Když se v roce 2006 objevilo v evropském undergroundovém rybníčku debutové album kapely Imperium Dekadenz, nazvané pěkně po germánsku „...und die Welt ward kalt und leer“, řada lidí jej měla za další výplod pošahané norské provenience, kde němčinu využívají zejména proto, aby se přihlásili nejen ke svým vikingským a germánským kořenům, ale hlavně pro jistou spojitost s hitlerovským Německem a hrdinou tamní hrstky pomílenců Vidkunem Quislingem. Jenže v tomto případě člověk nemohl být dál od pravdy. Přestože Imperium Dekadenz pochází z Německa (což je v případě nastíněné minulosti vlastně jedno) a to, co tvoří od začátku, se dá považovat za příkladný norský black metal, jejich filozofie je naprosto jiná. Bez jakýchkoliv politických konotací, úchylek v podobě hajlování a vyvěšování říšských vlajek, za to s úctou k přírodě, jejím zákonitostem a bázní před její nezměrnou mocí.
Jak postupovala léta, dvojice Horaz a Vespasian zjišťovala, že původní vyjadřovací formulky nabízí pouze omezený prostor a proto touha po prolamování dalších hranic byla na deskách „Meadows Of Nostalgie“ a „Dis Manibvs“ přímo hmatatelná. Nejenže kapela opustila rodnou němčinu a svůj výraz korunovala univerzálním jazykem páně Shakespeara, ale i hudba rostla od původního vyhlazovacího nářezu, poháněného mladickou energií k mnohem svébytnějšímu, atmosféričtějšímu projevu. Korunu tomu nasadili právě na desce "Dis Manibvs", na němž dvojice předvedla hodnotné dílo a roztáhla epická křídla, ovšem bez toho, aby zradila starý blackmetalový základ. Byla až nakažlivě melodická, jasnozřivé paprsky kytar krájely na tenké plátky nepropustnou blackmetalovou mlhu, zpěv byl srozumitelnější a tvárnější než kdy předtím.
To, že bude hodně povedená i nová deska „Into Sorrow Evermore“ se dalo čekat, ale že bude až natolik uhrančivá asi nikoliv. Znovu zve na výlet do Čeného lesa, tajemného, strašidelného a přitažlivého hájemství Imperium Dekadenz, kde jsou nahodilé procházky zase o něco lákavější a přitažlivější. Vše zahaluje všudypřítomná temnota, která je zlehčována atmosférickým prvkem, jenž k hudbě těchto Němců také neodmyslitelně patří. Je zase o něco dominantnější a uzurpuje si o kousek větší prostor na úkor prastarého blackmetalového lomozu, který tvoří kostru celé desky, ale přece jen stačí maličkatý krok, aby Imperium Dekadenz nemuseli být označováni za černěmetalovou partu. Horaz s Vespasianem stojí na hranici, na břehu svého Rubikonu, který mohou překročit velmi snadno. Severský vítr, který dominoval jejich starším deskám, je ještě více mírněn krotšími tempy, náladotvornými klávesovými plochami, vstupy akustických kytar, které křišťálové tóny zabodávají kolem pekelného kotle.
„Into Sorrow Evermore“ je jako kolekce osmi temných diamantů, které září do tmy Černého lesa jasným světlem, mající v sobě cosi magického, cosi přitažlivého. Rozjíždí pekelný rej v úvodní titulce „Into Sorrow Evermore“, v níž se ještě trochu tlačí na pilu, ale dotek tvůrčí svobody a vrcholové práce s emocemi je přítomný i zde. Atmosféra mohutní, kapela nahání hrůzu v „Truth Under Stars“, aby posluchače pohladila po duši jemnými klavírními tóny v „Auroře“, která roste ve stylu majestátního doom metalu k nebesům a kytarové vyhrávky mohou připomenout skvělé gotické chvilky Paradise Lost. Vrcholem alba je epický kolos „November Monument“, v němž Imperium Dekadenz vylétají nadobro z blackmetalové skořápky, která svazuje první polovinu skladby a jako Ikarus míří vstříc slunci za podpory nebeskopekelných chorálů. Vše dokonává „Memories… A Raging River“, jejíž nejkrásnější část Němci vystaví na akustické kytaře, která je jako doušek čisté vody, jako její sklenice podaná vojákovi, který právě přišel z války…
Imperium Dekadenz ukazují, že se od mistrů řemesla, norských Emperor, učili v minulosti tak zdatně, že jim dnes stojí bok po boku a „Into Sorrow Evermore“ je jejich vrcholné dílo. Sálá z něj majestátnost i temnota. Zmar i naděje. Noc i den. Němci se dostávají do první evropské ligy extrémního metalu a dá se počítat, že mají velké věci před sebou. Pokud ovšem ve svém Černém lese nepřekročí bludný kořen.
|
