Hudebníci Marco Pastorino a Georg Neuhauser se potkali před čtyřmi lety na turné, které jeli se svými kapelami Temperance a Serenity. Při dlouhých nočních přejezdech se naskytla možnost pro klidné hovory, během kterých se ukázalo, že k sobě tito zpěváci mají blízko nejen hudebně, ale i lidsky. Tím započala spolupráce na projektu Fallen Sanctuary, jehož cílem je propojit pěvecký talent obou protagonistů a vytvořit hudbu, která nebude přímo svazována tradičními skladatelskými liniemi jejich domovských kapel.
Už první singl nicméně naznačil, že o půjde o velmi totožnou muziku. Ital i Rakušan mají v oblibě melodický metal a nebyl proto důvod prchat k jiným žánrům. Je to právě naopak - na debutovém albu "Terranova" se zdůrazňují vazby s power metalem (to v porovnání se Serenity), které jsou osekány od úniků k modernistické bombastičnosti (Temperance). Autorské argumenty jsou zeštíhleny na přímou melodickou řeč s nekomplikovaně zaoblenou dikcí. Co se však zpočátku jeví jako velká přednost, může nakonec být největší slabinou nahrávky...
O tom, že se na albu (se zvukem od Čecha Jana Vacika) vyskytuje nemalé množství chytlavých pasáží, které fungují na první dobrou, není pochyb. Problém nastává v jejich repetičním potenciálu. Už na druhý či třetí pokus je playlist v podstatě detailně prozkoumaný, přičemž jeho obsah vyloženě nevolá po dalším spouštění. Alespoň ne v celé své délce, když se zejména druhá polovina nahrávky jeví jako méně vypiplaná. Tu první načíná titulní rychlík (speedmetalových momentů je na albu překvapivě hodně, nejsou ale nijak výjimečné), následovaný skladbou "Now And Forever" s jemnými dotyky groovu, potažmo hitovkami "Broken Dreams" a "Rise Against The Wind", jejíž líbivý refrén lehoulince nadnáší akustická kytara.
Druhá část alba krom jiného nabídne dvě balady "I Can´t Stay" a "Wait For Me", které nejsou špatné a ve své podstatě vypichují největší přednost tohoto počinu, již tvoří dvojice zpěváků. Oba jsou velmi dobří, v pomyslném duelu nicméně vítězí Marco, který roste album od alba a v tuto chvíli už je lepší než Georg (jenž navíc chvílemi až moc tlačí na pilu - viz právě dvojice balad). Chemie mezi oběma borci funguje, občasná afektovanost, ať už vokální či instrumentální, má ale za následek o něco menší životnost některých skladeb, a v konečném důsledku i celé nahrávky.
|
