14.08.2022
DONOR
Česká powermetalová kapela zveřejnila více

14.08.2022
SUNSTORM
Přestože se mnozí fanoušci pozastavují nad tím, proč ..více

14.08.2022
YBCA
Brněnská loupežnická tlupa YBCA vypustila druhý klip k ..více

14.08.2022
RAVENOIR
RAVENOIR natočili cover verzi písně více

12.08.2022
TERRA ATLANTICA
První ukázka z alba "Beyond The Borders", které německá ..více

12.08.2022
DYNAZTY
Dlouho odkládané novinkové album švédských melodiků ..více






OLYMPIC - Marathón
To Aldus: Co se líbí Vám, nemusí se líbit dru ..

OLYMPIC - Marathón
Marathon je deska s opatrnou mnohdy ztlumenou zkre ..

OLYMPIC - Marathón
Na tuto recenzi jsem byl hodně zvědavý, těšil ..

VIRGIN STEELE - Invictus
Bodování zcela zasloužené. Za mě své marketi ..

STENFORS - Family Album
Tuším, že Nasty byl u Demolition 23 pouze jako ..

WOLFSBANE - Genius
Koukám, že se tu rozmohl nešvar urážet a napa ..

VIRGIN STEELE - Invictus
Mám to album na originálním CD a mám jej rád. ..

WOLFSBANE - Genius
O Blazeovo sólové tovrbě mě rozhodně nemusí ..

WOLFSBANE - Genius
"Co se týče Blaze, nové album Wolfsbane dokáž ..

WOLFSBANE - Genius
V Ironech das ist hruza , ale sólová kariéra je ..




Za poslední měsíc:
MASTERS OF ROCK 2022 - Vizovice, sobota (9.7.2022) a neděle (10.7.2022)
3015x

WINGER - Pull
2457x

MASTERS OF ROCK 2022 -Vizovice, čtvrtek (7.7.2022) a pátek (8.7.2022)
1233x

OLYMPIC - Želva
1092x

WINGER - In The Heart Of The Young
1079x

OLYMPIC - 4
995x





článků celkem: 9271
recenzí: 7673
reportů: 586
rozhovorů: 574













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


OLYMPIC - Želva

Možná se to zdá neuvěřitelné, ale Olympic funguje už šedesát let, což je stejně dlouho jako jejich někdejší idolové The Rolling Stones. I Petr Janda, lídr a nejvýraznější postava celé historie kapely, letos slaví osmdesátiny a proto nebude od věci podívat se na kariéru Olympicu, se všemi vrcholy, pády a zvraty. Od okamžiků plných mladického nadšení, přes časy tuhé husákovské normalizace, zlatá osmdesátá léta, až po klidnou současnost, kdy kapela je právem brána jako největší tuzemská rocková legenda a hraje vlastně tak pro radost. Od okamžiku, kdy se začala formovat první tvář kapely, se časy změnily k nepoznání. Na pražském hradě seděl Antonín Novotný, nad Prahou čněl monumentální Stalinův pomník a o žádné tuzemské rockové hudbě nemohla být řeč. Šedesátá léta se nesla ve znamení uvolňování tuhých poměrů předchozí dekády a i přes nevoli tehdejší vládnoucí garnitury do Československa začaly pronikat vlivy zejména z britských ostrovů, kde debutovou desku vydali The Beatles a pomalu se rozjížděla obrovská mánie, která zachvátila celý svět. Bylo by bláhové domnívat se, že sovětský blok bude stát mimo, i když podmínky pro vznik podobného uskupení zde byly ztížené.

Pokud chceme vyprávět příběh Olympicu, musíme se vypravit na začátek šedesátých let do pražského Divadla Semafor, kde vznikla kapela, říkající si Karkulka, tedy Karlínský kulturní kabaret. Působila jako typická hudební formace té doby a doprovázela semaforské zpěváky Josefa Laufera, Yvonne Přenosilovou, Pavla Bobka, Naďu Urbánkovou nebo Mikiho Volka. Repertoár byl čistě kabaretní a o rockové hudbě se mluvit nedalo. Vše přicházelo postupně. Nejprve si Karkulka na popud prvního manažera Josefa Smetáka změnila název na Olympic podle klubu Olympik ve Spálené ulici v Praze a začala se na pódiu Semaforu prosazovat v pořadu „Ondráš podotýká“. Zatím to bylo nesmělé, Olympic doplňoval scénky jiných účinkujících či promítání diapozitivů, ale prvotní hudební tvář se začala formovat. Brzy přerostla formát Semaforu a Olympic se osamostatnil prvními koncerty po celém Československu, ale i účastí na singlu Karla Gotta „Adresát neznámý“, na němž je hudba připsána Tanečnímu orchestru Československého rozhlasu, ve skutečnosti ji hraje Olympic. Přestože na následných koncertech stáli v čele hostující zpěváci, spojení se Semaforem, začíná se rýsovat první klasická sestava kapely. Kytary obstarává Petr Janda a Jiří Laurent, baskytaru Pavel Chrastina, klávesy Miroslav Berka, saxofon Miloslav Růžek a za bicími seděl František Ringo Čech. To už nebylo daleko k velkému třesku, který přišel v roce 1965.

Beatlemánie byla v plném rozpuku a zasáhla i Olympic, do té doby hrající klasické rock n`rollové standartd a estrádní písně. Jenže muzikanti toužili po něčem jiném. „Chtěli jsme hrát jako Beatles, tak jsme vyhodili zpěváky a vlastně jsme ani nepřemýšleli, kdo se postaví za mikrofon. Já jen věděl, že už nechci šmrdlat osminky a nevědět, jaký rokenrol se vlastně hraje,“ řekl k úplným začátkům Petr Janda, jemuž na bedra připadla role zpěváka, ač se jí zpočátku bránil a v kapele ještě pár měsíců setrvával Miki Volek. Ten se rozhodl pro odchod, aby se připojil k formaci Old Stars, čímž z repertoáru Olympicu částečně zmizel i rokenrolový prvek. Cesta k beatlesovsky pojaté hudbě byla otevřena. Ještě předtím muselo dojít k drobné korektuře v sestavě, odešel saxofonista Růžek i kytarista Jiří Laurent, jehož nahradil Ladislav Klein, který se zbytkem kapely sdílel vášeň pro novou britskou vlnu a za bicími nevydržel ani František Ringo Čech, kterému bylo povoleno s Černým divadlem odjet na rok do Spojených států, proto na scénu přišel Jan Antonín Pacák. Klasická sestava kapely byla na světě.

Přestože Olympic ještě s Karlem Gottem natočili hit „Trezor“, začaly se prosazovat původní skladby, zejména „Snad jsem to zavinil já“, demonstrující novou tvář, která byla plně v souladu s tím, co se odehrávalo ve světě. Fanoušci se hrnuli a v druhé polovině šedesátých let nebylo v Československu větší a úspěšnější nové kapely než Olympic a jejich souputníci The Matadors. Logicky přišla nabídka na vydání prvního dlouhohrajícího alba. V průběhu jara roku 1967 kapela natořila ve studiu v Dejvicích šestnáct skladeb, z nich se jich dvanáctka dostala na album, které dostalo pojmenování „Želva“. Bylo rozhodnuto, že na albu, pořízeném za neuvěřitelných pět dní, bude pouze autorský materiál, plně se osvědčil skladatelský tandem Petr Janda / Pavel Chrastina, čímž byly nemilosrdně škrtnuty všechny převzaté skladby, mapující rokenrolovou minulost. To by jen narušovalo styl „Želvy“, která není klasickým rokenrolovým albem, je plná jednoduchých, ač muzikantsky velice dobře zvládnutých skladeb, v nichž se odráží vliv prvního období The Beatles.

Největší spojnicí s minulostí je skladba „Nebezpečná postava“, sahající do roku 1965, jež v sobě má zbytky rokenrolového ducha. Je jednou ze dvou připomínek spolupráce s Františkem Ringo Čechem, z jehož autorské dílny pochází textová složka, druhou je poněkud méně zábavná „Nikdo neotvírá“. „Nebezpečná postava“ je jednou z nejvýraznějších věcí a doplňuje trojici největších hitů desky. Těmi je titulní „Želva“, která se, i díky výrazné foukací harmonice Miroslava Berky stala klasikou a asi nejvíce dokumentovala ovlivnění melodickými postupy The Beatles, a baladická „Snad jsem to zavinil já“, útočící zejména na city náctiletých fanynek. Těmto dvěma věcem šlape zdárně na paty poněkud rozvernější „Dědečkův duch“, jenž největší sílu získal při koncertních představeních, na nichž byl velice žádanou položkou. Své místo mají i zdánlivě méně výrazné skladby „Dám zejtra zas flám“ nebo „Modravé mámení“, zapadající (bez hitových ambicí „Želvy“ a „Snad jsem to zavinil já“) do přesných formulek tehdejšího rocku. Nejen tuzemského, ale i celosvětového.

Takových skladeb je na albu převaha, ovšem dojde i na překvapivější místa, v nichž se Olympic, snad pod vlivem beatlesovského „Seržanta Pepře“ či stonesovského počinu „Their Satanic Majesties Request“, nechává ovlivňovat psychedeličtějším a mnohem více vrstveným zvukem. Zdánlivá jednoduchost největších hitů ustupuje do pozadí ve skladbě „Vzpomínka plíživá“, jejímuž zvuku dominují až barokně laděné klávesy po vzoru amerických The Doors, a zejména v závěrečné „Psychiatrický prášek“, stavící na hippie vícehlasech Jandy a Chrastiny v první polovině skladby, nepokrytě se halící do psychedelického obalu a působící spíše jako improvizace či studiový jam session, v němž do lehce kakofonních zvuků vstupují nečekané mezihry v podobě Pacákova vkladu na zobcovou flétnu, či kytarové preludie ruské národní písně „Kaťuša“. Dnes to může působit poněkud přežitě, ale ve své době měly podobné experimenty a úlety své kouzlo.

„Želva“ vyšla v pohnutých událostech Pražského jara a nebývalého otevření kultury. Po kapele byl obrovský hlad, což vydavatelství Supraphon hrubě podcenilo, protože album nechalo vydat pouze v pětitisícovém nákladu. „Papaláši vůbec netušili, jak je Olympic slavnej, po albu se jen zaprášilo,“ řekl Petr Janda s tím, že pouze na původní pětitisícovce byl k vidění klasický obal. „Supraphon chtěl využít svého výtvarníka a my jsme zase tlačili želvičku od Pacáka. Jim se nelíbila, ale přesto na albu původně vyšla,“ vzpomínal Janda. Album bylo nutné rychle dolisovat, mnohem většímu dodatečnému nákladu se už dostalo jiného obalu. To však nesnižuje historickou úlohu, „Želva“ se stala první československou rockovou deskou. Z tohoto pohledu by si zasloužila absolutní hodnocení, ovšem s vědomím, že řada skladeb během více než padesáti let mírně zestárla a neobsahovala v celosvětovém rockovém měřítku nijak revoluční materiál, je třeba jít níž. Přesto má „Želva“ místo v historii pevně dané.

Pepsi Stone             


www.bestia.cz/olympic

YouTube ukázka - Želva

Seznam skladeb:
1. Želva
2. Vzpomínka plíživá
3. Línej skaut
4. Dám zejtra zas flám
5. Modravé mámení
6. Nikdo neotvírá
7. Nebezpečná postava
8. Snad jsem to zavinil já
9. Dědečkův duch
10. Jen Bůh ví
11. Telefon
12. Psychiatrický prášek

Sestava:
Petr Janda - zpěv, kytara
Ladislav Klein - kytara
Pavel Chrastina - baskytara
Miroslav Berka - klávesy
Jan Antonín Pacák - bicí

Rok vydání: 1968
Čas: 34:15
Label: Supraphon
Země: Československo
Žánr: classic rock

Diskografie:
1968 - Želva
1969 - Pták Rosomák
1971 - Jedeme jedeme
1974 - 4
1978 - Marathón
1980 - Prázdniny na Zemi
1981 - Ulice
1984 - Laboratoř
1985 - Kanagom
1986 - Bigbít
1988 - Když ti svítí zelená
1990 - Ó jé
1994 - Dávno
1997 - Brejle
1999 - Karavana
2003 - Dám si tě klonovat
2007 - Sopka
2013 - Souhvězdí šílenců
2014 - Souhvězdí drsňáků
2015 - Souhvězdí romantiků
2018 - Trilobit
2020 - Kaťata

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 18.07.2022
Přečteno: 1091x




počet příspěvků: 3

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Výborná recenze,...31. 07. 2022 17:00 Aldus
to bude dlooouhý...18. 07. 2022 21:14 -k-
Skvělý nápad....18. 07. 2022 20:59 Majk


 
Metalforever.info © 2006 - 2022     RSS - články

stránka byla načtena za 0.45019 sekund.