Americká zpěvačka Leather Leone vždy uměla typický US power metal, až si tím zadělala na kultovní postavení. V osmdesátých letech, kdy začínala dělat první krůčky na scéně, byla pravděpodobně jedinou ženou, která se tomuto žánru věnovala a její spojení s kytaristou Davidem T. Chastainem patří k tomu nejklasičtějšímu, co tato scéna zrodila. Přestože jejich společná kapela, pojmenovaná po kytaristově příjmení, nikdy nedosáhla takového věhlasu jako stylově příbuzní Metal Church, Riot či Vicious Rumors, tvoří dodnes nedílnou součást historie. A přestože studiově mlčí od roku 2015, nevypadá to, že by řekla poslední slovo. Velký podíl na postavení Chastain má Leather Leone, její charismatický, nakřáplý hlas dominoval skvělým albům „Mystery Of Illusion“, „The 7th Of Never“ nebo „For Whose Who Dare“, čímž v metalovém ranku měla podobné postavení jako Lita Ford či Joan Jett v tom rockovém.
Byla by škoda, kdyby Leather odpočívala spolu s domovskou kapelou. Ač má na krku šest křížků, její hlas nepozbývá nic ze své někdejší síly a podmanivosti. A ani k tomu Chastaina nepotřebuje, navíc, když kapela na posledním albu „We Bleed Metal“ odváděla jen standardní práci, čímž dávala na srozuměnou, že nejpodstatnější řekla v osmdesátých letech. S Leather je to trochu jinak. Před více než třiceti lety byla hvězda kapely a v jejím rámci odváděla nejlepší možnou práci. Sólová dráha byla stranou a ne náhodou byl sólový debut „Shock Waves“ o úroveň níž než alba Chastain. I když svou kariéru na dvacet let přerušila (i Chastain bez ní víceméně léta živořili), návrat ke kapele z roku 2013 se nesl v trochu slabším duchu, přestože o průměrném výsledku se stále mluvit nedalo. Leather se vrátila i na sólovou dráhu a s album „II“ předčila to, co v druhé fázi působení dělala s Chastain. Toto snažení dotahuje do vítězného konce na novince „We Are The Chosen“.
Leather jako kdyby zrála jako víno a s postupujícím věkem měla čím dál větší chuť do tvorby. Když není po ruce David T. Chastain, spoléhá se na vlastní kapelu, s níž dokazuje, že se obejde bez svého letitého chlebodárce. Předkládá nejlepší práci od konce osmdesátých let a dokáže konkurovat i nejlepším dílkům, na kterých se v rámci Chastain podílela. Je ohromně při chuti, její skladby mají velký drajv, jsou pestré, bohaté na různé vyhrávky, různé melodické nápady a silné refrény. Leather tvoří velké hity, které hodně čerpají z toho, co bylo objeveno v osmdesátých letech, ovšem dokáží obstát i v dnešní době, kdy se zdá být US power metal vyčerpaný. Jestli poslední alba Metal Church, Queensrÿche či Vicious Rumors zní hlavně tak, jako kdyby vzpomínaly na staré časy a Savatage, Iced Earth či Crimson Glory dávno patří minulosti, Leather je zde s neotřelým materiálem, jenž může být za poslední roky tím nejlepším, co daná scéna vygenerovala.
Nechybí mu útočné, tvrdé věci „Who Rules The World“ či „We Take Back Control“, v nichž Leather ukazuje, že její největší inspirační zdroj byli Judas Priest, jejichž odkaz rezonuje celou deskou. Není to nejdůležitější, co „We Are The Chosen“ nabízí, přestože Leather s ním zachází velmi dobře. Největší plus má deska v nápaditosti a vyváženosti skladeb. Zpěvačka v přesném poměru dávkuje tvrdé, rychlé věci a hitovky ve středním tempu, v nichž není nouze o rytmické zvraty a různé instrumentální finesy (největší pozornost si zaslouží „Always Been Evil“), což je výkladní skříň alba. Odpustíte pak i poněkud opulentní baladu „Shadows“, která se velikášským pojetím blíží světu Manowar, což není bráno jako lichotka. Mnohem lépe funguje méně okázalá „Hallowed Ground“, v níž Leather pulzuje emocemi, což je silnější chvilka, než když výslednou formu musí zahušťovat bombastickými zvukovými efekty. Nejlépe jí sluší přirozená poloha, což si naštěstí uvědomuje bezmála na celém albu.
„We Are The Chosen“ je deska staromilská, ale velmi silná. Úplně poprvé se Leather Leone dotýká svého vrcholu. Umí napsat silné skladby, to je její velké plus a umí si vybrat i dobré spolupracovníky, kteří odvádějí výtečnou práci. Vše dohromady ukazuje naprosto reprezentativní vzorek žánru, desku, která může být definicí toho, jak daný styl v současnosti dělat.
|
