Thrashmetalová obroda posledních let chrlí do světa další kapely a jednou z výraznějších je kanadská čtveřice Hyperia. Ta se začíná velmi prosazovat, k čemuž jí dopomáhá i aktuální album „Silhouettes Of Horror“. Kapelu z Calgary vede čtvrtým rokem zpěvačka Marlee Ryley se svým manželem Colinem, kteří spolu v minulosti působili ve folk/deathmetalové formaci Skymir. A jelikož Hyperia se ze zámoří ozývá stále silněji, bylo záhodno spojit se s Marley, aby kapelu představila.
V roce 2015 média hlásala slogany „thrash si back!“ Byl to jeden z impulzů pro to, abyste založili o tři roky později kapelu Hyperia?
Abych byla upřímná, tohle nebyl jeden z hlavních důvodů, proč jsme kapelu založili. Můj manžel a já jsme se tenkrát vrátili ze třináctiměsíční cesty po Evropě a Asii a připravovali jsme se, že co nejdříve založíme kapelu. Jako základ hudby jsme si vybrali thrash metal, protože je v něm hodně energie a zaručuje hodně zábavy, především při hraní naživo. Samozřejmě máme i jiné vlivy z různých žánrů, vkus členů kapely je hodně odlišný. Ale thrash je to, na čem jsme se všichni shodli.
Jak se díváš na současnou thrashmetalovou vlnu? Mají současné kapely tak dobrou výchozí pozici jako kdysi Slayer, Overkill nebo Anthrax?
Je hodně těžké posuzovat nové kapely s těmi, co začaly v době před internetem. Dnes je hodně snadné dostat hudbu mezi lidi, ale mnohem těžší je dostat mezi ně naše jméno. Každému je dopřána jen velmi krátká doba pozornosti. Na internetu je tolik hudby, až je to ohromující, tak se nemůžeš divit, že je to tak, jak jsem nastínila. Musíš mít „IT“ faktor, něco, co tě opravdu odlišuje. Musíš znát správné lidi nebo musíš být ochoten hodně zaplatit za propagaci. Placení propagace se správným člověkem v PR týmu pomůže k tomu, že kapela nezapadne mezi ostatní. Existuje hodně skvělých thrashových kapel a já jim všem přeji, aby se jim dostalo co nejvíce štěstí.
V Hyperia působíš se svým manželem Colinem. Dá se říci, že kapela je váš „,manželský projekt“?
Dalo by se říct, že to tak nějak začalo, ale Hyperia je hlavně Colinovo dítě. Postupem času se to rozrostlo v něco jako rodinný projekt, protože kapela je něco jako rodina.
Vydáváte druhou desku „Silhouettes Of Horror“. Jaký se v kapele udál pokrok od dva roky starého debutu „Insanitorium“?
Cítíme, že jsme se hodně zlepšili. Od „Insanitorium“ jsme udělali velký krok a řeklo nám to i několik fanoušků. Využili jsme toho, že jsme jako hudebníci vyrostli a během pandemie jsme se více zaměřili na obchodní stránku věci. Každý jsme do alba vložili velký kus práce a s výsledkem nemůžeme být spokojenější.
Přistupovali jste k nahrávání nové desky jinak než k debutu? Využívali jste více moderních technologií?
Colin během pandemie hodně času trávil tím, že zdokonaloval své nahrávací dovednosti. Chodil do školy pro zvukový design pro videohry a filmy, což udělalo hodně v jeho zlepšení. Při nahrávání jsme použili stejné technologie jako na první desce, ale naučili jsme se s nimi lépe pracovat.
Vaše nová deska zní jako old school thrash metal s moderním zvukem. Jaké jsou vaše hudební vzory?
Myslím, že Colin je při skládání nejvíce ovlivněn Havok, Municipal Waste, Stone, Exmortus a podobnými kapelami. Také má hodně rád melodický death metal ze Skandinávie a dokonce se u něho objevují i inspirace z klasické hudby. I když je hlavním skladatelem v kapele, každý z nás přidává svůj díl z toho, co jej ovlivňuje. Je to všechno od Nové vlny britského heavy metalu, přes speed metal až k deathu.
Zajímá mě pohled člověka ze zámoří na evropskou thrashmetalovou scénu. Myslíš, že je stejně silná jako ta americká?
To ti nedokážu říct, pandemie znemožnila to, abychom mohli být v Evropě, takže o tom, jak je to teď toho moc nevím. Každopádně v Evropě máme hodně fanoušků, takže věřím, že thrashová scéna tam silná je.
Z alba jste vydali tři singly – „Operation Midnight“, „Experiment 77“ a „Prisoner Of The Mind“. Který z nich slaví největší úspěch?
Řekla bych, že je to „Operation Midnight“ a to hlavně kvůli kanálu, na jakém jsme tuhle věc uvedli. Hodně zpětných vazeb máme i na „Prisoner Of The Mind“ i „Experiment 77“, ale počty jejich zhlédnutí nejsou tak vysoké.
Velice překvapivé je zařazení závěrečné coververze „Gimme Gimme Gimme“ od Abby. Proč jste si vybrali tuhle skladbu?
Všichni v kapele milujeme Abbu, jaký je lepší způsob jak jí vzdát hold? Věděli jsme, že fanouškům se bude naše verze líbit. Ale asi bychom nebyli pořádná thrashová kapela, kdybychom tu skladbu trochu nenakopli do prdele (smích).
V „Gimme Gimme Gimme“ používáš jemnější pěvecký výraz. Jakým stylem se ti zpívá lépe? Drsným metalovým vokálem nebo čistým hlasem?
Všechny typy volkálů mi přijdou přirozené a nepřipadají mi obtížné. V minulosti jsem s tím hodně pracovala a vydřela si současnou úroveň. Jak to zní nechám na posluchačích.
Jaké byly tvé hudební začátky? Kdy jsi začala poslouchat metalovou hudbu a jaké kapely jsi měla ráda?
Vyrostla jsem v krásném domě v nábožensky založené rodině, ale vždycky jsem byla ta, kdo dělá potíže, je zvědavá a na všechno se ptá. Takže mé hudební začátky byly v kostele, i když to nebylo zcela dobrovolné. Metal jsem začala poslouchat, když mi bylo asi deset a moje první kapela byla asi Metallica. Vzpomínky na dětství mám ale trochu zamlžené kvůli problémům, na které se snažím zapomenout.
Poprvé ses na scéně objevila ve folk/deathmetalové kapele Skymir. Tam jsi působila jako klávesistka. Proč jsi přešla ke zpěvu?
Ke Skymir jsem se nejprve připojila jako výpomoc a mělo se jednat o dočasnou věc, ale víš, jak to chodí… Nakonec jsem se stala členkou na plný úvazek. Od dětství hraju na klavír, ale mojí vášní byl vždycky zpěv. Takže ke zpěvu jsem nepřešla, ale vrátila jsem se k tomu, co jsem chtěla dělat nejvíc.
Ve Skymir jsi hrála tři roky. Proč jsi kapelu opustila?
Colin a já jsme kapelu opustili, protože jsme se rozhodli procestovat svět. Zatímco jsme jezdili po různých zemích, mluvili jsme o tom, že bychom měli začít znovu hrát, až se vrátíme. Když jsme se po třinácti měsících vrátili, bylo všechno jinak. Už jsme byli jinde a oni taky.
Kromě Hyperia jsi členkou nové kapely Triskelyon. Jedná se o studiový projekt nebo o regulérní kapelu?
Je to jen studiový projekt a pravděpodobně i nadále v něm budu zpívat pouze v několika skladbách. Ale hodně mě to baví. Je skvělé být toho součástí.
Jaké máte v Hyperia plány do budoucna? Budete se soustředit spíše na živé hraní nebo chcete udělat rychle další album?
Teď se konečně chceme soustředit na koncerty. Opravdu toužíme po tom vyběhnout zpět na pódia. Ale tím není míněno to, že bychom během toho nepsali nové skladby.
Jak vypadá manželství dvou vytížených metalových hudebníků?
Jsme skvělý tým a není to dané jen tím, že spolu pracujeme v jedné kapele. Už dříve jsme spolu dělali na různých věcech, než jsme našli svůj „dream job“. Také nás hodně spojilo cestování. Máme štěstí v tom, že spolu dokážeme hodně mluvit. Jsme hodně spolu, protože většinu dní, i když ne všechny, pracujeme z domova. Stále spolu trávíme hodně času i mimo práci a stále nás to baví. Vždycky to sice není úplně dokonalé, ale rozumíme si skvěle.
|
