhohrající album, které teď natáčím, bude koncepčním dílem.
Je některá z těch pěti skladeb pro tebe stěžejní, jakýsi výhled do budoucna?
Co se stane v budoucnu? Myslím, že to bude určitě spojení tvrdých kytar, hip-hopových bicích a analogových syntezátorů. Pokud je na EP nějaká skladba, která by měla posluchače připravit na vydání celého alba, tak to bude pravděpodobně skladba „Exposure“.
V recenzích, které jsem na „Shadow Exposed“ četl, tvou hudbu přirovnávají k mixu mezi Linkin Park, Bring Me The Horizon, Korn, ZZ Top a Styx. Je to podle tebe dobré přirovnání?
Myslím, že je na místě. Možná bych k tomu ještě přiřadil další jméno a to jsou Def Leppard. Musím ale říct, že srovnávání s takovými legendami jako jsou ZZ Top a Styx je pro mě absolutní pocta.
Kromě vlastní hudby poskytuješ také kytarové lekce. Jaké techniky své žáky učíš?
Už nějakou dobu trénuji kytaristy po celém světě a to včetně zkušených hráčů z velkých kapel. Většinou mě žádají o pomoc s technikou shreddingu nebo abych se pokusil jejich frázování posunout na další úroveň. Devadesát devět procent z toho, co učím, souvisí se sólováním.
Jaká klientela za tebou chodí?
Různá. Měl jsem i několik začátečníků, ale učím lidi na všech úrovních různých stylů a z různých prostředí. Kdybych to měl zobecnit, tak většinou o mé služby zájem dobře zavedení hráči nebo alespoň poměrně pokročilí.
Jak to vypadá s tvými koncerty? Máš už termíny na příští rok? Rozjedeš se po světě nebo zůstaneš zatím v domovské Kanadě?
Tohle je opravdu těžké říct. Uvidíme, jak se bude vyvíjet celá pandemie, ale mým cílem pro rok 2022 jsou alespoň koncerty v Kanadě a Spojených státech. Pokud budu mít štěstí, tak se dostanu i na turné za oceán, což si myslím, že by bylo skvělé. Pokud to ale z nějakého důvodu nebude možné, budu se věnovat psaní nové hudby.
|
