ATTIC - Return Of The Witchfinder
Velice povedené retro, které mě bavilo už na...

RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



bulvární koutek

Konec zlatých časů velkých frontmanů?

Doba covidová si kromě absence živých koncertů vyžádala i jinou daň. Nikdo nemládne, a čekat výkony od dnešních šedesátníků, jaké předváděli před třiceti nebo čtyřiceti lety, by bylo bláhové. Ovšem propad formy u některých zpěváků je skoro až alarmující. Je otázka, zda člověk, jdoucí na koncert, za své peníze dostane to, co očekává a na co si lístek koupil v době, kdy se všechno zdálo být v pořádku. Rozjela se zdržovaná světová turné, kterými by se i největší hvězdy rockového nebe rády vrátily do starých časů. A zde začíná kámen úrazu. Těžko čekat od zhýčkaných primadon, že čas vyplnily pilným zkoušením a cvičením. Výsledkem je propastně prohlubující se trend zbědovaného stavu hlasivek největších frontmanů. .

Jedním z nich je Paul Stanley z Kiss. Problémy s hlasem má delší dobu, jeho forma jde konstantně dolů, ale výkony z koncertů v tomto roce vypadají na skutečně tristní zážitek. Zachraňovat jej musí jak bubeník Eric Singer, tak basista Gene Simmons, který byl vždy považován za pěvce nižší třídy než Stanley. Pak je tu Vince Neil. Toho na nadcházející Stadium Tour, které oživuje někdejší slávu Mötley Crüe dali trochu fyzicky do kupy, shodil něco ze svých přebytečných kil, držen na dietě stranou od hektolitrů piva, ale pěvecký výkon (soudě podle letošních sólových koncertů) připomíná spíše zmutované hlásky Chipa a Dalea, přestože ještě před sedmi lety na „zaručeně posledním turné“ Mötley Crüe předváděl formu srovnatelnou se zlatými časy kapely. A nakonec Axl Rose… Jen těžko lze vysvětlit, co se s jeho hlasem stalo. Ještě před šesti lety exceloval v řadách AC/DC, aby stejně přesvědčivě a náramně zněl o rok později s Guns N`Roses. Takřka ostudné nedávné vystoupení na festivalu Sweden Rock (zde odehráli vinou bubeníka Jamese Kottaka tragický koncert i Kingdom Come) ukázalo, že řada pasáží mu dělá obrovské problémy a to i v intonační rovině, nemluvě o ztrátě jeho typické cirkulárky, kterou nahrazuje jen falzetík tenký jako papír. Docela smutné, navíc s pomyšlením, že takových výkonů se člověk dočkává čím dál častěji. Don Dokken, Bruce Dickinson, David Coverdale, Steven Tyler, mířící do odmašťovny, to jsou další, kterým už jejich „výrobní nástroj“ vypovídá službu a leckdy působí jako stín vlastní minulosti. A ceny lístků na koncerty hvězd letí směle vzhůru…

Pepsi Stone, 19. 6. 2022

Jan Skala             



Vydáno: 19.06.2022
Přečteno: 610x




počet příspěvků: 1

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Když už zedník...21. 06. 2022 14:03 Avram


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.12511 sekund.