Trauma není kapela, která těží jen z toho, že zakládajícím členem byl ikonický basista Cliff Burton, který ji však opustil, aby dobyl světovou proslulost a nesmrtelnost v barvách Metallicy. Parta ze San Francisca je živoucí organismus, který se přenesl před smrt původního zpěváka Donny Hilliera a funguje i v současnosti. I proto se s námi spojil bubeník Kris Gustofson, který jako jediný člen pamatuje dobu, kdy Trauma měla být žhavým želízkem v rozhořívajícím se thrashmetalovém ohni. Kris se rozpovídal o nové desce „Awakenig“, o personální situaci v kapele, kterou opustil basista Greg Christian (ex-Testament), ale i o čtyřiceti letech, kdy se zdálo, že Trauma bude jen encyklopedickým pojmem.
Trauma oslavila čtyřicet let existence. Jak se díváš na vývoj metalové hudby během té doby? Které období bylo nejzásadnější?
Bylo hodně kapel, které se v té době vyvinuly a staly se z nich opravdu dobré formace. Pokud jde o období, které by bylo nejzásadnější, to nejde dost dobře říct, důležité byly všechny. Vývoj hudby se skládá z mnoha prvků a když přijde důležitý okamžik, tak prostě přijde.
A které období bylo nejdůležitější pro Trauma?
I to je těžké říct… I když jsme měli hodně dlouhou přestávku, tak není zase tolik kapel, které fungují tak dlouho jako Trauma. Ale kdybych musel nějaký časový úsek říct, tak by to byla osmdesátá léta. Tehdy to bylo z mnoha důvodů jiné než teď. Hudební byznys vzkvétal a v každém větším městě po celém světě byla obrovská scéna.
Mohl bys objasnit odchody kytaristů v roce 2017?
Kurt Fry měl jiné závazky, které musel splnit. Co se týče těch druhých dvou kytaristů (Jeff Jones a Bobby Eaton, pozn. aut.), tak tam to prostě nevyšlo, jak jsme si představovali. Dnes taky dělají jiné věci a my jim samozřejmě přejeme hodně štěstí v jejich práci.
Předloni zemřel váš zpěvák Donny Hillier. Uvažovali jste o tom, že by kapela mohla skončit?
Ano. Vůbec jsme si nebyli jistí tím, co bude. Než se ta smutná věc stala, byli jsme připraveni na to, že budeme natáčet nové album. Pak jsme si dali pár měsíců pauzu, abychom si ujasnili, co budeme dělat. Bylo to hodně těžké období.
V současné době není vaším členem už ani basista Greg Christian, bývalý člen Testament. Proč už s vámi nehraje?
Greg chtěl začít dělat jiné věci, ale především ho přestalo bavit cestování.
Už máte za Grega náhradu?
Teď s námi hraje Michael Spencer, ale není stálým členem Trauma.
Mohl bys popsat skladatelský proces na nové desce? Jak jste pracovali v době lockdownu a covidu?
Ten proces byl velmi náročný. V podstatě sestával z toho, že jsme si sem tam posílali zvukové soubory. Když jsme měli několik skladeb, které zněly dobře, tak jsme je otestovali naživo, pokud to šlo. Následně jsme je ještě vylepšovali a pilovali. Ale covid byl docela hnusný čas pro jakoukoliv práci.
Album nese název „Awakening“. Má pojmenování symbolizovat nový začátek kapely?
O tom jsem nikdy takhle nepřemýšlel. Když jsme vymysleli tento název, byl Donny ještě naživu. Ale a no, když to takhle vezmu, tak by to opravdu tak mohlo být, protože dnes jsme v podstatě nová kapela.
Oproti předchozím nahrávkám „Rapture And Wrath“ a „As The World Dies“ mi přijde novinka energičtější a rychlejší…
„Rapture And Wrath“ bylo album, se kterým jsme testovali terén, protože kapela byla hodně dlouho neaktivní a museli jsme si určit směr, kterým se vydáme. „As The World Dies“ bylo do jisté míry modernější a skladby na něm byly svižnější. A na „Awakening“ jsem tlačil na to, aby skladby byly rychlé a energické, a trochu jsme se tím vrátili ke kořenům kapely, k thrash metalu. Bylo zapotřebí na to jít agresivně.
Velkou devizou je nový zpěvák Brian Allen. Proč jste si ho vybrali, co vás na něm nejvíce zaujalo?
Briana nám doporučil producent Juan Urteaga, když s námi pracoval na „Awakening“. Bylo to v době, kdy Donny umřel. Juan přišel s návrhem na chlápka, o němž věděl, že by mohl fungovat, tak jsme mu poslali pár skladeb, aby je nazpíval. Poslal kazetu zpět a když jsme si poslechli, zjistili jsme, že by to fungovat skutečně mohlo. Pak jsme s ním letěli na zkoušku a všechno klaplo. Nabídli jsme mu ten post. Bylo to vlastně zázrak, protože jinak jsme vhodného zpěváka mohli hledat třeba rok.
Album má mnohem modernější zvuk i produkci než předchozí nahrávky. Zajímáš se o nové vlivy v metalové hudbě?
Všichni v kapele posloucháme různé druhy hudby. Ale pokud jde o to, na co se ptáš, tak to je záležitost zejména Juana Urteagy.
Jsou na „Awakening“ pouze nové skladby nebo jste použili nějaké nápady z minulosti?
Na nové desce jsou jen nové věci. Nic z minulosti nebo ze šuplíků jsme nepoužili.
Ty jsi jediným pamětníkem začátků Trauma. Mohl bys zavzpomínat na dobu před vydáním debutu „Scratch And Scream“? Jakou měla Trauma pozici v rámci sanfranciské scény?
Tehdy byla Trauma kapela, která hrála hodně koncertů. Hráli jsme v The Old Waldorf, The Stone, The Keystone Berkeley, Ruthies Inn, v Troubador, ve Whiskey A Go-Go a na řadě dalších míst. Měli jsme hodně našlápnuto a brzy jsme získali smlouvu s firmou Shrapnel Mikea Varneyho. Naše pozice byla hodně dobrá. Pamatuju si z té doby hodně kapel, které ani smlouvu nedostaly, což byla škoda, protože šlo o dobré skupiny.
Do kapely jsi nastoupil v roce 1982. Potkal ses s Cliffem Burtonem? Byl to opravdu tak skvělý hráč a skladatel, jak se o něm říká?
Jasně, že jsem se v kapele s Cliffem potkal. Byl to skvělý chlápek a ještě když se připojil k Metallice, chodil pořád na naše koncerty. Když jsme někde zahráli, pořád se nám zdálo, že je někde poblíž, jelikož se objevoval často. A jako basista byl opravdu monstrózní!
Nedlouho po vydání „Scratch And Scream“ jste se rozpadli. Proč se to stalo?
Na to už se mě ptalo tolik lidí. V podstatě jsme ztratili směr a to hlavně proto, že jsme neměli peníze na turné. Byla polovina osmdesátých let, kdy začal ve velkém letět hair metal. Nikdo najednou nevěděl, co s námi. Šli jsme se tedy věnovat něčemu jinému.
Po rozpadu Trauma jsi byl členem kapely St. Elmos Fire. Jak vzpomínáš na působení v této kapele?
S Trauma jsme dostávali ještě nabídky, tak jsme jezdili do Bay Area. Poté, co Trauma skončili, jsem se odstěhoval do L.A., abych tam dělal studiovou práci. To bylo v roce 1986. Pak jsem se na hudební scéně v L.A. začal víc angažovat a potkal jsem Dito Godwina, který řídil právě St. Elmos Fire a on se mě zeptal, jestli bych neměl zájem přijít na konkurz. Místo mi bylo nabídnuto krátce poté, co kapela získala smlouvu. Natočili jsme čtyři alba a udělali spoustu turné. Byl to velmi zábavný čas s dobrými muzikanty.
Věnoval ses hudbě v letech mezi rozpadem St. Elmos Fire a comebackem Trauma?
Ano, dělal jsem všelijaké věci. Po konci St. Elmos Fire jsem se připojil ke kapele, v níž byli někteří členové Krokus spolu s anglickým zpěvákem z kapely Little Big Horn. Na kytaru s námi hrál mladý Stevie Young, synovec Anguse a Malcolma. Říkali jsme si Threat. Hodně jsme cestovali, hráli jsme i nějaké koncerty s Ianem Gillanem z Deep Purple. Pak jsem hrál v projektu Moondog Mane s Frankem Hannonem z Tesly. Natočili jsme album „Turn It Up“, které se dostalo do hitparád a koncerty jsme hráli s Y & T, Patem Traversem, Def Leppard, Alicem Cooperem nebo Teden Nugentem. Pak tu byl projekt, který jsem založil s Dennisem Kolarikem z kapely Heist, jmenovali jsme se Mechanizm. Natočili jsme album „Meat For The Machine“ a hráli s 4 Non Blondes nebo Dio… Ale to stačí. Tady už se musím zastavit, protože je toho opravdu hodně (smích).
Trauma se na scénu vrátili v roce 2013. Kdo byl hlavním iniciátorem comebacku?
Byl to Mike Varney. Znovu vydal náš debut „Scratch And Scream“ a myslel si, že by bylo dobré mít pohromadě kapely, která by v případě potřeby zahrála i nějaký koncert.
Jak bude vypadat nejbližší budoucnost Trauma? Máte naplánované turné, přemýšlíte o dalším albu?
Pracujeme na turné, to je teď hlavní. Co se týče nových skladeb, tak už máme nějaké riffy, ale rozhodně nic uceleného nebo dokonce hotového.
|
