Skrze sled neblahých a tragických událostí podzimu roku 1969, spojených s érou hippies, se proměnila celá hudební scéna. To, co bylo spjaté s květinovou revolucí, acidovými dýchánky a naprosto nezodpovědným, sebevražedným životním stylem, už nebylo moderní a mladí posluchači poznávali, že celé liberální hippie hnutí byl jen krátký přelud, který je odvedl od každodenních problémů, ale s běžným životem vůbec nesouvisel. Hvězdy této éry připomínaly trosky, které se chystaly buď za mříže nebo pod drn a to byla voda na mlýn Creedence Clearwater Revival. Ti jistě blahořečili slib, který si dali v sanfranciském Fillmore, že se nikdy nedotknou drog, aby to negativně neovlivnilo jejich hudební kariéru, protože jak The Doors, Jimi Hendrix, Jefferson Airplane, The Velvet Underground nebo Janis Joplin mířili neomylně ke dnu. Creedence Clearwater Revival zaznamenávali trend opačný. Mohlo se zdát, že na světě není nic, co by kapela nedokázala, nebylo místo, které by nevyprodala….
Přestože jim nedorazilo pozvání na zimní událost sezóny, festival v kalifornském Altamontu (který se vinou vraždy jednoho z fanoušků stal událostí, která krvavě utnula šedesátá léta), náplastí byl fakt, že vyprodávali největší prostory ve Velké Británii a u tamního publika se dostávali na úroveň The Beatles a The Rolling Stones. Bylo to třeba podporovat novou desku? Pracovní tempo mírně (opravdu velmi mírně) polevilo, takže na novou deskou se čekalo více než půl roku, což byla u kapely doba skoro nevídaná. Možná byli Creedence Clearwater Revival poučeni tím, že předchozí album „Willy And The Poor Boys“ tvořili ve spěchu, což se podepsalo na jeho výsledku, možná tlak spoluhráčů na kapelního megalomana Johna Fogertyho,byl velký a došlo k tomu, že deska se připravovala několik měsíců, aby vyšla 16. června 1970. Už do změněných poměrů, na které Creedence dokázali reagovat.
„Cosmo`s Factory“ se stala albem, na kterém Creedence Clearwater Revival zažili svůj vrchol. Jak komerční, tak umělecký. Po mírně odfláknuté „Willy And The Poor Boys“ je „Cosmo`s Factory“ dílem, které snese nepřísnější kritéria. Je jasně znát, že kapela si s materiálem vyhrála, přestože znovu sáhla do repertoáru jiných umělců a šestici Fogertyho věcí doplnila čtveřicí coververzí. Zásadní jsou dvě, tvrdě bluesová „Before You Accuse Me“ od Bo Diddleyho a jedenáctiminutová suita „I Heard It Through The Grapevine“, kterou proslavil Marvin Gaye, ale teprve Creedence z ní udělali mistrovský kousek, který slouží nejen jako exhibice kytarových sól Johna a Toma Fogertyho, ale ani nepopírá ducha originálu. Ovšem coververze (o to více omšelý rock n`roll „Ooby Dooby“ Dicka Pennera) nejsou tím, co dělá z „Cosmo`s Factory“ skvělou deskou. Ta stojí především na autorských skladbách, v nichž John Fogerty ukazuje, že není jednostranně založeným autorem. Deska totiž repertoár Creedence rozzářila do krásy a pestrosti.
Z nejlepších (tedy vlastních) věcí se nejslabší jeví rock n`rollový kolovrátek s příchutí country a typické kalifornské prosluněnosti a lá Beach Boys „Lookin` Out My Back Door“, přestože má velice nakažlivou melodii. Větší přidaná hodnota mu ale chybí. O kousek lépe je na tom „Run Through The Jungle“, které velice sluší temnější atmosféra, v níž si liboval zejména Tom Fogerty, pro něhož se hypnoticky znějící skladba stala nejoblíbenější věcí. „Je to jako malý film se všemi efekty a také za celou pobu nezmění tóninu, což z ní dělá tak poutavou a magickou věc,“ zmínil k oblíbenému songu Tom Fogerty. Závěrečná „Long As I Can See The Light“, v níž překvapí zasněná atmosféra a drásavý Fogertyho zpěv, který skladbě dává trochu bluesové nálady, umocňované skvělým saxofonem. Možná se objevují mírné vlivy soulu, možná znovu kalifornsky plážová ležérnost, ale i tak má tato věc neopakovatelnou atmosféru, která se blíží k vrcholům alba.
Ty jsou čtyři a všechny patří k tomu nejlepšímu, co kdy Creedence Clearwater Revival natočili a co nabízí americká rocková scéna přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Rockově dravá „Up Around The Bend“, umocněná legendárním riffem se stala pro řadu budoucích kapel jedním ze stěžejních inspiračních vzorů. Pro finské Hanoi Rocks dokonce tak velkým, že s ní otevřeli nejslavnější desku „Two Steps From The Move“. Rockovou silou pulzují úvodní „Ramble Tamble“, tvrdý sedmiminutový kousek, v němž není nouze o pestré kytarové vyhrávky, změny tempa ani o Fogertyho zajímavé pěvecké linky, a výtečně divoká „Travellin` Band“, jež se stala jakýmsi manifestem turné kapely. Kromě rock n`rollových vlivů padesátých let v ní lze spatřovat i zárodky budoucího punku. To nejlepší se skrývá pod názvem „Who`ll Stop The Rain“, úžasné střednětempé věci s neopakovatelnou melodickou linkou a medově znějícími kytarami, které znějí jako lehký, májový deštík. Ne náhodou se stala pro řadu umělců vhodným dílem k dalšímu přepracování, ovšem žádná z dalších verzí nemohla dosáhnout působivosti originálu.
„Cosmo`s Factory“ je skvělá deska, která předvedla, že obrovská popularita Creedence Clearwater Revival není náhodná. Ukázala vztyčený prostředníček všem, kteří v nich viděli jen hitový zázrak, kapela se prezentovala jako instrumentálně velmi vyspělá formace, která dokáže hrát s obrovskou grácií a navíc nezapírat hitové ambice. Ne náhodou se album stalo komerčně nejúspěšnějším dílem kapely, protože vyšlo ještě v době, kdy šel úspěch a kvalita ruku v ruce. Jenže z vrcholu je jediná cesta a tu Creedence Clearwater Revival měli na vlastní kůži brzy okusit…
|
