Je to sotva pár dnů, co hudebním světem proletěla zpráva o návratu jedné z vůbec nejlepších skupin posledního čtvrt století, britských Porcupine Tree. Tento dosti překvapivý comeback je nejlepší možnou zprávou pro naprostou většinu progresivně orientovaných fanoušků, kteří vnímali a dodnes vnímají tuto kapelu jako zcela specifickou a jedinečnou akvizici. Během pár let se z Wilsonovy party stal obrovský psychedelicko rockový kolos, nemající sobě rovného a utíkající okolní konkurenci o dobrých pár mil. S deskou "The Incident" se k velkému zármutku studiová i koncertní činnost kapely uzavřela a hlavní představitel mistr Wilson odešel na dráhu sólovou. Kapel a souborů, které se postupně pokoušely jít ve stopách Porcupine Tree, bychom se možná ani nedopočítali. Některým z nich se to dařilo méně, některým více. Byla tu však jedna, která začala ke konci první desetiletky nového milénia z dikobrazího stínu znatelně vystupovat. V anglickém městě Waterlooville blízko Portsmouthu, v hrabství Hampshire, vdechl život kapele Cosmograf její leader, zakladatel a jediný stabilní člen sestavy, Robin Armstrong.
Charakter projektu Robina Armstronga má kořeny v klasickém art rocku 70. let, se současným progresivním zvukem i postupy. Obecně jde o prog rock, respektive neo-prog. Robin Armstrong (téměř totožně jako Steven Wilson) píše veškerou hudbu, výborně ovládá hru na kytaru, klávesy, baskytaru, zpívá a vše produkuje s dalšími spolupracujícími hudebníky ve svém domácím studiu The Trees, které si postavil na své zahradě. A jak rád tvrdí, "progresivní rock vám umožňuje svobodě překlenout různé hudební žánry, pozastavit se v různých tempech, vkládat pestrobarevné zvukové efekty a obecně vyprávět příběh, nebo jednoduše zbudovat zvukovou scénu, bez skutečného významu. To vytváří hudební svobodu, pohybující se daleko za hranicemi komerčních pravidel a omezení, danými tří minutovou popovou písní".
Cosmograf je jednou z moderních prog rockových kapel dneška, které vydávají trvale vynikající materiál, a přesto zůstávají ve stínu mnoha jiných, jež nejsou nutně lepší. Respektive se jim nedostává zasloužené pozornosti. Po ještě dostatečně nevybroušeném one man debutu "End of Ecclesia" bodují Cosmograf svojí druhou deskou "When Age Has Done Its Duty", na níž se poprvé sešla smetánka britské prog rockové scény. Ze známých jmen uveďme například Lee Abrahama, Steve Thorna, je tu i Luk Machine, nebo Bob Dalton. Za vrcholné období a signifikantní nahrávky Cosmograf, nejmarkantněji sahající právě do oblasti, v níž operují Porcupine Tree, spadají desky z let 2013-16, tedy velkolepé produkce "The Man Left In Space", "Capacitor" a "The Unreasonable Silence". Jasně desetibodové placky, plné velkolepých melodií, zapamatovatelných refrénů, mrazivě tíživé atmosféry (ne nepodobné krajánkům Porcupine Tree), překrásně klenutých vokálů, i ohromujících esoterických ploch, sugestivně se zakusujících do posluchačova nitra. Následující, velice sevřená, až něžná záležitost "The Hay-Man Dreams" je protikladem k říznější kolekci "Mind Over Depth".
Letos Robin Armstrong přichází znovu a naděluje po osmé. Na svém malém nezávislém labelu Gravity Dream Music prezentuje novou kolekci pojmenovanou "Rattrapante". Dle slov samotného autora jde o koncepční album, zabývající se myšlenkou o naší interakci - vzájemném působení dvou i více činitelů s časem. Měříme ho, ale přesto s ním plýtváme, definuje jím naši existenci a formuje naše vzpomínky. Někteří se ho snaží porazit tím, že jsou první nebo nejrychlejší. Nápad na album byl inspirován mojí prací s mechanikou hodinek. Rattrapante je francouzské slovo odvozené od "rattraper", což znamená dohnat nebo zachytit. Chronograf Rattrapante může současně měřit dvě události, jako je mezičas určitého kola a čas finálového závodu“.
Padesátiminutovou nahrávku tvoří pouhých pět skladeb, ale každá je velmi příjemná, nezapomenutelná a poutavá. Zahájení alba čítá téměř třináct minut, jmenuje se „In 1985“, a je retrospektivní vzpomínkou na "lepší časy". Začíná floydovsky medovou kytarovou linkou, promítající svůj příběh na pozadí tajemných klávesových obrazců. V dalším plánu nastupuje úsečnější rocková pasáž, tvořená pevnou rytmikou s hard rockovým ostřím. Její tíživý hymnický podtext se výborně hodí na pozici jakou zastává a účinek vtáhnout diváka do děje naplňuje v míře naprosto unikátní. Poslechově nejsdílnější je kratší část třetí, která se odvíjí v tanečnějším rytmu s vcelku unikátní, osmdesátkovou melodií v duchu Europe. Celou hrací dobu titulní skladby tvoří hlavní melodii všudypřítomné uriášovsky houpavé hammondy. Opět vzpomínka na doby minulé, kdy hitová patina byla nejen ozdobou písně samotné, ale tvořila jakýsi protipól k místy náročnější instrumentaci, prvoplánově necílící jen na první signální. „I Stick to You“je nejkratší písní. Je to krásný milostný song, přetékající okouzlující a nezapomenutelnou melodií. Tato věc je plně v intencích největších děl kapely a práce s atmosférou, na níž se podílí nejen andělsky smyslný a čistý hlásek doprovodné zpěvačky Chrissy Mostyn, je znovu jednou z nejsilnějších zbraní svého tvůrce. „Memories Lie“ je typičtější akustické číslo Robina Armstronga, které pulzuje patřičnou dávkou naléhavosti i sentimentu. Opět na jedničku provedená záležitost se sugestivními klávesovými plochami, kytarovými sóly z říše snů, doslova hmatatelným vokálem i naléhavou atmosférou, jež má v popisu práce v každém z nás patřičně podněcovat vzpomínky na své dětství. „Time Will Flow“ je velkolepým epickým eposem, který toto vynikající album uzavírá nejdramatičtějším možným způsobem. Armstrong tasí samá esa v podobě práce s dynamikou, atmosférou, nezapomíná na rockový podklad, ani patřičně nadýchané vzduchové proudy.
Vizitky jednotlivých nahrávek kapely Cosmograf jsou důkazem, že tento projekt je dostatečně silný, osobitý, vzrušující a akceschopný, aby stál za posluchačův podrobnější průzkum a zároveň dokázal vyplnit místo na trhu po pádu emocionálně prorostlých Porcupine Tree. Mistrovské zpracování písní, promyšlené texty, záhadné koncepty a brilantní produkce patří k aspektům celé kapely, potažmo jednotlivých alb. Silná příchuť Porcupine Tree, smíchaná s pasážemi alá Pink Floyd a osazena v moderním neo -progovém rámu je velice nápaditá a posluchačsky dokonale záživná.
|
