Jméno Hetfiled má na rockové a metalové scéně velikou váhu. Pokud se objeví v rámci nějakého nového projektu, tak vždy zbystří zástupy fanoušků Metallicy, přestože je známé, že se frontman kalifornské legendy James Hetfield do žádných bočních akcí nepouští. V kapele Bastardane nefiguruje on, ale jeho syn Castor. Ten si oproti tatíkovi nepověsil na krk kytaru, ani se nepostavil k mikrofonu, ale usedl za bubenickou soupravu. I tak je jeho jméno zárukou, že se Bastardane dostane mnohem více pozornosti než jiným začínajícím kapelám. A také více, než si kapela v současné době zaslouží. To může být dvousečné, v mnoha článcích, upozorňujících na vznik alba, se neobjevuje fotka tříčlenné americké party, ale spíše tvář tatíka Jamese, což by mohlo být pro mladou kapelu demotivující, či dokonce silně stresující. Navíc, když předák Metallicy na aktuální debut „Is This Rage?“ nenatočil ani notu...
Hudba Bastardane nemá s Metallicou mnoho společného. Jen blázen by si mohl myslet, že nějaká mladá kapela dokáže být tak stylotvorná jako Hetfieldova a Ulrichova formace na svých raných albech. A i když se jedenadvacetiletý Castor Hetfield a jeho dva spoluhráči snaží sebevíc, ke slyšení je vlastně jen obstojná hudba, instrumentálně dobře odprezentovaná, ale nepůvodní až běda. Drobné vlivy Metallicy se najdou, protože dopad alb „Kill`Em All“, „Ride The Lightning“ či „Master Of Puppets“ byl drtivý a je neodiskutovatelný i po bezmála čtyřiceti letech, ale nejsou pro tvorbu Bastardane směrodatné. Kapela netlačí na pilu komerce, jak by se od protekční party dalo čekat, spíše se poohlíží po sludge/stoner metalové scéně, takže nelze přeslechnout vlivy Trouble, Corrosion Of Conformity, Crowbar, Eyehategod, grungeových průkopníků Melvins a také původních Black Sabbath.
Co ale kapele chybí, je vlastní osobitost. Mladý Hetfield zřejmě nepotatil cit pro nadčasovou kompozici (nebo jej ještě plně nerozvinul) a spolu s dalšími spoluhráči přehrává žánrová klišé, která Bastardane brání ve větším vzletu. Album se převaluje v bažinatém sludge močálu, v pomalých tempech s humpoláckým vokálu a dávno slyšených postupech, až kolem uší prolétne jen jako kulisa, aniž by zanechalo větší dojem. Je zcela prosto slyšitelných vrcholů, skladeb, které by zafungovaly a vryly se do paměti, a to i po několikanásobném poslechu. Dílo sice působí sevřeným dojmem, na druhou stranu je velmi nevýrazné na to, aby se zapsalo do povědomí fanoušků. Kapela dokázala vzbudit pozornost před dvěma lety, když nasadila první singl „Wealthy Fantasy“ (na desce není), ale od té doby neprodělala žádný vývoj a na debutu jen ukazuje stejnou tvář jako na singlu.
Když se dokáže vybičovat k většímu tempu jako v úvodní „Above All“ (je znát vliv Metallicy ve frázování zpěváka Jakea Dallase) či v „Revolt“, je znát, že energie této partě nechybí, ovšem Bastardane s ní až nepochopitelně šetří. Ostrá tempa, která jim sluší nejvíce, až příliš často rozmělňují a naprosto pohřbí jinak docela slušnou skladbu „Let The Wasted Die“, v níž kapela vytáhne slušně odsýpavé groove riffy, které však postupně ztrácejí svou sílu, neboť nedokáží akcelerovat. Postupně se album stává ubíjející, postrádá jiskru a zápal. To demonstruje i baladicky se rozjíždějící „The Cavalier“, obstojné akustické motivy nedokáží rozvíjet témata a nápady a nakonec celá věc opět sklouzne do rutinních, lopotně řezaných riffů, které spíše než pocit zmaru a sklíčenosti navozují myšlenky na kompoziční vyprázdněnost.
Debut Bastardane trpí řadou dětských nemocí, ale jistý potenciál se kapele upřít nedá. Sem tam dokáže přijít se zajímavější skladbou, ačkoliv pojetí je trochu kostrbaté. Pokud nebude této partě chybět chuť do větších hudebních dobrodružství, což by jí prospělo, mohli bychom se u ní v budoucnu setkat i s vlídnějším hodnocením.
|
